Poslední týden se herec Joseph Gannascoli – který jako Vito v seriálu Sopránovi prožívá jediný velký tragický milostný příběh této televizní sezóny – proháněl po Lynbrooku na Long Islandu v novém stříbrném Mercedesu R350 se zadním sedadlem plným kvetoucích rostlin. Měl na sobě mikinu Giants a tenisky a provázel reportéra klidným labyrintem dvoupatrových domů a upravených trávníků jako z poštovní známky ve své čtvrti. Zastavil před nenápadným dvoupatrovým bílým domem, do kterého se s manželkou Dianou nastěhovali loni v srpnu – byl to první dům, který herec vlastnil poté, co po 25 letech opustil byt s regulovaným nájemným ve svém starém působišti v brooklynském Bay Ridge.
Pan Gannascoli, který je ve svých 47 letech i po zhubnutí 160 kilogramů stále statný muž, sundal rostliny ze zadní části mercedesu a opatrně je zavěsil na větve stromu na předním trávníku. Po operaci kyčle, kterou podstoupil před pěti týdny, našlapoval opatrně. Hrdě ukázal na některé práce na dvoře: mozaikou vyloženou ptačí lázeň a v trávě položený velký balvan, který podle něj vypadá jako medvěd. Při pohledu na balvan se zarazil a řekl: „Jak dlouho bude trvat, než na něj napíšou ‚buzerant‘?“
V těchto dnech je pan Gannascoli mezi diváky Sopránů známý jako „Gay Vito“ (nebo dokonce GaVito, v jistých exotických kruzích). Vitova neochotná dějová linie coming-outu uzamkla více pondělních ranních rozhovorů než všechny polygamní manželky Billa Paxtona a vylomeniny Zoufalých manželek dohromady. Je to zkrátka senzace.
Něco na pohledu na pana Gannascoliho, jak radostně tančí v motorkářské čepici v koženém baru nebo se vydává na útěk do gay Šangri-La (v tomto případě „Live Free or Die“ New Hampshire) a zamilovává se do pohledného kníratého kuchaře z bistra – „Johnny Cakes“ -, dalo televizním divákům ten vzácný pocit, že sledují něco nového. V hypermužském světě organizovaného zločinu s jeho složitě nuancovanými mužskými tabu – je O.K. rozplývat se na svatbě své dcery, ale není O.K. plakat, když vás federálové zavírají zpátky do vězení – představil tvůrce Sopránů David Chase postavu, jejíž nadměrná zranitelnost si jistě vynutí rozhodující volbu pro jemnějšího Tonyho Soprana, který se vrátil z kómatu.
Jistě, homosexuálních postav už v televizi byla spousta: potrhlý Jack z Willa & Grace nebo David, nerudný hrobník se sexy přítelem policistou v seriálu Šest nohou pod zemí. Ale osud gaye Vita vzbudil podobné pocity, jaké diváci cítili, když si v roce 1999 v neděli večer poprvé naladili mafiánského bosse, který si vylévá srdce před svým terapeutem. Nyní, o sedm let později, je to jiný velký chlap s manželkou a dětmi – tento s přirozeným smyslem pro starožitnosti – který umožňuje panu Chaseovi ďábelsky lechtat velké podbřišky mužské bravury.
Postava pana Gannascoliho, Vito Spatafore, byla odhalena jako skrytý gay, když na konci minulé sezóny diváci spatřili, jak se jeho hlava kýve z klína ochranky. Tato scéna byla více šokující než proud vražd, kterými je seriál opepřen.
„Byl jsem na špatném konci toho kouření,“ smál se pan Gannascoli. Vzpomněl si, jak poprvé zjistil novou sexuální orientaci své postavy. „Řekli mi: ‚Neboj se, neumíráš… ale kouříš chlapa. Říkal jsem si: ‚Vypadni kurva odsud – přestaň lámat koule!“
VE SKUTEČNOSTI TO BYL MR. GANNASCOLI, který původně přišel s nápadem na homosexuálního mafiána před scénáristy seriálu během natáčení třetí série poté, co si přečetl knihu Murder Machine od Gena Mustaina a Jerryho Capeciho o otevřeném homosexuálním členovi zločinecké rodiny Gambino, kterému bylo umožněno žít, protože dobře vydělával. Scénáristé to neskousli, ale pak v roce 2003 noviny přinesly zprávu, že „Johnny Boy“ D’Amato – mafiánský boss rodiny DeCavalcante z New Jersey – byl zavražděn, protože měl sex s muži. Spisovatelé kontaktovali pana Gannascoliho. „Pak se zeptali: ‚Jak se ta kniha jmenuje? A já věděl, že o tom přemýšlejí,“ řekl.“
Když se herci sešli na čtené zkoušce epizody, v níž měl pan Gannascoli souložit s ochrankou, byli jeho kolegové trochu podráždění.“
Sirico řekl: ‚Člověče, já bych to neudělal. A Jimmy na to: ‚Chceš, abych si promluvil s Chasem? Nemusíš to dělat,'“ řekl pan Gannascoli. „Přemýšlel jsem o tom, protože jsem tu postavu viděl jinak. Myslel jsem, že bude v sebezapření, sebenenávisti, sadistický: něco mezi Mikem Tysonem a Liberacem. Myslel jsem si, že se nechám vykouřit a pak ho nakopu.“
Ale oslovit Davida Chase nepřipadalo v úvahu. „Oslovil jsem jednoho ze scenáristů – nemyslím si, že bych měl koule na to, abych to Davidovi udělal,“ řekl pan Gannascoli. „Je opravdu milý, ale podíval by se na mě jako: Proč se mnou mluvíš?“
Kouření probíhalo podle plánu a postava pana Gannascoliho se najednou vymanila ze stínové smečky huhňavých muklů v pozadí (dříve byla jeho postava známá především tím, že provedla vraždu Meadowina přítele Jackieho Aprileho Jr.) Na začátku sezóny byla připravena půda pro tragédii, když Vita spatřili mafiáni, jak si v plné kožené parádě hoví v gay baru („To je vtip!“ křičel na ně, když si uvědomil, že si ho všimli, a tak byl s největší pravděpodobností označen k vyřazení.)
Před pokračováním natáčení aktuální sezóny zavolal pan Chase panu Gannascolimu, aby zjistil, kolik zhubl (kombinací operace, prášků a Celebrity Fit Clubu), aby to mohl zapracovat do scénáře. „Řekl: ‚Připravte se, bude to velký rok,'“ řekl pan Gannascoli. „Ztratil jsem dech, víte? Mít tak velkou roli v největším pořadu… všech dob. Nic víc jsem si nemohl přát.“
A tak divákům přirostl Vito k srdci, když opustil svou ženu a zamiloval se do Johnnyho Cakese, což dokumentují scény, kdy se líbají a zápasí bez trička na poli vedle zaparkovaných Harleyů. Pan Gannascoli s intimními scénami hravě vystačil, i když, jak poznamenal: „Nepomohlo mi, když jsem měl v puse ten jeho zasranej knír.“
Pan Gannascoli se objevil během první série, kde hrál chlápka jménem Gino v pekárně, než se producenti rozhodli přivést ho zpět jako Vita Spatafora. Cesta k němu však byla dlouhá. Narodil se v roce 1959 v Brooklynu italsko-americkým rodičům, jeho matka – která zemřela, když mu bylo 19 let – byla švadlena a otec klenotník. Oba zdůrazňovali důležitost vzdělání („Když vidíš ty chlápky na rohu – drž se od nich dál“). Pan Gannascoli poslušně chodil na střední školu v Lafayette a poté dva roky na St John’s College ve snaze jít ve stopách svého bratra právníka. „První rok jsem si vedl dobře,“ řekl. „Druhý rok jsem tak trochu bloudil ….. “ Přibližně v době tohoto bloudění se přiznal, že šňupe quaaludes. Propadl práci v restauraci, pan Gannascoli začal dělat přípravné práce v restauraci Lord & Taylor a na rok a půl odjel vařit do New Orleansu. Ve 24 letech se vrátil do New Yorku a usadil se jako kuchař na plný úvazek v Brooklynu, když mu kamarád herec Tim Kelleher navrhl, aby se zúčastnil konkurzu do hry, kterou produkoval. Pan Gannascoli roli dostal a začal prodávat zmrzlinu z vozíku na Wall Street, zatímco studoval u hereckého trenéra Boba Pattersona. Když to ale nevyšlo, otevřel si restauraci v Bay Ridge. Kouřil, pil a sázel. Aby splatil dluhy, pracoval jako překupník jídla, což popisoval takto: „Chlapi z Brooklynu dostali náklaďák, na kterém bylo jídlo, a věděli, kdo ho může převézt. Já jsem byl člověk, který to uměl stěhovat.“
Jednu fotbalovou neděli v roce 1990 prohrál pan Gannascoli 60 000 dolarů na zápase mezi Houston Oilers a Pittsburgh Steelers, kdy záložní rozehrávač Oilers pomohl rozhodit favorizovaný Pittsburgh. „Codymu Carlsonovi vděčím za svou kariéru,“ žertoval. Prodal svou restauraci, aby zaplatil dluh, a odešel do L. A., aby si vyzkoušel herectví. „Byl jsem na hranici sebevraždy,“ řekl. „Nemyslel jsem si, že bych to někdy udělal, ale šel jsem do kostela a říkal jsem si: ‚Bože, musíš mi ukázat cestu‘. Připadal jsem si jako Jimmy Stewart ve filmu Báječný život – prostě jsem byl na konci sil.“ Hrál jednoaktovky v centru Los Angeles – „všechno to bylo strašný“ – dokud jeden chlápek z jeho sousedství nesouhlasil, že ho bude zastupovat. Tváří v tvář nadšení pana Gannascoliho vydržel jen týden. „Vstával jsem v šest ráno, pil jsem zasraný Big Gulps a 32 uncí kafe, kouřil jsem cigarety, byl jsem zadrátovaný a klepal jsem na dveře toho chlápka a říkal jsem: ‚Jsem připraven jít! On by se zrovna probudil a ptal by se: ‚Připraven jít kam?'“
Nezoufalý pan Gannascoli přišel s novým plánem: Začal krást rozpisy – listy od castingových agentů, na kterých bylo napsáno, co hledají – ze zápraží svého bývalého agenta. Běžel do Kinko’s a pak vrátil originály na zápraží. Začal obvolávat město a vydával se za manažera talentů jménem James Hoving („Myslím, že Hoving byl kurátor jednoho muzea, a tak nějak mi to utkvělo v hlavě. Znělo to cool“), který se snažil dostat svého „klienta“, Joea Gannascoliho, aby ho viděl. Začal si obstarávat role – v jeho prvním filmu Peníze za nic si zahráli John Cusack, Philip Seymour Hoffman a budoucí herecký kolega James Gandolfini.
Bylo to přátelství, které navázal s Beniciem Del Torem, jenž ho měl režírovat jako hlavní roli ve dvacetiminutovém krátkém filmu Submission s Matthewem McConaugheym v hlavní roli, které ho nakonec přivedlo k velkým nestorům castingu Sopránů Georgianne Walkenové a Sheile Jaffeové.
Součástí geniálního obsazení seriálu Sopranovi je, že diváci mají pocit, že herci ztvárňující jejich role nejsou příliš vzdáleni skutečnosti. (Kdo by se necítil trochu vyděšeně, kdyby v temné uličce narazil na Paulieho Walnutse?)
„Jo, kluci z New Yorku, kluci z New Jersey …. Italové …. Vyrostli jste u toho, vidíte to,“ řekl opatrně pan Gannascoli. A zatímco Jamesi Gandolfinimu prý některé dobře informované zdroje řekly, že mafiánští doni nenosí na grilování šortky, tak i pan Gannascoli se dočkal jisté zpětné vazby.
„Mám ve svém okolí chlapy, kteří se na mě teď zle dívají,“ řekl. „Po téhle scéně za mnou v klubu přišel jeden kluk. A řval na mě věci jako ‚Ty jsi čurák!‘ a tak podobně. Říkal jsem si: „Kdo to kurva je?“. A oni na to: ‚To je synovec toho a toho, právě ho pustili.‘ Říkal jsem si: ‚No, je to debil.'“
Pan Gannascoli byl nedávno požádán, aby byl velkým maršálem na průvodu gayů v Atlantě, a dostal dopisy od otevřených i skrytých gayů, kteří jeho ztvárnění ocenili.
„Když děláte v restauraci, jste se spoustou gayů,“ pokrčil rameny. „Nikdy jsem s tím neměl žádný problém – jsem tak trochu typ člověka, který žije a nechá žít. Měl jsem kamarády, kteří říkali: ‚Já se tam s tebou nesejdu,‘ a já na to: ‚Tak si dej kurva panáka na baru, ve dvanáct budu venku a půjdeme ven. Jsou to zkurveně zábavní kluci, tak o co kurva jde? A máš tam sexy baby – víš, ty buzerantky.“
Svoji ženu potkal v baru v Brooklynu, po sedmitýdenních námluvách se zasnoubili („Bez prstýnku by se ho nevzdala,“ řekl) a loni v červnu se vzali. Všichni jeho kolegové ze štábu se svatby zúčastnili a on byl následující pondělí zpátky v práci. Plánují mít děti: „Zatímco spolu mluvíme,“ řekl s mrknutím oka. „Dnes ráno jsem jí dal injekci.“
A stejně jako někteří z jeho hereckých kolegů se obrátil na knižní byznys, aby rozšířil svůj záběr. V lednu vydal román A Meal to Die For (Jídlo, pro které se dá zemřít), kulinářský román volně vycházející z jeho šermířských dnů, a stejnojmennou řadu omáček na těstoviny a olejů. Má nápad na pořad o sportovním vaření a chce ještě zhubnout dalších 80 kilo. Když si na počítači vytáhl fotku, na níž je zachycen jako zeštíhlený mladík, povzdechl si: „Míval jsem větší zadek než záchodové prkénko.“
Osud jeho postavy visí nejistě na vlásku:
Pan Gannascoli trvá na tom, že nezná Vitův konečný osud.
„Natočili jsme pro mě čtyři různé konce,“ řekl. „Chtěli to udržet v tajnosti, dokonce i přede mnou. Doslova nemám tušení. Ale skuteční fanoušci to opravdu nechtějí vědět.“ Odmlčel se. „V červnu se vracíme k natáčení a já samozřejmě doufám, že přežiju. Mám zkurvenou hypotéku.“