Rodiče se mě často ptají, jak vycházet se svou náhle výbušnou dcerou v předškolním věku.

Rodiče se mě často ptají, jak vycházet se svou náhle vznětlivou dcerou v pubertě. Je to šok, když vaše dříve milá holčička začne opět vyvádět. Dvanáctileté dívky mohou být náladové, přehnaně dramatické, sebestředné, zaměřené téměř výhradně na kamarády, uzavřené do sebe, nevrlé, odmlouvající a povýšené vůči rodičům. Mohou být samozřejmě také dospělé, laskavé a rozkošné, ale v nejhorším případě jsou křížencem nejnáročnějších aspektů batolat a dospívajících.

Špatnou zprávou je, že vyvíjející se tělo vašeho tween je zaplaveno hormony, její mozek se přepíná, její potřeba objevovat sebe sama a své místo ve světě má přednost před ostatními věcmi, kterých si váží (jako je rodina a školní práce), a pravděpodobně si nedokáže přiznat, jak moc vás stále miluje a potřebuje, protože se usilovně snaží cítit „dospěle“ a nezávisle. Dobrou zprávou je, že pokud dokážeš tuto novou situaci přijmout a přizpůsobit tomu svou výchovu, je období puberty ideální dobou k upevnění vašeho vztahu, než se vydá do období dospívání.

Pro tyto těžké dny ti přinášíme 16 tipů, díky kterým bude výchova tvé puberťačky méně dramatická a více potěšující:

1) Buď ochotná se změnit.

Nemůžeš vychovávat tak, jako když byla malá; prostě to není vhodné ani efektivní. Pokud je podrážděná, je to signál, že musíte upravit svůj výchovný styl, abyste se s ní více spojili a naslouchali jí. (To se samozřejmě stane právě ve chvílích, kdy chcete, aby vás poslouchala!)

2) Zaměřte se na vztah, ne na kázeň.

Nebudete ji respektovat, pokud s vámi nebude cítit spojení. Bojuj jako o život, abys zůstal dceři nablízku. Nedovolte jí, aby vás od sebe odstrčila. Stále tě potřebuje, jen si to nedokáže přiznat. Najděte každou příležitost ke spojení. Obejměte ji každé ráno na přivítanou a obejměte ji na rozloučenou, když odchází do školy. (Udělejte to se smyslem pro humor a ona vás pobaví.) Přivítejte ji s radostí a objetím, když ji později během dne znovu uvidíte. Večer možná „nepotřebuje“ ukládat k spánku, ale to by vám nemělo bránit v tom, abyste si vedle ní lehli a probrali s ní její den a věnovali jí pár minut tichého spojení. Mnoho rodičů zjišťuje, že tento čas těsně před spaním je dobou, kdy je jejich dcera nejméně rozptylována jinými věcmi a je nejvíce ochotná otevřít své srdce.

3) Je vhodné, aby vaše dospívající dítě chtělo více nezávislosti.

Pokud trváte na tom, že budete kontrolovat všechna její rozhodnutí, vyzýváte tím ke vzpouře, nebo ještě hůř. Pokud dokážete najít vhodné způsoby, jak dát dceři nezávislost, nebude se proti vám muset bouřit, aby se začala stavět na vlastní nohy. Samozřejmě, že bude dělat chyby. Tak se lidé učí. A samozřejmě ještě není připravená dělat všechna rozhodnutí sama. Pořád jsi rodič. Rozhodování o tom, jak moc do toho máš zasahovat, je tou nejtěžší částí tohoto rodičovského tance.

4) Naplánujte si kvalitní čas.

Vytvořte si pravidelný čas, alespoň jednou týdně, kdy spolu půjdete na pozdní snídani nebo na manikúru či na procházku, a využijte těchto příležitostí ke kontaktu. Nápady na rozhovory, které s ní můžete vést, najdete v knize 230 tipů na rozhovory s dítětem. Nemusíte však vždy vést hluboké rozhovory. Jen si jí važte a užívejte si ji. A naslouchejte, naslouchejte, naslouchejte. Pamatujte, že čím více jí budete dávat rady, tím více bude mít pocit, že nemáte důvěru v její schopnost přijít na věci sama. Místo toho jí pokládejte dobré otázky a vciťujte se do ní.

5) Pěstujte v sobě empatii a snažte se vidět věci z její perspektivy.

Když jí nasloucháte, připomeňte si, že vám momentální rozrušení nemusí připadat jako velký problém, ale pro ni je to jako konec světa. To, že se vaše tělo začíná tak dramaticky měnit, je v lepším případě znepokojující a v horším bolestivé, stejně jako růstové bolesti a menstruační křeče. To znamená, že když to příliš dramatizuje, nabídněte jí empatii. Její naražený palec u nohy možná nezasloužil tolik povyku, ale něco ji bolí a chce, abys jí to políbil a zlepšil, i když si není úplně jistá, co ji trápí a jak to vyjádřit slovy.

6) Uvědom si, že dospívající dívky v sobě obvykle skrývají velké obavy z dospívání.

Jedna studie zjistila, že chlapci v pubertě se těší na dospívání a na sílu, moc, nezávislost a prestiž, které se u nich rozvinou. Dívky v pubertě se naopak dospívání obávaly, bály se menstruace, své nové zranitelnosti vůči mužům a tlaku na to, aby byly sexy a atraktivní. Většina dívek neumí tyto obavy vyjádřit slovy, ale cítí je, i když žadoní o nošení skrovného oblečení, aby byly „cool“. Vaše dcera možná chce být kočka, aby na ni ostatní děti udělaly dojem, ale uvnitř dobře ví, že na pozornost, kterou to přinese, není připravená.

7) Ujistěte se, že vaše dcera spí každou noc minimálně devět hodin.

Velký podíl na pověstné náladovosti dospívajících má to, že málo spí. Výzkumy ukazují, že potřebují minimálně devět hodin. Pokud se vaše dítě neprobouzí přirozeně (bez budíku nebo vašeho buzení), pak nechodí spát dostatečně brzy, aby si dostatečně odpočinulo.

Většina dospívajících začíná v noci hůře usínat. Když však děti zůstávají vzhůru dlouho do noci, spouštějí se u nich stresové hormony, jako je kortizol, což ztěžuje usínání. Problémem je, že kortizol zůstává v těle a druhý den je činí podrážděnými; přispívá také k depresi, úzkosti a přibývání na váze. Známá náladovost teenagerů je zčásti způsobena pozdní večerkou, která se v naší kultuře stala běžnou praxí. To, že vaše batole získá schopnost udržet se vzhůru, neznamená, že byste ho nechali půl noci vzhůru. To, že váš tween a teenager získají schopnost udržet se vzhůru, neznamená, že to pro ně není špatné. Pokud se vašemu tweenovi nedaří usnout, seznamte ho s relaxačními cvičeními; budou se mu hodit po zbytek života. Trvejte však na rozumné době spánku.

A co ten výzkum, že tělesné hodiny dospívajících jsou nastaveny tak, aby zůstávali vzhůru dlouho? Výzkumníci nekontrolovali používání obrazovek. Když lidé používají modré světlo (telefony, iPady, počítače, televize) do hodiny nebo dvou před spaním, potlačuje melatonin a udržuje nás vzhůru. Přirozeně pak spíme později, protože mladí lidé skutečně potřebují více spánku než dospělí. Vsadím se, že jakmile v rámci těchto experimentů přestanou děti používat obrazovky, budou mít děti stejné tělesné hodiny jako ostatní lidé. Proč by se měly vyvíjet jinak než my ostatní? Proto je rozhodující, aby se všechny obrazovky nedostaly do ložnic. (Ano, to platí i pro dospělé.)

8) Omezte používání počítače.

Když dívky v pubertě začnou ztrácet zájem o předstírání a další hry, které je zaměstnávaly v dřívějších letech, mnoho z nich začne trávit více času na počítači a není neobvyklé, že propadnou závislosti na počítači. Jako první krok byste měli omezit chatování na počítači na kamarády a na hodiny po dokončení domácích úkolů.

Vábení stránek sociálních médií může být silné, zejména pokud jsou na nich ostatní děti. Facebook má pravidlo, že uživatelům musí být 13 let, takže získání účtu na Facebooku, když je vám méně než 13 let, vyžaduje lhaní, což je pro rodiče dostatečný důvod, aby ho zatrhli. (Je to jeden z mála případů, kdy vás kultura ve výchově podpoří, tak toho využijte). Je dobré seznámit se s technologickou kulturou svého dítěte a jeho přátel; můžete začít zde, kde najdete několik doporučených webových stránek pro rodiče, které se věnují výchově dětí znalých internetu: Internet Smarts: Udržujte své děti v bezpečí na internetu.

Měli byste také vědět, že výrobci počítačových her nešetří a používají velmi sofistikované testování, aby zajistili, že jejich hry jsou fyzicky návykové, což znamená, že tělo vašeho dítěte se koupe v adrenalinu a dalších neurotransmiterech, jakmile jen pomyslí na hraní svých her. Počítačové hry skutečně mění chemii našeho mozku, zatímco je hrajeme, a nevíme, jak dlouho tyto účinky přetrvávají poté. Nevystavujeme své děti jiným závislostem a necháváme je, aby se o sebe postaraly samy. Děti potřebují naši pomoc, aby zvládly i tuto závislost.

9) Pěstujte v dceři její vášně.

Vše, na čem jí opravdu záleží a do čeho se může vrhnout, ji chrání, je to místo, kde se cítí kompetentní, místo, kde se může prosadit a naučit se odolnosti, místo, kde se může ztratit, když ji šípy nehorázného štěstí probodnou příliš hluboko. Ráda tančí? Píše? Kreslí? Udělejte cokoli, co ji povzbudí. Rozhodující je, aby to samozřejmě bylo něco, k čemu ji to táhne, ne něco, do čeho ji tlačí rodiče. A nenuťte ji vystupovat nebo se účastnit soutěží. Ať jde o zapojení do její vlastní vášně, ne o výkon.

10) Nedovolte, aby se z vaší dcery stal gaučový brambor.

Pravidelné cvičení má obrovské výhody, od rozhýbání metabolismu přes vyrovnání rozbouřených hormonů až po pomoc při nočním usínání. Zvykněte si na každodenní fyzickou aktivitu, ať už se jedná o jízdu na kole, fotbalový zápas, rodinný výlet nebo čas strávený na běžeckém pásu. Ale pozor: Pravděpodobně se budete muset přidat. Místo toho, abyste jí to zazlívali, berte to jako způsob, jak zůstat v kontaktu a jak si sami zacvičit.

11) Mluvte o vztazích a sexu.

Vaše dcera touží po informacích o lásce a sexu. Mluvení o tom ji nepřiměje k tomu, aby se do toho vrhla. Ve skutečnosti výzkumy ukazují, že opak je pravdou. Děti, které nemají silné vazby se svými rodiči, hledají lásku na špatných místech. Chcete, aby se vaše dcera cítila ve svém těle skvěle, aby si nechtěla něco dokazovat volbami, které ji později zahanbí. Nejlepší způsob, jak tomu zabránit, je, aby pochopila, že se takové scénáře stávají, aby mohla odejít z každého dramatu, které je pro ni příliš velké.

12) Neberte si osobně nic z toho, co říká nebo dělá.

Dívky v pubertě a dospívající dívky jsou známé tím, že mají pocit, že jim rodiče „prostě nerozumí!“. Zkus se tím necítit dotčená. Vlastně se snaž necítit ublíženě ničím, co dělá nebo říká. Většina z toho vůbec není o vás, ale o jejích bouřlivých hormonech a emocích, o jejích obrovských obavách a nejistotách, o její naléhavé potřebě utvářet si identitu samostatné, nezávislé osoby. Takže případné „záchvaty vzteku“ prostě rozdýchejte a kousněte se do jazyka. Ve chvíli, kdy se necháte vyburcovat, ji od sebe odstrčíte.

13) Trvejte na zdvořilosti, ale dělejte to z co nejklidnějšího místa

a nereagujte přehnaně, když na vás dítě uprostřed hysterie kvůli něčemu zvýší hlas. Bude vám za to hluboce vděčné, i když si to v danou chvíli nedokáže přiznat. Nenavrhuji, abyste dovolili svému dítěti chovat se k vám neuctivě. Navrhuji, abyste při stanovování hranic jednali s láskou a spojili se s empatií, nikoli se vztekem. Pokud jste příliš rozzlobení na to, abyste se dokázali spojit s láskou, vždy počkejte, až to budete moci udělat, a teprve potom stanovte hranice. To znamená, že si zachováte vlastní klidný a vřelý hlas, i když ona ne. Znamená to, že když bude odmlouvat, zdvořile jí připomenete: „Takhle spolu v tomto domě nemluvíme,“ ale pak nezapomeňte dodat: „Musíš být tak rozrušená, že se mnou takhle mluvíš. Co se děje, zlatíčko?“ Pamatujte si, že pokud se nebudete vzorně ovládat, nemůžete to očekávat ani od ní, a co hůř, ztratíte její respekt. Pokud dokážete zůstat klidní a „snažit se nejprve pochopit“ (jak by řekl Stephen Covey), skončí své rozčilení s pocitem, že je vám bližší, a bude méně pravděpodobné, že příště přejde do útoku.

14) Pamatujte, že děti v tomto věku mají silné pocity, s jejichž zvládnutím potřebují pomoc.

Pokud dokážete zůstat klidní a naslouchat tomu, co se pod jejím rozrušením skrývá, můžete to využít jako příležitost ke sblížení. Na to, že na vás zvýší hlas, byste mohla reagovat tím, že budete zlostně trvat na respektu, ale tím byste dceru od sebe odehnala. Dospívající a dospívající, kteří nevědí, co si počít se svými bouřlivými pocity, se často chovají vůči lidem, s nimiž se cítí nejbezpečněji: vůči svým rodičům. Pokud se necháme rozptýlit jejich neúctou nebo reagujeme hněvivě, uniká nám skutečné poselství. Pokud se místo toho dokážeme vcítit, hledat pod neúctou rozrušení a připomenout jim, jací skutečně jsou („Obvykle se nechováš nevlídně“), vytvoříme prostor, který jim pomůže zvládnout jejich pocity.

15) Nepřestávejte být fyzicky nablízku.

Tělo vaší dospívající dcery roste do ženskosti, ale stále je to vaše malá holčička a stále potřebuje vaši fyzickou blízkost. Pokud vám je nepříjemné ji držet, pozorujte svou vlastní úzkost a najděte si bezpečné místo, kde si o tom můžete promluvit a vyřešit to. Ale neodpírejte své dceři dotek, který všichni lidé potřebují, zejména mladí lidé. Nechcete, aby hledala lásku na nesprávných místech.

16) Samozřejmě správně.

Nikdo není dokonalý rodič. Zjistila jsem, že zhruba jednou týdně řeknu své dvanáctileté dceři přesně tu špatnou věc, a ať už je rozrušená jakkoli, vybuchne pak na mě. Ale protože jsem se snažila spíš uklidnit než vyhrotit situaci, dokázala jsem tyto chyby a nedorozumění využít jako příležitost ke sblížení. Ve 14 letech už byla klidnější než já a byla radost ji vychovávat.

Musíme si uvědomit, že je to jako nasadit si nejprve vlastní kyslíkovou masku. Musíme regulovat své vlastní emoce, protože ony na to nemají zralost. Spoléhají na nás, že se budeme chovat jako dospělí a budeme jim vzorem pro sebeovládání emocí. Pokud místo toho odejdeme naštvaní, naše dcery se cítí zraněné, nepochopené, odcizené. Napadají nás nebo si k nám vybudují odpor a nedůvěru. Ve vztahu se objeví trhlina, a pokud nereagujeme rychle, prohlubuje se. Pokud se však dokážeme stáhnout, nadechnout, omluvit se, věnovat pozornost a znovu navázat spojení, stavíme mosty. Nevyhnutelné trhliny každodenního života se stávají příležitostí, jak je naučit tolik lekcí: jak zpracovat své emoce, jak napravit citovou trhlinu, jak řešit problémy, aby nám mohli důvěřovat. A co je nejdůležitější, i těžké interakce zakončíme pevnějším vztahem.

Rodičovství je spousta práce a ta emocionální může být u dospívajících a dospívajících nejtěžší. Může se zdát nespravedlivé, že většinu práce ve vztahu s dcerou musíte odvést vy, ale takové už rodičovství je. Naše dcery sice vypadají jako mladé ženy, ale mají před sebou ještě hodně emočního dospívání. Je naším úkolem – a naší výsadou – je v tomto procesu podporovat. Každý její následující vztah bude muset být modelován vztahem, který s ní budujete nyní.

Bezplatná týdenní inspirace do vaší schránky Rodičovské tipy Dr. Laury

Arquidia Mantina