REHOBOAM (hebr. רְחַבְעָם; „příbuzný byl štědrý“ nebo „lid se rozšířil“), judský král 17 let (př. 928-911 př. n. l.); Šalomounův syn z manželství s amonitkou Naamou (I Kr 14,21; II Kron 12,13). Roboámovo jméno je spojeno s jednou z nejdůležitějších událostí raných dějin Izraele, totiž s rozdělením Davidovy sjednocené monarchie na dvě samostatná království (viz *Izrael; *Jeroboám, syn Nebatův). Po Šalomounově smrti se Roboám vydal do Šekemu, „neboť celý Izrael přišel do Šekemu, aby ho oslavil jako krále“ (I Kr 12,1; II Kron 10,1). Slova „celý Izrael“ zde zřejmě odkazují pouze na severní kmeny, neboť se zdá, že Roboám byl Judou přijat jako samozřejmost (I Kr 11,43; II Kron 9,31). Jako podmínku pro jeho přijetí za krále vznesli zástupci Izraele vůči Roboámovi následující požadavek: „Ulehči nám těžkou službu svého otce a jeho těžké jho a my ti budeme sloužit“ (I Kr 12,4; II Kron 10,4; viz *Solomon). Rechabeám požádal lid, aby na jeho odpověď počkal tři dny, a nejprve se poradil „se starci, kteří sloužili jeho otci Šalomounovi, dokud byl naživu“ (I Kr 12,6). Ti mu poradili, aby žádosti lidu vyhověl, a zajistil si tak jejich věrnost „navždy“ (12,7). Král však radu starších odmítl a raději se nechal vést „mladíky, kteří s ním vyrostli“ (12,8); ti mu radili tvrdý postup. Uvádí se, že použil slova: „Zatímco můj otec na vás vložil těžké jho, já vám k němu přidám ještě jho; můj otec vás trestal biči, já vás budu trestat štíry“ (12,8-14). Nechal se také zviklat vulgarismem svých rádců, kteří mu řekli, aby lidu řekl: „Moje maličkost je silnější než bedra mého otce.“ (12, 12). Lid mu odpověděl: „Jaký podíl máme na Davidovi? V synu Jišajově nemáme žádný podíl. Do svých stanů, Izraeli! Pohleď nyní na svůj vlastní dům, Davide!“ (12,16). Izraelci si zvolili za svého krále Jeroboáma, syna Nebatova, který se předtím vrátil z Egypta (12,3.20).
Rechabeám přirozeně neuznal legálnost rozkolu a provokativně poslal *Adorama, „který byl správcem nad *korvejem“, aby prosadil svou vládu, ale lid Adorama ukamenoval (1 Kr 12,18). Roboám byl nucen uprchnout do Jeruzaléma a poté vést dlouhou válku proti Jeroboámovi v marné snaze sjednotit Izrael s Judou (I Kr 12,21; 15,6; I Kron 11,1; 12,15). Rozkol v království a vleklé boje mezi Roboámem a Jeroboámem oslabily Izraelity a zároveň podnítily jejich sousedy, aby nejen odvrhli izraelskou vládu a vyhlásili absolutní nezávislost (viz *Aram, *Ammon, *Moab, *Edom a *Filistin), ale dokonce se pokusili rozšířit vlastní území na úkor Izraele a Judska. Jako obranné opatření obehnal Roboám své království systémem pevností (II Kron 11,5-12). Na západě opevnil Ajalón, Zoru, Azeku, Sóku, Gát, Mareš a Lachiš, na jihu Lachiš, Adoraim a Zif a na východě Zif, Hebron, Bét-Zúr, Tekou, Etam a Bét-Lehem. Je možné, že Rechabeám upustil od opevnění hranic s Izraelským královstvím jako výraz svého odmítnutí přijmout rozdělení. Ačkoli se seznam opevněných měst vybudovaných Rechabeámem objevuje v Bibli ještě před zprávou o vpádu faraona *Šišáka do Palestiny, většina badatelů je toho názoru, že Rechabeám provedl opevňovací práce až po egyptském tažení. Podle dvou verzí, které se v Bibli nacházejí, se tažení uskutečnilo v pátém roce Roboamovy vlády (I Kr 14,25; II Kron 12,2). Egyptský král postupoval do Judska s velkým vojskem, obsadil opevněná města „a přitáhl až k Jeruzalému“ (II Kron 12,3-4). Šišak odnesl chrámové poklady včetně zlatých štítů a pokladů královského domu. Z egyptského seznamu míst a měst, kterých se Šišak zmocnil, je zřejmé, že tažení nebylo namířeno jen proti Judsku, ale také a hlavně proti izraelskému království (viz *Jeroboám, syn Nebatův). Jeruzalém v seznamu není zmíněn (alespoň ne v jeho dochovaných částech), z čehož lze usuzovat, že Šišák město nedobyl, ale pouze prošel výhružně v jeho blízkosti (srov. 12,7-8). Roboám vyšel Šišákovi vstříc na sever od Jeruzaléma a zaplatil mu daň, čímž město zachránil před dobytím. Šišákovo tažení vedlo ke zničení mnoha judských měst, zejména těch v Negevu, včetně Ecion-Geberu na pobřeží Rudého moře. Naštěstí pro Judsko, Izrael a další malé státy v oblasti však Egypt neměl dostatečnou jednotu a sílu, aby si nad nimi udržel trvalou svrchovanost.
Viz *Abijáš.