Break dancing

Break dancing, nazývaný také breaking a B-boying, energická forma tance, kterou vytvořili a zpopularizovali Afroameričané a Latinoameričané v USA a která zahrnuje stylizovanou práci nohou a atletické pohyby, jako jsou otočky na zádech nebo na hlavě. Break dance vznikl v New Yorku na přelomu 60. a 70. let 20. století a zahrnoval pohyby z různých zdrojů, včetně bojových umění a gymnastiky.

Break dance je do značné míry improvizační, bez „standardních“ pohybů nebo kroků. Důraz je kladen na energii, pohyb, kreativitu, humor a prvek nebezpečí. Má zprostředkovat drsný svět městských ulic, z nichž údajně vzešel. Je také spojen se zvláštním stylem oblékání, k němuž patří pytlovité kalhoty nebo teplákové soupravy, baseballové čepice nošené na stranu nebo dozadu a tenisky (nutné kvůli nebezpečné povaze mnoha pohybů).

Termín break označuje zvláštní rytmy a zvuky, které dýdžejové vytvářejí mícháním zvuků z desek, aby vytvořili souvislý taneční rytmus. Průkopníkem této techniky byl DJ Kool Herc (Clive Campbell), jamajský dýdžej v New Yorku, který míchal bicí breaky ze dvou stejných desek. Opakovaným přehráváním breaků a přepínáním z jedné desky na druhou vytvořil Kool Herc takzvané „cutting breaks“. Během svých živých vystoupení v newyorských tanečních klubech Kool Herc křičel: „B-boys go down!“ – signál pro tanečníky, aby předvedli gymnastické pohyby, které jsou charakteristickým znakem breakdance.

V osmdesátých letech 20. století se breakdance dostal k většímu publiku, když si ho osvojili mainstreamoví umělci, například Michael Jackson. Jacksonův moonwalk – krok, který spočíval v klouzání dozadu a zvedání chodidel tak, že vypadal, jako by plachtil nebo se vznášel – se stal senzací mezi teenagery. Producenti nahrávek, kteří viděli rostoucí popularitu tohoto žánru, podepsali smlouvy s umělci, kteří dokázali napodobit pouliční styl breakerů a zároveň představit zdravější image, která by oslovila mainstreamové publikum. Breaking se z pouličního fenoménu stal fenoménem, který byl přijat širší kulturou. V této době se v médiích objevil termín break dance, který často spojoval repertoár newyorských breakerů se souběžnými pohyby ze západního pobřeží jako „popping“ a „locking“. Tyto sestavy zpopularizovali na počátku 70. let 20. století umělci v televizi, včetně Charlieho Robota, který vystupoval v populárním televizním seriálu Soul Train.

Break dance měl obrovský vliv na moderní taneční styly a jeho odnože byly předváděny v mnoha hudebních a zejména rapových videoklipech i na živých koncertech populárních umělců, jako je Britney Spears. Rozšíření tohoto žánru se nikdy neprojevilo tak zřetelně jako v roce 2004, kdy byli breakdanceři pozváni, aby vystoupili ve Vatikánu před papežem Janem Pavlem II. Break dance upevnil své místo v populární kultuře, když v roce 2020 Mezinárodní olympijský výbor schválil break dance jako sport na olympijských hrách v roce 2024 v Paříži.