V Hondurasu bují násilná kriminalita. I přes nedávný klesající trend zůstává počet vražd jedním z nejvyšších na světě. Chudoba, násilí a nejistota způsobují značný odliv migrantů a žadatelů o azyl. Skupiny pro lidská práva informovaly o neoprávněném použití smrtící síly a jiném nadměrném použití síly ze strany bezpečnostních složek během policejních a vojenských zásahů proti veřejným protestům v období od března do července. Zásah si vyžádal několik mrtvých a mnoho dalších zraněných. Nebylo jasné, kolik ze zabitých nebo zraněných bylo obětí nepřiměřené síly ze strany úřadů.
Násilí jsou vystaveni novináři, ekologičtí aktivisté a lesby, gayové, bisexuálové a transsexuálové (LGBT). Snahy o reformu institucí veřejné bezpečnosti uvázly na mrtvém bodě. Soudnictví a policie, poznamenané korupcí a zneužíváním, zůstávají do značné míry neefektivní. Beztrestnost za zločiny a porušování lidských práv je normou.
Mise na podporu boje proti korupci a beztrestnosti v Hondurasu (MACCIH), zřízená v roce 2016 na základě dohody mezi vládou a Organizací amerických států (OAS), vyšetřila malý počet případů týkajících se korupce vysokých úředníků. Od září úředníci diskutovali o tom, zda prodloužit mandát MACCIH, který měl vypršet na konci roku 2019. V listopadu honduraská vláda a generální tajemník Organizace amerických států (OAS) ustavili hodnotící komisi, která má přezkoumat činnost MACCIH, než se bude zkoumat, zda prodloužit její mandát.
Zneužívání policie a korupce
V prosinci 2018 schválil zákonodárný sbor usnesení o prodloužení mandátu zvláštní komise pro restrukturalizaci policejní reformy, jejímž úkolem je odvolat aktivní členy národní policie, kteří neplní své povinnosti, do ledna 2022. K červnu 2019 byla téměř polovina z více než 13 500 policistů, které komise hodnotila, odvolána za činy spáchané během jejich působení ve funkci. Komise však byla kritizována za svou neprůhlednost a několik z téměř 6 000 propuštěných policistů bylo zatčeno policií za údajné trestné činy spáchané po jejich propuštění. To přimělo vládu, aby v červenci zřídila elitní policejní jednotku, jejímž úkolem bude monitorovat činnost propuštěných policistů po jejich očištění od této instituce.
V únoru obvinila Národní protikorupční rada, nezávislá skupina občanské společnosti, před Speciálním útvarem státního zastupitelství proti beztrestnosti korupce bývalého prezidenta Porfiria Loba ze zpronevěry státních prostředků v době jeho prezidentství. V květnu MACCIH oznámila, že Loba vyšetřuje kvůli údajnému praní špinavých peněz z prodeje drog pro jeho volební kampaň. Lobo tato obvinění popírá.
V srpnu média informovala, že soud odsoudil bývalou první dámu Rosu Elenu Bonillovou, manželku exprezidenta Loba, k 58 letům vězení za korupci. Jednalo se o první rozsudek, kterého MACCIH dosáhl.
V srpnu média informovala, že federální prokurátoři Spojených států zveřejnili dokumenty usvědčující honduraského prezidenta Juana Orlanda Hernándeze ze spiknutí s jeho bratrem Juanem Antoniem Hernándezem, které se týkalo obchodu s drogami a praní špinavých peněz. Po dvoutýdenním soudním procesu v USA byl Hernández v říjnu odsouzen za drogové spiknutí. Rozsudek má být vynesen v lednu 2020. Prezident Hernández, který nebyl obviněn, obvinění „kategoricky popřel“.
Nezávislost soudů
Soudci čelí zásahům ze strany výkonné moci a dalších osob, včetně soukromých subjektů napojených na vládu. V srpnu zvláštní zpravodaj OSN pro nezávislost soudců a právníků oznámil, že čtyři soudci ústavní komory Nejvyššího soudu byli odvoláni Kongresem z politických důvodů, a upozornil na nedostatečnou transparentnost při jmenování soudců a nedostatečnou veřejnou kontrolu při jmenování vysokých úředníků.
Potlačení protestů
V dubnu vypukly celonárodní protesty a stávky kvůli schválení nařízení o restrukturalizaci zdravotnictví a školství. Předpisy byly v dubnu zrušeny, protesty však pokračovaly. Následovaly další demonstrace kvůli obviněním z korupce, do nichž byl zapleten prezident Hernández.
Místní organizace na ochranu lidských práv oznámily, že při zákrocích mezi březnem a červencem bylo zabito nejméně šest lidí, 80 jich bylo zraněno a 48 osob bylo svévolně zadrženo. Úřad vysokého komisaře pro lidská práva v Hondurasu (OACNUDH) a Meziamerická komise pro lidská práva (IACHR) vyjádřily znepokojení nad zprávami, že bezpečnostní síly při demonstracích střílely ostrými náboji.
Svoboda projevu, sdružování a shromažďování
Mezinárodní organizace pro svobodu tisku uvádějí, že novináři jsou i nadále terčem výhrůžek a násilí, a to jak ze strany jednotlivců, tak ze strany státních orgánů.
Honduraský ombudsman pro lidská práva CONADEH uvedl, že k září 2019 bylo od října 2001 zabito 79 novinářů a 91 % z těchto vražd zůstalo nepotrestáno.
V březnu ozbrojenci v Nacaome zabili reportéra televize Valle Leonarda Gabriela Hernándeze, podle policie jako odplatu za Hernándezovu práci odhalující organizované zločinecké skupiny. Od listopadu byli v roce 2019 zabiti další tři novináři.
V květnu byl přijat nový trestní zákoník, který zachoval trestné činy pomluvy, urážky na cti a hanobení, které byly používány ke stíhání novinářů za „zločiny proti cti“. V srpnu Kongres oznámil, že tyto trestné činy dekriminalizuje a umožní pouze občanskoprávní žaloby. Podle honduraské organizace na ochranu svobody tisku C-Libre zůstal v listopadu ve vězení ředitel rádia Globo David Romero, který si odpykával desetiletý trest za pomluvu. Původně byl odsouzen v roce 2016 a Nejvyšší soud v lednu rozsudek potvrdil.
Díky svému vágnímu a širokému znění by další ustanovení nového trestního zákoníku mohla kriminalizovat zákonný výkon práva na protest a shromažďování. Patří mezi ně trestný čin „výtržnictví“, který je vágně definován tak, že zahrnuje „násilí nebo vážné zastrašování zastrašuje obyvatelstvo nebo jeho část“. Zákoník rovněž používá příliš široký jazyk při definování trestných činů „nedovoleného shromažďování“, „demonstrace“ a „terorismu“. V červenci 2019 IACHR a OHCRH vyjádřily nad těmito ustanoveními znepokojení a vyzvaly k jejich revizi. V listopadu zákonodárce odložil vstup trestního zákoníku v platnost, který byl plánován na listopad 2019, na květen 2020.
Útoky na právníky, obránce lidských práv a ekologické aktivisty
Zvláštní zpravodaj OSN pro situaci obránců lidských práv označuje Honduras za jednu z nejnebezpečnějších zemí v Latinské Americe pro obránce lidských práv.
V únoru zemřeli na následky střelných zranění Salomón Matute a jeho syn Juan Samael Matute, oba domorodí Tolupané, kteří patřili ke kmeni San Francisco Locomapa a Širokému hnutí za důstojnost a spravedlnost (MADJ), a to navzdory „preventivním opatřením“, která jim v roce 2013 udělil IACHR, aby zajistil jejich ochranu vládou.
V říjnu byla ve svém domě v Colónu neznámými osobami zastřelena María Digna Montero, členka honduraské černošské bratrské organizace (OFRANEH) a obhájkyně půdy a kultury domorodých Garifunů.
V listopadu 2018 soud uznal sedm mužů vinnými z vraždy ekologické a domorodé aktivistky Berty Cáceresové z roku 2016. Mezi odsouzenými byl i bývalý šéf ochranky společnosti Desarrollos Energéticos SA (DESA), která staví přehradu Agua Zarca, proti níž Cáceresová v době své vraždy vedla kampaň.
Místní aktivisté kritizují oficiální mechanismus na ochranu novinářů, obránců lidských práv a pracovníků justice, který byl vytvořen v roce 2015, za to, že nemá jednotná kritéria při udělování ochranných opatření a je neúčinný.
Sexuální orientace a genderová identita
V Hondurasu je rozšířené násilí na základě genderové identity nebo sexuální orientace. Několik agentur OSN působících v Hondurasu zaznamenalo, že násilí vůči LGBT osobám je nutí k „vnitřnímu vysídlení“ nebo k útěku při hledání mezinárodní ochrany. Honduraská vláda nevede žádné údaje o vraždách na základě sexuální orientace nebo genderové identity, ale lesbická síť Cattrachas uvedla, že od ledna do srpna 2019 bylo zabito nejméně 26 LGBT osob. V jednom případě zdokumentovaném organizací Human Rights Watch v červnu 2019 byla poblíž San Pedro Sula při zjevném zločinu z nenávisti zabita a zmrzačena transsexuální žena.
V březnu vstoupil v platnost nový zákon o adopci, který zakazuje párům stejného pohlaví adoptovat děti.
Sexuální a reprodukční práva žen
Potraty jsou v Hondurasu nezákonné za všech okolností, včetně znásilnění a incestu, pokud je ohrožen život ženy a pokud plod nepřežije mimo dělohu. Podle nového trestního zákoníku hrozí ženám a dívkám, které přeruší těhotenství, trest odnětí svobody až na šest let. Zákon rovněž sankcionuje poskytovatele potratů.
Vláda rovněž zakazuje nouzovou antikoncepci neboli „pilulku ráno po“, která může zabránit otěhotnění po znásilnění, nechráněném pohlavním styku nebo selhání početí.
Právo dětí
V roce 2017 honduraský kongres jednomyslně schválil návrh zákona, podle kterého jsou všechny sňatky dětí mladších 18 let nezákonné. Nový zákon nahrazuje legislativu, která dříve umožňovala vdávat se dívkám v 16 letech se souhlasem rodiny. UNICEF uvádí, že třetina všech honduraských dívek se vdává před 18. rokem života.
Oddělení pro vnitřní vysídlení CONADEH uvádí, že nucený nábor dětí gangy nebo zločineckými skupinami je pátým nejčastějším důvodem, proč se Hondurasané v prvním pololetí roku 2019 stali vnitřně vysídlenými. UNICEF uvádí, že neexistují žádné spolehlivé statistiky o tom, kolik dětí bylo do těchto skupin naverbováno.
Vězeňské podmínky
V honduraských věznicích jsou endemické nelidské podmínky, včetně přeplněnosti, nedostatečné výživy a špatných hygienických podmínek. Podle oficiální studie Národního výboru pro prevenci mučení, krutého, nelidského či ponižujícího zacházení z prosince 2018 se v honduraských věznicích nachází 21 004 vězňů, což je dvakrát více než před deseti lety.
Migranti a uprchlíci
V lednu se v San Pedro Sula začala formovat nová karavana migrantů, která míří do Mexika a Spojených států. Média informovala, že honduraské úřady bránily a v některých případech i znemožňovaly Hondurasanům opustit zemi tím, že požadovaly doklady totožnosti, zřizovaly kontrolní stanoviště a blokády a dokonce karavanu rozháněly slzným plynem. IACHR vyjádřil znepokojení nad používáním násilí a dalších opatření, která mají lidem zabránit v odchodu ze země, a vyzval Honduras, aby migrantům zaručil jejich práva, včetně práva opustit jakoukoli zemi.
V září podepsaly Honduras a USA „dohodu o spolupráci v oblasti azylu“, podle níž je Honduras povinen přijímat žadatele o azyl, které mu USA doporučí. Podle této dohody nemůže Honduras migranty vrátit ani vyhostit, dokud jejich azylové případy nevyřeší federální úřady USA.
Klíčoví mezinárodní aktéři
V březnu americké ministerstvo zahraničí potvrdilo, že zastavuje pomoc Guatemale, Hondurasu a Salvadoru poté, co prezident Donald Trump kritizoval země severního trojúhelníku za jejich údajnou nečinnost při zastavování karavan směřujících na sever. V červnu USA oznámily, že část pomoci obnovují, ale nové financování zastaví, pokud se zemím nepodaří snížit migraci do Spojených států. V říjnu USA oznámily částečné obnovení dříve zmrazené zahraniční pomoci Hondurasu a také Salvadoru a Guatemale poté, co všechny tři země uzavřely s USA dohody o spolupráci v oblasti azylu.
V dubnu IACHR předložil Meziamerickému soudu pro lidská práva žalobu proti Hondurasu týkající se mimosoudní popravy transsexuální ženy a obhájkyně lidských práv v roce 2009, kdy platil zákaz vycházení. IACHR určil, že k zabití vedly předsudky vůči její pohlavní identitě a projevům. Soud zohlednil kontext násilí a diskriminace LGBT osob v Hondurasu.
V květnu navštívil Honduras IACHR v návaznosti na svou návštěvu v roce 2018.
V srpnu 2019 navštívil Honduras zvláštní zpravodaj OSN pro nezávislost soudců a právníků a uvedl, že „Honduras potřebuje naléhavá opatření vlády k posílení vnitrostátních kapacit pro boj proti korupci a posílení nezávislosti svého soudního systému.“
V srpnu navštívila Honduras pracovní skupina OSN pro podnikání a lidská práva, aby posoudila, jak vláda a podnikatelský sektor plní svou odpovědnost za prevenci, zmírňování a nápravu porušování lidských práv a negativních dopadů spojených s podnikatelskou činností. Předběžná zpráva dokumentuje, že přístup k půdě, její využívání a kontrola ze strany podniků jsou opakovaným problémem, který stojí u kořenů mnoha sociálních konfliktů.
V říjnu zveřejnil IACHR svou zprávu o situaci v oblasti lidských práv v Hondurasu po návštěvě země v roce 2018. Zpráva identifikuje institucionální nedostatky a nedostatky v oblasti lidských práv a zdůrazňuje, že nedostatečný přístup ke spravedlnosti „vedl ke strukturální beztrestnosti, která udržuje závažné porušování lidských práv“
.