Od znásilnění přes loupeže a pervitin až po vraždy si Hells Angels vysloužili pověst nejproslulejšího motorkářského klubu v historii. Tyto historické fotografie vás zavedou do nitra gangu.
Líbí se vám tato galerie?
Sdílet:
Líbí se vám tato galerie?
Sdílejte ji:
Na letošní rok připadá 70. výročí založení nejslavnějšího motorkářského klubu, jaký kdy svět poznal: Hells Angels.
O desítky let později se tento nechvalně proslulý motorkářský gang stále pravidelně dostává na titulní stránky novin kvůli svému kontrakulturnímu životnímu stylu a kriminálním aktivitám.
Kořeny Hells Angels sahají do Fontany a San Bernardina v Kalifornii těsně po skončení druhé světové války. Po návratu z války se mnozí vojáci z povolání cítili znuděni návratem do civilního života a toužili po bratrství a vzrušení, které zažívali v armádě.
Vznikaly různé volně organizované motorkářské kluby a mezi nimi i jeden, který si vzal jméno podle válečné letecké eskadry, která sama byla pojmenována podle bojujících letců ze slavného filmu z roku 1930: Hells Angels. Navzdory všeobecnému přesvědčení však žádný ze zakládajících členů prvního klubu Hells Angels nebyl členem letecké eskadry z druhé světové války, ačkoli člen eskadry Arvid Olsen tento název zakládajícím členům klubu navrhl.
V padesátých letech pověst skupiny a počet jejích členů rostly, ale teprve v bouřlivých šedesátých letech se motorkáři Hells Angels skutečně proslavili. V této době bylo možné členy klubu často vidět s jejich znakem „hlavy smrti“ na dálnicích, v barech a na rockových koncertech.
Hells Angels byli navíc považováni za nositele pochodně takzvaných „jednoprocentních“ motorkářských klubů, což znamená, že žijí psaneckým způsobem života odlišným od ostatních 99 procent motorkářů.
Tato představa pravděpodobně dosáhla svého vrcholu v roce 1969 na nechvalně proslulém kalifornském festivalu Altamont Speedway Free, kdy byl návštěvník koncertu ubodán k smrti Anděly, které si najala skupina The Rollings Stones jako ochranku, aby pomohli zvládnout dav.
Oběť, osmnáctiletý muž jménem Meredith Hunter, se pokusil vtrhnout na pódium a poté vytáhl zbraň. Poté zasáhl Hells Angel Alan Passaro a Huntera bodl, čímž ho zabil. Passaro byl obviněn z vraždy, ale nakonec byl zproštěn viny, přičemž porota viděla záznam z koncertu, na němž je vidět, jak Hunter zvedá zbraň. Poté, co frontman skupiny Rolling Stones Mick Jagger Anděly kvůli incidentu kritizoval, zosnovali (neúspěšně) plán na jeho zabití.
K pobodání došlo nedlouho poté, co kalifornský generální prokurátor Thomas C. Lynch vydal zprávu o motorkářských ganzích, jako jsou Hells Angels, která je označila za nebezpečné pro společnost a vyvolala zájem celostátních médií. Stejně tak filmy o Andělech a reportáže spisovatele Huntera S. Thompsona zevnitř skupiny pomohly přitáhnout větší pozornost ke skupině a zejména k oaklandskému prezidentovi a národnímu mluvčímu Ralphu (Sonnymu) Bargerovi.
V následujících letech se skupina nezbavila své násilnické pověsti. Jak napsal časopis TIME, „mnozí Hells Angels zjevně dostáli své bezprávné image – zatčení a odsouzení za obchodování s drogami (zejména pervitinem), napadení, držení zbraní a dokonce i za vraždu provázely skupinu po celá desetiletí“.
Ještě v roce 2002 byli při rvačce mezi Anděly a konkurenčním gangem Mongols v jednom nevadském kasinu zabiti tři motorkáři. A v roce 2016 zastřelil člen Hells Angels muže, který před jejich newyorským sídlem pouze posunul dopravní kužel.
Ačkoli motorkářské organizaci dodnes nejsou násilné zločiny cizí, tvrdí, že zločiny spáchané několika členy byly médii a orgány činnými v trestním řízení nespravedlivě vykresleny tak, aby reprezentovaly klub jako celek. Není neobvyklé, že se chartisté pravidelně účastní různých charitativních jízd ve snaze setřást negativní publicitu, která motorkáře provází již desítky let.
Policejní razie a titulky novin informující o pěstních soubojích motorkářů jen málo přispěly k utlumení růstu Andělů – kteří mají stovky oddílů na všech kontinentech světa kromě Antarktidy a jejich ústředí je v New Yorku.
Přestože se skupina rozšířila po celém světě, stát se jejím členem s nášivkou vyžaduje víc než jen jízdu na Harleyi. Zájemce o členství musí být pozván „plně záplatovaným“ členem a nesmí být policistou, bývalým policistou nebo někým, kdo se o místo policisty dokonce ucházel.
Vyvstávají také otázky, jaký vliv má na způsobilost k členství rasa. Ačkoli převážně bělošský klub netvrdí, že je rasově segregovaný jako celek, Sonny Barger v jednom rozhovoru prohlásil: „Pravděpodobně máme dost rasistických členů, takže se tam žádný černoch nedostane.“
Ať už se jedná o rasovou záležitost, drogy nebo násilí, způsob života Hells Angels je dlouhodobě provázen kontroverzemi a konflikty, a to jak se zákonem, tak s normami celé společnosti. Právě toto odhodlání žít podle vlastních pravidel, ať už v dobrém či zlém, však po desetiletí přitahovalo zájem veřejnosti. Přesvědčte se sami ve výše uvedené galerii.
Po tomto fotografickém výletu do historie Hells Angels se podívejte na další nejznámější motorkářské gangy minulosti v akci. Pak nahlédněte do rebelského světa country hudby 60. a 70. let minulého století.