Tato stať je shrnutím delšího eseje, který se nachází v mé knize Esther Unmasked:
Konvenční anglická jména králů odrážejí způsob, jakým se k nám tato jména dostala od řeckého historika Hérodota (polovina 5. století př. n. l.) a dalších po něm, kteří tyto perské krále poprvé popsali neperskému světu. Je třeba přiznat, že seznam králů ve výše uvedené tabulce neodpovídá názoru Talmudu. Podle Talmudu (Megilla 11b, na základě Seder Olam kap. 29) vládl Achašveroš mezi Korešem (Kýrem) a Darjavešem (Dareiem); o Kambýsovi Talmud neví. Více informací o této nesrovnalosti naleznete v mé knize Židovské dějiny v konfliktu: A Study of the Major Discrepancy Between Rabbinic and Conventional Chronology (Northvale, N.J.: 1997). Viz také Chaim Milikowsky, Seder Olam: (Jerusalem: Yad Ben-Zvi, 2013), 462-475 .
Další král jménem Xerxes vládl 45 dní po smrti svého otce Artaxerxe I.
O Achašverošovi se Bible zmiňuje také v Danu. 9,2 jako otec Darjaveše z Médeie. V Bibli Darjaveš Médský předchází Koreše, ale on (Darjaveš Médský) téměř jistě není historickou postavou.
Tento verš („najali proti nim rádce… kol jemei Koreš melekh Paras ve-ad malkhut Darjaveš melekh Paras“) naznačuje, že mezi Korešem a Darjavešem vládl jeden nebo více králů. Kdyby mezi Korešem a Darjavešem nebyli žádní králové, verš by nepoužil slovo ve-ad(až); odkazoval by na najímání rádců za vlády Koreše a Darjaveše. Mezi Krešem a Darjavešem vládl Kambýsés a na jeho vládu se zde odkazuje. Bylo zjištěno, že jeho jméno zní v perštině „Kabudžija“ a v aramejských dokumentech z Egypta z 5. století כנבוזי. př. n. l.
Tato část, popisující stížnost podanou za Artachšastovy vlády na stavbu města Jeruzaléma a jeho hradeb, pokračuje veršem 23.
Jedná se o přílišné zjednodušení, protože Daryavesh, který obnovil Chrám, je zmíněn jak v Ezdrášovi 4,5, tak v Ezdrášově 4,24. Viz následující poznámku.
Verše 4,6-23 jsou správně chápány jako odbočka. Autor doplňuje zmínku o obviněních vznesených proti Židům za vlády Koreše až Darjaveše zmínkou o dalších obviněních vznesených proti nim za vlády následujících králů, Achašveroše (Xerxa) a Artachšasty (Artaxerxa I.). Verš 4,24 se pak vrací k hlavnímu příběhu, k Darjavešově vládě. Úloha, kterou verš 4,24 hraje, je úlohou „resumptivního opakování“. Tento výklad přijalo mnoho moderních badatelů, včetně Daat Mikrakomentáře k Ezdrášovi (str. 27 a 35). Viz odkazy v Richard Steiner, „Bišlamova zpráva o archivní rešerši v Nehemjášově archivu: Journal of Biblical Literature 125 (2006), str. 674, č. 164. Toto chápání 24. verše se stalo zřejmým až v moderní době, kdy se zjistilo, že z jazykového hlediska je třeba Achašveróše ztotožnit s Xerxem.
Hlavní práci na rozluštění staroperského klínového písma vykonal Henry Rawlinson ve 30. a 40. letech 19. století. Již předtím však přispěli i jiní. Viz například Edwin M. Yamauchi, Persia and the Bible (Grand Rapids: 1990), str. 134-135, a Robert William Rogers, History of Babylonia and Assyria (New York and Cincinnati: 1900), sv. 1, str. 46-83. Hlavním textem, který umožnil rozluštění staroperského klínového písma a následně i klínového písma elamitského a akkadského, byl dlouhý trojjazyčný text (s doprovodným reliéfem) sestavený na pokyn Dareia I. Byl napsán na skalní stěně v Behistúnu, nad hlavní cestou vedoucí do Hamadánu.
Jak vypadalo Chšajaršovo jméno ve staroperském klínopise, viz např, fotografii v knize Yehuda Landy, Purim and the Persian Empire (Jerusalem: 2010), str. 41.
Jak elamská, tak akkadská verze jména Chšajarša měly také počáteční samohlásku. V elamštině „i“ a v akkadštině „a“. Viz Yamauchi, Persia and the Bible, s. 187. Jméno krále se nachází v aramejštině na deskách synagogy v Dura-Europos (3. stol. př. n. l., Sýrie) bez počáteční hláskyaleph.
Zajímavé je, že Megila kdysi píše toto jméno bez avav, i když si všimněte, že qeri se stále čte „Achašveroš“. :וַיָּשֶׂם֩ הַמֶּ֨לֶךְ (אחשרש) מַ֛ס עַל-הָאָ֖רֶץ וְאִיֵּ֥י הַיָּֽם
Viz Bezalel Porten a Jerome A. Lund, Aramejské dokumenty z Egypta: A Key-Word-in-Context Concordance(Winona Lake, Ind.: 2002), s. 356.
O tom, že předávání cizích jmen není v žádném případě exaktní věda, svědčí to, jak bylo jméno Xerxova syna zaznamenáno Řeky. Řekové zachovali „Arta“ z první části jeho jména, Artakhshaça, ale pak jen připojili „xerxes“, jméno jeho otce, jako druhou část jeho jména!“
Tj. převedli je do nominativu.
Podle Hérodota byl Xerxes synem Dareia z Atossy, dcery Kýrovy. Xerxés byl také prvním synem, který se Dareiovi narodil poté, co se Dareios stal králem. Tyto faktory ho odlišovaly od jeho staršího nevlastního bratra Artabazana a zasloužily se o to, že byl Xerxes vybrán za Dareiova nástupce. Při svém nástupu v roce 486 př. n. l. nemohlo být Xerxovi více než 36 let (protože se narodil až po Dareiově nástupu v roce 522 př. n. l.).
To se obvykle překládá jako: „jim velel Otanes, otec Xerxovy manželky Amestris“. Struktura řecké věty je však nejednoznačná a může být přeložena jinak: „velitelem dědiců byl Otanes, otec Xerxovy manželky a syn Amestris“. V tomto alternativním překladu je Xerxova manželka nejmenována a Amestris je muž. Tento alternativní překlad je následován ve vydání Loeb Classical Library (ed. A. D. Godley, Cambridge, Mass. a Londýn, 1920-25) a v několika dalších vydáních. Jedinou Xerxovou manželkou, o níž se Hérodotos vůbec zmiňuje, je však Amestris a bylo by příliš náhodné, kdyby byl vojevůdce také synem někoho jménem Amestris. Proto je alternativní překlad velmi nepravděpodobný. Z této pasáže nutně nevyplývá, že Amestris byla Xerxovou manželkou již v době invaze.
Překlad je z Loebova vydání.
„Ale jak šel čas, pravda vyšla najevo…“
„Ale jak šel čas, pravda vyšla najevo…“
„Ale jak šel čas, pravda vyšla najevo…“ (IX,109, Loebovo vydání).
Hérodotos píše (IX,110, Loebovo vydání):
když se dozvěděla pravdu, její hněv nebyl na dívku;
spíše se domnívala, že je vinna dívčina matka a že
to je její zásluha, a tak to byla Masistova žena, kterou
plánovala zničit.
Co přesně měl Hérodotos na mysli v pasáži, kterou jsem tučně vyznačil, není jasné.
Ktésiova Persika se dochovala pouze v citacích nebo shrnutích jiných autorů. Pro tuto konkrétní část Ktésiáše se dochovalo Fotiovo shrnutí (9. stol.)
Na materiál z Ktésiáše budu odkazovat, jako by pocházel přímo od něj, i když ve skutečnosti pochází z Fotiova shrnutí z 9. stol. Všechny mé překlady Ktésiáše jsou převzaty z Jan P. Stronk, Ctesias‘ Persian History, Part I (2010). Všechny popisované události týkající se Amestris se odehrávají za vlády jejího syna Artaxerxa.
Pasáž u Fótia zní:
Ale Amestris, roztrpčená myšlenkou, že by Ináros a Řekové měli uniknout trestu za smrt jejího syna Achaemenida, požádala krále , ale ten odmítl; pak se obrátila na Megabýze, který ji rovněž propustil. Nakonec, protože otravovala svého syna, dosáhla toho, co chtěla, a po pěti letech jí král Inara a Řeky vydal. Inarus byl napíchnut na tři kůly, padesát Řeků, všech, které mohla vzít do rukou, bylo sťato.
Příslušná pasáž ve Fótiovi zní:
Když Amytis trpěla lehkou, nikoli vážnou nemocí, byl k ní povolán lékař Apollonides z Kósu. Ten se do ní zamiloval a řekl jí, že aby se uzdravila, měla by navázat styk s muži, protože nemoc byla způsobena dělohou. Když mu však plán obcovat s ní vyšel, zdraví ženy začalo selhávat a on začal ze setkání utíkat. Když umírala, prosila svou matku, aby Apollonida odplatila, a Amestris zase krále informovala: jak Apollonidés souložil s Amytis, jak utekl od zhýralé Amytis a jak ji její dcera nabádala, aby Apollonida odplatila. Král nechal matku, aby s pachatelem naložila, jak se jí zlíbí. Chytila Apollonida a dva měsíce ho držela v řetězech, zatímco ho mučila, a pak ho zaživa pohřbila ve stejný den, kdy Amytis zemřela.
Příslušná pasáž u Fótia zní:
Amytis, stejně jako před ní její matka Amestris, se často stýkala s muži.
Viz např, Heleen Sancisi-Weerdenburg, „Exit Atossa: Images of Women in Greek Historiography on Persia,“ in Averil Cameron and Amélie Kuhrt, eds., Images of Women in Antiquity (Detroit: 1983). Na s. 32 například Sancisi-Weerdenburgová píše: „Myslím, že nastal čas osvobodit se od řeckého pohledu na perské dějiny. Pověstné ženy v těchto dějinách by měly být omezeny na své skutečné místo, tj. v literatuře.“
Hérodotos (3, 84) vypráví o dohodě mezi Dareiem I. a jeho šesti spoluspiklenci – byl uzurpátorem, proto ti spoluspiklenci – že se perský král nebude ženit mimo jejich rodiny. Jeden ze spiklenců se jmenoval Otanes. Mohlo by jít o tutéž osobu? Hérodotos nikde neuvádí, že Otanes, otec Amestris, byl spoluspiklenec Otanes. Pierre Briant, jeden z předních znalců tohoto období, píše, že kdyby Amestris byla dcerou spoluspiklence Otanese, Hérodotos by na to nepochybně upozornil. Pierre Briant, From Cyrus to Alexander (Winona Lake, Ind.: 2002), s. 135. Pokud má pravdu, pak Xerxés porušil přísahu svého otce a oženil se mimo sedm rodin.
Ester je dvakrát popsána jako Avichajlova dcera. Viz Est 2,15 a 9,29.
Zdá se, že v mnoha případech šlo pouze o termín označující držitele vysokého postavení v králově okolí. Viz Briant, s. 274-77, který dochází k závěru, že je „velmi pochybné, že všichni rádci a důvěrníci velkých králů, které Ktésiás a jiní nazývají eunuchy, byli vykastrovaní muži“.
Ktésiás se právě zmínil o „starci Mardoniovi“ jako o vlivném Xerxově poradci. Mordechaj však nemůže být Mardonius. Hérodotos nám řekl, že Mardonius byl Dareiovým synovcem a zetěm a byl generálem při Dareiově invazi do Řecka. Mardonius povzbuzoval Xerxa, aby podnikl vlastní invazi.
Textové poškození mohlo vzniknout ve Fótiových rukopisech nebo mohlo být přítomno již v Ktésiově textu, který Fótius použil. Nebo mohl chybovat sám Fotius, který psal nebo diktoval ve spěchu. Existuje mnoho Fotiových rukopisů, ale všechny vycházejí ze dvou. V obou je v první pasáži uvedeno „Natakas“ a ve druhé „Matakas“.
Vynechání R před jinou souhláskou není neobvyklé. Stejně tak záměna D a T.
Současnou paralelou je, že jméno MORDechai se často zkracuje na „MOTI“.
Ve svém vyprávění o událostech do 7. roku Hérodotos přece jen činí některé styčné odkazy na události po 7. roce. Několikrát se například zmiňuje o Artaxerxovi a vypráví příběh o něčem, co udělala Amestris ve svých pozdějších letech: nechala pohřbít zaživa čtrnáct dětí urozených Peršanů jako dar svým jménem bohu podsvětí.