Evoluční biolog Daniel E. Lieberman vzbudil před téměř deseti lety mezinárodní rozruch, když publikoval práci, v níž dokázal, že běhání v odpružených teniskách povzbuzuje lidi k silnějším dopadům na zem než běhání naboso.
Lieberman, profesor biologických věd na Harvardově univerzitě, také sám začal experimentálně běhat naboso a pokračoval v tom, protože ho to bavilo. Každé jaro po uběhnutí Bostonského maratonu vyměnil své tradiční tenisky za pár minimálních bot nebo za žádnou obuv. Čím více běhal naboso, tím více měl chodidla zmohutnělá a chráněná. „Ale stále jsem cítil zem stejně dobře, jako když jsem měl mozoly opravdu tenké,“ říká Lieberman. Z evolučního hlediska dávalo smysl, že mozolnatá chodidla budou stále cítit: jsou jediným kontaktem těla se zemí a starověcí lidé si nemohli dovolit tento pocit ztratit, myslel si.
Nyní Lieberman a jeho kolegové na Harvardu a v Německu a Keni provedli další studii, publikovanou ve středu v časopise Nature, která jeho podezření potvrzuje. Zjistili, že ačkoli mozoly zesilují, když lidé chodí častěji naboso, nedochází k žádnému kompromisu v pocitu z této dodatečné ochrany. Tvrdý povrch mozolu v podstatě přenáší mechanickou sílu přes chodidlo k nervům hluboko v kůži stejně dobře jako nechráněné chodidlo.
Mozoly jsou tvořeny bílkovinou keratinem, stejným materiálem jako nehty, slepeným s další speciální bílkovinou. „Mozoly nemají žádnou viskozitu, takže síly ze země pronikají přímo do hlubších vrstev kůže a vy neztrácíte žádnou informaci,“ říká Lieberman.
Lieberman a jeho kolegové měřili citlivost chodidla na mechanické podněty a ukázali, že lidé s tlustými mozoly byli stejně citliví na vibrace jako lidé s tenkými nebo žádnými mozoly. Vědci porovnávali mozoly a citlivost chodidel u 81 lidí ze západní Keni, z nichž někteří chodili pravidelně bez obuvi a někteří ne. Podobné údaje shromáždili také u 22 lidí v Bostonu.
U odpružených bot tuhost podrážky zpomaluje rychlost dopadu těla na zem, takže náraz je pohodlnější, ale síla je stejná, říká Lieberman. „Energie, která je vystřelena do nohy, je v odpružené botě asi třikrát větší, než když jste naboso,“ říká a dodává, že „netušíme, co to znamená“ pro zdraví kloubů. Podle něj je teoreticky možné, že tento dodatečný náraz stojí za zdvojnásobením počtu případů artritidy kolenního kloubu od druhé světové války – přibližně v době, kdy technologický pokrok v konstrukci obuvi umožnil výrobu více odpružených podrážek. Neexistují však žádné pevné důkazy, které by takovou souvislost potvrzovaly.
V některých ohledech je chůze naboso pro tělo lepší než nošení hluboce odpružených podrážek, říká Lieberman. Trvá však na tom, že není odpůrcem obuvi: „Neříkám, že by lidé neměli nosit boty.“ Spíše si myslí, že vědci zatím nechápou vliv obuvi na tělo v průběhu milionů kroků. Lieberman říká, že by bylo náročné studovat účinky nošení bot po miliony a miliony kroků v průběhu více než 70 let u lidí, ale v současné době zkoumá dopad takového odpružení na pohyb zvířat.
Obětí měkkých podrážek může být také rovnováha. Lidská chodidla se s přibývajícím věkem stávají méně citlivá. Pokud navíc ztratily kontakt se zemí, mohou být náchylnější k pádům, vysvětluje Lieberman. „Pokud vaše nohy nedokážou vnímat, co se děje na zemi, možná jste náchylnější a zranitelnější , a boty mohou být toho součástí,“ říká. „Pokud můžeme mozku lidí, jejich reflexům, poskytnout více informací, mohlo by jim to pomoci.“
Gymnasté a bojoví umělci chodí naboso, aby zvýšili své spojení se zemí, a závodní jezdci Formule 1 nosí boty s tvrdou podrážkou, které podle jedné studie skutečně zvyšují jejich citlivost.
S dnešní odpruženou obuví „přidáváme pohodlí, ale snižujeme funkčnost,“ říká Thorsten Sterzing, obuvnický vědec, který navrhuje vysoce výkonnou obuv. Na novém výzkumu se nepodílel, ale doufá, že na něj naváže ve své vlastní práci. Podle něj si lidé příliš často vybírají obuv, která odpovídá představám společnosti o kráse, ale která nepodporuje zdravou chůzi. Studie, jako je Liebermanova, mohou vést k lépe navržené obuvi, která doplňuje přirozené schopnosti těla, a ne je podkopává.
Kristiaan D’Août, docent biologie pohybového aparátu na Liverpoolské univerzitě v Anglii, říká, že chodidlo je jednou z nejméně pochopených struktur v těle kvůli individuálním odlišnostem, složitosti kostí a vazů chodidla a proto, že mnoho z toho, co se děje uvnitř chodidla, není možné vidět. D’Août se na nedávném článku nepodílel, ale vede související práci a napsal komentář ke studii, který vyšel ve stejném čísle časopisu Nature. V jedné ze svých výzkumných studií nechal D’Août účastníky šest měsíců nosit minimální obuv. Ačkoli byly zpočátku nepohodlné, „docela dost lidí jim nyní dává přednost“, říká. „Jedna z věcí, kterou bych si od tohoto výzkumu a výzkumu obuvi obecně opravdu sliboval, je, že si lidé začnou uvědomovat, že boty mohou být docela invazivní.“ (D’Août přiznává, že sám obvykle nosí normální boty kvůli vlhkému a pošmournému počasí v Liverpoolu.)
Lidé pravděpodobně nosí boty už asi 40 000 let, říká Lieberman, i když někteří předpokládají, že neandertálci zůstali bez bot. V některých částech světa, včetně Indie a Keni, kde Lieberman provádí výzkum, mnoho lidí stále chodí celý život bez bot. „Připadá mi nepředstavitelné být uprostřed Evropy v době ledové bosý, ale na druhou stranu všechna ostatní zvířata v Evropě v době ledové byla bosá – takže to možná naši bratranci, neandertálci, zvládali v pohodě,“ říká Lieberman.
Přesto říká, že nemá v plánu sám vyzkoušet chození naboso během zimy v Nové Anglii.