Bylo by divné, dokonce hloupé, kdybychom v rámci měsíce zamilovanosti neupozornili na tento klenot. Už v říjnu mě Emmino svědectví o tom, že stačí dát své lásce najevo, že jste do ní zamilovaní, přimělo cítit se o něco odvážněji a statečněji. Jaký je lepší čas na to, abyste se trochu osmělili a řekli někomu, že je do vás zamilovaný, než Měsíc zamilovanosti?! – Nora Taylorová
Zamilovanost je jako pozůstatky krabí večeře: je všude. Všichni jsme je měli. Pohání záměrně generické dějové linie bezpočtu filmů; jsou vědomým rozhodnutím v centru bambilionu písniček používaných k uspokojení nejrůznějších chutí; v literatuře se objevují na předních místech přinejmenším od roku 1597: „But soft, what light through yonder window breaks? Je to východ a Julie je slunce.“ To jsem napsal jen tak zpaměti, abych dokázal, že zamilovanost je hybnou silou jednoho z nejznámějších monologů všech dob. Kdyby zamilovanost byla Slunce, naše spotřeba z ní by byla Země, řítící se rychlostí 67 000 mil za hodinu, poháněná gravitační přitažlivostí toho žlutého trpaslíka lásky, zaseknutá ve smyčce. Zdá se, že se jí nemůžeme nabažit.
První zamilovaný obsah, na který si vzpomínám, že mě opravdu zasáhl, je bop z 90. let, ve kterém tři členové brooklynské hiphopové skupiny Junior M.A.F.I.A. rapují o zamilovanosti celé čtyři minuty a 32 sekund. „Crush On You“ se objevuje na debutovém albu Lil Kim Hardcore z roku 1996. (Zábavný fakt: V původně vydané verzi se objevují pouze Lil Cease a The Notorious B.I.G. Kim na albovém vydání skladby chybí, přestože jde o JEJÍ album, ale to je esej na jindy). Naštěstí pro fanoušky Kim i hiphopové hlavy vznikl remix; tato upravená verze je výsledkem vyhledávání číslo jedna, když do vyhledávacího řádku Googlu zadám „písničky o zamilovanosti“.
Je snadné psát o „Crush On You“ jako hudební kritik – hluboká linie volání a odpovědi, způsob, jakým Kim bravurně klouže po kapsách v syntetickém, podivně melancholickém, ale stále sebevědomém rytmu – ale kvůli tomu tu nejsme. Jsme tu proto, že některé z nejzářivějších životních jevů jsou prostě nevysvětlitelné. Třeba proč občas najdu v podprsence drobky z dortu Oreo nebo se probudím s myšlenkou na to, jak jsem jednou poslouchala písničku od Linkin Park. Nebo proč navzdory nezvratné pravdě, že Biggieho Smallse nelze ani náhodou považovat za odborníka na vztahy, poskytuje prostřednictvím posledního verše písně „Crush On You“ životní rady na úrovni Esther Perel: „
Můj hlas není ani tak slizký, ani tak přesvědčivý jako Biggieho, ale i já jsem tady, abych se zasadil o to, abyste si přiznali zamilovanost.
Podle druhého hesla vysoce akademického zdroje urbandictionary.com je „zamilovanost“ „podělaný pocit, kdy se ti někdo líbí a stydíš se mu něco říct,“ což je omezující přesvědčení, na které Big a já říkáme, že je na hovno. Nemůžu mluvit o tom, jak rapper zmoudřel natolik, že obhajuje radikální upřímnost (paní Voletta?), ale trvalo mi mnoho zamilovaností, než jsem se dostal do tohoto bodu.
Jako pubertální teenager se zamilovávám tvrdě a často. Taky dělám spoustu blbých vtipů, což je možná míra mého kouzla a mohlo by to vysvětlovat, proč jsem v téhle pozici často já. Ačkoli mě dětství, kdy jsem byl ochuzen o kabelovku, zformovalo do podoby dospělého člověka, kterému nevadí jak touha, tak vynaložení úsilí na to, aby naprosto nepochopitelné šmouhy přetvořil v jasný obraz, uvědomil jsem si, že to, že mi něco vyhovuje, ještě neznamená, že to chci vydržet.
Zamilovanost pro mě znamená, že mi srdce posílá do mozku zprávu na tísňovou linku 911, která zní: „Ne, ne, ne: „PŘIBLIŽ SE K TOMU ČLOVĚKU.“ I když už to tak není, moje mladší já věřilo, že to znamená fyzicky se sblížit… že zamilovanost naznačuje, že je něco, co bychom já a zmíněná zamilovanost měli dělat se svými těly. Co jiného bych si měla myslet ve světě utvářeném heteropatriarchátem? To, že sex může vést k rozmnožování, je jistě přínosem pro společenské systémy, které spoléhají na to, že je subjekty jako já budou svou účastí udržovat. (Bohužel pro tento konkrétní regulační mechanismus jsem queer klíčem ve stroji.)
„Co máš na mysli, když teď říkáš ‚zamilovanost‘?“ zeptal se mě nedávno u oběda můj kamarád poté, co jsem mu chvíli vysvětloval, jak se vyvíjela moje zkušenost se zamilovaností. „Vzniká zamilovanost vždycky, když na tebe někdo sexy udělá dojem, nebo je zamilovanost známkou toho, že chceš s někým dělat něco… víc? Jde o to být ve vztahu?“ Tato otázka mě zaskočila, protože jsem neměl odpověď, která by mi připadala dostatečná.
„To všechno,“ řekl jsem jí. „Všechno z toho.“ Moje kamarádka se zatvářila nechápavě. „Zamilovanost je pro mě touha po intimitě oproštěná od jakéhokoli očekávání.“
Přibližně před rokem a půl jsem se začal pravidelně stýkat se ženou, kterou jsem poznal přes společného přítele. Strávili jsme léto tancem salsy a flirtováním na větrných brooklynských střechách, a přestože se mi velmi líbila, nedokázal jsem říct, jestli mezi námi vzniká jen přátelství, nebo je zamilovanost vzájemná. Po nějaké době se mi zeptání – a tím i přiznání citů – zdálo jako sisyfovská mise. Mlčel jsem příliš dlouho. Místo abych to napravila komunikací, smířila jsem se s tím, že si budu v hlavě přehrávat události z opileckých nocí a hrabat se v detailech, jako bych dítěti vyčesávala hnidy z vlasů. Točila jsem se v kruhu, což se nakonec změnilo ve frustraci, která se stala emocí, jež časem zabarvila všechny zážitky s mým rádoby, možná parťákem. Zamilovanost vyprchala. Začal jsem se s ní vídat méně. A upřímně řečeno, celá ta zkušenost stála za houby. Poté, co jsme se rozešli, mi nejvíc chyběla naše blízkost – ne konkrétní forma, kterou by na sebe mohla vzít.
Od té doby jsem si vzal příklad ze samotného Biggieho.
„Ahoj, chtěl bych jen vědět, jaké to bylo, když jsem ti řekl, že jsem se do tebe taky zamiloval?“ „Ahoj. Povídám si s kamarádkou přes textovku. Poté, co se mi nedávno přiznal, že se do mě zamiloval, jsem mu okamžitě řekl, že to opětuji. A pak… udržovali jsme blízké a láskyplné přátelství.“
„Bylo to zábavné a vzrušující a milé,“ říkají mi. „A možná bylo pozoruhodné i to, že jsem se cítila celá jen tak. Jako bez očekávání, že by z toho muselo být něco víc… což si myslím, že je smyslem toho, že si říkáš zamilovanost.“ Nemůžu si pomoct, ale musím souhlasit.“
„Ráda říkám své zamilovanosti, že jsem zamilovaná,“ říká další moje kamarádka. „Je to rozhodnutí, že místo toho, abys mlčela a byla v pohodě, že jsi sprintovala, nabídneš to tomu druhému – není to žádná hra na ostýchavost nebo manipulace s dynamikou moci. Je to prostě jen o tom říct: ‚Mám tě rád. Tohle se mi na tobě líbí‘ a nechat to jako nabídku, kterou lze přijmout a na které lze stavět, nebo ji odmítnout.“
Stejně jako plyšák může být darem i to, když někomu řeknete, že jste do něj zamilovaní. A pokud se jim nelíbíš, je to v pořádku – k prohloubení intimity stačí pouhá upřímnost, a není to snad smyslem všech vztahů, ať už mají jakoukoli podobu?“
Ilustrace: Chuva Featherstone.
.