Film sleduje události a útrapy, kterými prošlo devět rot, zhruba 550 mužů, 77. pěší divize armády Spojených států („Socha svobody“), která byla zcela odříznuta a obklíčena německými jednotkami kousek od Argonnského lesa. Jednotce velel major Charles W. Whittlesey, kterého jeho velitelé hanlivě označovali za „newyorského právníka“. Prapor byl součástí akce, která měla být trojím útokem přes německé linie. Prapor se domníval, že na jeho pravém křídle je další americká jednotka a na levém francouzská jednotka, aniž by věděl, že obě ustoupily. Prapor ztratil kontakt s velitelstvím. Whittlesey vyslal na velitelství několik běžců, ale žádný z nich se nevrátil. Nakonec se musel při komunikaci spolehnout na poštovní holuby. Během obléhání začalo americké dělostřelectvo ostřelovat německé pozice v lese, zatímco Američané jásali. Dělostřelectvo však začalo dopadat na americkou linii a v přátelské palbě zabilo mnoho mužů. Whittlesey posílá na velitelství holuba se zprávou, že je zasahuje jejich vlastní dělostřelectvo, a říká: „Proboha, zastavte to“. Velitelství zprávu obdrží a palbu zastaví. Němci, kteří jsou svědky tohoto incidentu, zaútočí na dezorientované americké jednotky, ale v prudkém boji jsou Američany odraženi a ustupují zpět do svých zákopů.
Po několika dnech a četných odražených útocích se Američané stále drží, přestože mají zoufale málo zásob, což je nutí znovu používat obvazy a další zdravotnický materiál a odebírat jídlo mrtvým vojákům. Němci zajmou dva Američany, z nichž jeden je zraněný, a začnou je využívat k pokusům o vyjednávání s Whittleseym. Nezraněnému zajatci, poručíku Leakovi, se dostane dobrého zacházení od německého důstojníka, který mluví plynně anglicky, protože žil několik let v Americe. Snaží se poručíka přesvědčit, že nemá naději, na což Američan odpoví: „Proti vám stojí, majore, banda Micka, Daga, Poláka a židobolševických gangsterů z New Yorku: Ti se nikdy nevzdají.“ Později druhý Američan nakonec souhlasí s tím, že Whittleseymu předá zprávu od Němců vyzývající ke kapitulaci poté, co jeho věznitel řekne, že chce zachránit životy. Němci ho pak pošlou v doprovodu německého vojáka s bílou vlajkou zpět k americké linii se vzkazem. Whittlesey reaguje tím, že vlajku hodí zpět směrem k Němcům. Američané se i nadále drží navzdory neustálým útokům a nízkým zásobám.
Nakonec je vyslán americký pilot, aby pátral po jednotce, a prolétá přímo nad jejich pozicí. Když si Američané uvědomí, že jde o americké letadlo, začnou dělat hluk, aby se pokusili upoutat pilotovu pozornost. Němci se chystají na letadlo střílet, ale jejich velitel jim řekne, aby zastavili palbu, protože kdyby pilot znal polohu Němců, znal by i polohu Američanů. Pilot najde Američany a dá jim znamení a Němci na něj začnou střílet. Pilot je těžce zraněn, ale podaří se mu zakroužkovat místo na mapě a navigovat zpět na letiště, v době přistání už je mrtvý. Muži na základně jeho mapu uvidí a odnesou ji na velitelství. Po šesti dnech konečně dorazí k americkým liniím posily. Němci po pátém dni ustupují. V autě přijíždí generálmajor Robert Alexander a říká Whittleseymu, že „všechny čekají pochvaly a povýšení“. Whittlesey je tímto debaklem rozzuřen a dále ho rozčiluje Alexandrovo naléhání, že ztráty, které utrpěli, byly „přijatelné ztráty“. Alexander odhalí, že zadržení praporu uprostřed německé linie umožnilo Američanům prolomit celou linii. Alexander nabídne Whittleseymu, že ho odveze autem zpět na velitelství, na což Whittlesey odpoví: „To není přijatelné, pane. Zůstanu se svými muži.“