Dialog o štěstí se za posledních 3000 let od dob starého Řecka a Říma příliš nezměnil.
Lidé se však tváří, že se vše změnilo a že je více lidí nešťastných než kdy jindy. Má to být proto, že jsme propojenější než kdykoli předtím.
Čtete to pořád. „Díky technologiím se lidé cítí osamělí a v depresi!“
Souhlasím s tím, že technologie jako takové se změnily. Ale lidská povaha se nezměnila. Lidé jsou nešťastní, osamělí, nešťastní a smutní od počátku moderní civilizace. Stále si klademe otázky typu:
- Mám rád svou práci?“
- Jak je to s mým domem?“
- Dělá mě můj partner šťastným?“
- Kolik peněz potřebuji, abych byl šťastný?“
Takto uvažujeme už celá staletí. A pokud máte podobné myšlenkové pochody, mohu vám říct, že je to špatně.
Konvenční myšlení o štěstí předpokládá, že nás šťastnými činí jiné věci nebo lidé. Přemýšleli jste o tom někdy?“
Proč se domníváme, že nás vždy musí něco učinit šťastnými?“
Myslím, že to je největší problém štěstí. Proč stále spojujeme štěstí s vnějšími věcmi, jako je kariéra, láska a peníze?
Když máte práci, kterou milujete? Dobrý vztah s partnerem? Hromadu peněz?
A co když vás práce nudí? Nebo když se váš vztah stane nesnesitelným? Nebo když se vám zdá, že vašich peněz není nikdy dost?
Psal jsem o tom, že místo o štěstí usiluju o užitečnost. A že když se uděláte užitečnými, budete se cítit šťastní.
S touto myšlenkou rezonovalo mnoho lidí, protože nás staví do role řidiče. To však vyvolalo důležitou otázku:
„Jak poznám, že jsem šťastný?“
Tuto otázku si můžete položit pouze tehdy, když se nad tímto konceptem zamyslíte na hlubší úrovni. Víte, většina z nás o měření štěstí nikdy nepřemýšlí. Nebo prostě předpokládáme, že víme, jak to udělat.
Ano, umíme definovat své cíle v oblasti kariéry, peněz, vztahů a zdraví – a tyto věci jsou pro nás měřitelné.
A přesto neměříme tu jedinou věc, kvůli které všechny tyto věci stojí za to:
Nikdy se pro své štěstí nespoléhejte na vnější věci
To je moje jediné měřítko štěstí. Ptám se sám sebe: „Spoléhám se na to, že mě něco nebo někdo učiní šťastným?“
Chci, aby moje odpověď zněla „ne“. Dovolte mi to vysvětlit: Mám rád svou práci, rodinu, přítelkyni, ale nespoléhám na ně, abych byl šťastný. Prostě jsem šťastný.
Život je příliš krátký na to, abychom procházeli osobním utrpením. Nemůžeme své vlastní štěstí vkládat do rukou jiných lidí.
Štěstí je stav mysli. Je zcela ve vaší moci. Stejně jako se můžeš rozhodnout, že se svým časem uděláš něco užitečného, můžeš se rozhodnout, že jsi šťastný.“
„Ale nic v mém životě mě nedělá šťastným.“
Tady to máš zase! Jsi v pasti starého způsobu myšlení. Je snadné obviňovat ze svého neštěstí práci, manžela/manželku, rodinu nebo dokonce svět.
Neustále se setkávám s lidmi, kteří tvrdí, že svět je zlé místo. Ano, lidem se dějí špatné věci. A ano, někteří lidé jsou zlí. Nebudu předstírat, že se takové věci nedějí.
Ale je to ve vaší moci? Ne. Tak se s tím smiř a nedovol, aby tě jiné věci činily nešťastným. Je čas přestat být cynikem.
Pamatuj: Nepotřebuješ důvod, abys byl šťastný. To je celá myšlenka v jedné větě. Ale říkat ji je něco úplně jiného než ji skutečně žít.
Jediné, co potřebuješ, je být šťastný – a to jsi.