FREDERIK VILÉM I. (PRUSKO) (1688-1740; vládl 1713-1740), pruský král. Dne 25. února 1713 nastoupil Fridrich Vilém po svém otci Fridrichu I. na trůn pruského krále. Na trůn nastoupil uprostřed války i míru, neboť válka o španělské dědictví (1701-1714) se chýlila ke konci a složitá mírová jednání mezi všemi evropskými mocnostmi začala ještě během bojů. Na trůn nastoupil ve složité době plné nebezpečí i příležitostí.
Frédek Vilém I., který se stal známým jako Soldatenkönig („král voják“), si do nelehkého úkolu vládnout přinesl osobnost četaře cvičitele – včetně špatné nálady kombinované s obecnou vulgárností. Byl rozený samovládce, rád cvičil svou palácovou stráž a dělal si hrubé žerty. Nejšťastnější hodiny trávil s vojenskými kumpány v Tabakskolegiu, kde muži klábosili, kouřili a pili a vyprávěli si oplzlé vtipy. K tomu však přidal nesmírnou pracovní schopnost a bystré pochopení pro reálný základ roztroušených a zbídačených pruských území. Tím základem byla armáda. Zdědil armádu čítající asi 30 000 špatně vybavených a vycvičených vojáků a postupně ji vybudoval na skvěle vybavenou, ubytovanou a vycvičenou armádu čítající přes 80 000 mužů. V době jeho smrti to byla nejlepší armáda v Evropě a jedna z největších. Aby ji mohl zaplatit, snížil Fridrich Vilém I. výdaje na minimum a pečlivě hospodařil s královskou pokladnou. Díky mašinérii výběru daní, která se postupně stala nejefektivnější v Evropě, zdvojnásobil Fridrich Vilém své příjmy z 3,5 milionu tolarů v roce 1715 na více než 7 milionů v roce 1740. S výdaji hospodařil tak bezohledně, že královská panství přecházela ze ztráty do zisku, a dokonce i poštovní systém byl ziskový. Tyto zvýšené příjmy podporovaly stále se zvětšující armádu. Po svém otci zdědil zkrachovalý stát a vyčerpanou armádu, ale svému synovi Fridrichovi Velikému (vládl 1740-1786) zanechal plnou státní pokladnu a mohutnou armádu. Málokterý evropský panovník by kdy dostal tak užitečné dědictví.
Hlavní zásluhy Bedřicha Viléma o růst pruské moci se týkaly neokázalé a každodenní dřiny ve správě. Aby se všechny hlavní vládní funkce dostaly pod centralizovaný dohled, vytvořil Fridrich Vilém v roce 1722 General-Ober-Finanz-Kriegsund Domänendirektorium, známé jako Generální ředitelství (Generaldirektorium). Fungovalo jako správní rada, jejíž všechna rozhodnutí přezkoumával král. Pokračující královská politika, kterou Generální direktorium spravovalo i iniciovalo, se řídila standardním modelem absolutismu 18. století: centralizace správních a politických rozhodnutí v rukou krále a jednotné uplatňování práva a správy ve všech třídách a provinciích. To byly cíle vlády všude v osmnáctém století, ale nikde v Evropě nebyly prosazovány tak úspěšně a neúnavně jako v Prusku. V době své smrti v květnu 1740 dal Fridrich Vilém I. díky svému odhodlání, vytrvalosti a pozornosti věnované hlavním prvkům královské moci dohromady nejefektivnější a nejlépe organizovaný stát v Evropě.
V zahraniční politice se Fridrich Vilém I. stejně houževnatě snažil zvětšit velikost a moc Pruska, ale snažil se toho dosáhnout prostřednictvím diplomacie. Jeho armáda představovala pro sousedy stálou potenciální hrozbu, ale Fridrich Vilém dával mnohem raději přednost míru. Příliš miloval svou armádu, než aby ji viděl poškozenou v dlouhotrvající válce. Cíl diplomacie byl stále stejný. Fridrich Vilém si přál anektovat co největší část baltských držav upadajícího Švédska, zejména přístav Štětín a Pomořansko. Spojil se s Ruskem, opustil Rusko, podnikal nájezdy na Švédsko a uzavřel se Švédskem mír. Vyhrožoval Švédsku a nakonec v roce 1720 koupil od Švédska Štětín a Pomořansko za dva miliony tolarů. Mohl si to dovolit.
Politika, kterou Fridrich Vilém I. prováděl, byla sice tvrdá a často tvrdě uplatňovaná, nicméně nezbytná pro blaho Pruska i Prusů. Na prvním místě mezi potřebami státu byl mír. V desetiletí před rokem 1713 bylo Prusko součástí Velké severní války a utrpělo veškerou zkázu, kterou mohly způsobit loupeživé armády a bandy dezertérů. Fridrich přinesl chudé zemi téměř čtvrtstoletí míru a dal jí šanci na zotavení. Kromě míru král postupně učinil z pruské vlády nejpoctivější a nejefektivnější v Evropě. Šlechtici přišli o privilegia, ale mnozí získali pozice v armádě nebo civilní správě. Nakonec Fridrich Vilém položil základy pruské moci, kterou vybudoval kolem armády a která se stala základem pro vytvoření sjednoceného Německa v následujícím století.
Viz také Fridrich II (Prusko) ; Německo, myšlenka ; Dynastie Hohenzollernů ; Severní války ; Prusko ; Španělské dědictví, válka (1701-1714) .
BIBLIOGRAFIE
Dorwart, Reinhold August. Pruský sociální stát před rokem 1740. Cambridge, Mass. 1971.
Dwyer, Philip G., vyd. Vzestup Pruska: 1700-1830. New York, 2000.
Oestreich, Gerhard. Friedrich Wilhelm I: Preussischer Absolutismus, Merkantilismus, Militarismus. Göttingen, 1977.
Walker, Mack. Salcburská transakce: M.: Vyhnání a vykoupení v Německu osmnáctého století. Ithaca, N.Y., 1992.
Wilson, Peter H. German Armies: H. Wilson: War and German Politics, 1648-1806 (Válka a německá politika, 1648-1806). London, 1998.
James D. Hardy, Jr.
.