Protilátky proti tyreoidální peroxidáze (anti-TPO) u onemocnění štítné žlázy, netyreoidálních onemocnění a kontrol. Klinická validita nové komerční metody detekce anti-TPO (tyreoidálních mikrozomálních) autoprotilátek

Identifikace tyreoidální peroxidázy (TPO) jako hlavního antigenu tyreoidální mikrozomální frakce umožnila vyvinout citlivý a specifický test pro detekci odpovídajících autoprotilátek. Hodnotili jsme diagnostickou platnost testu anti-TPO u 303 pacientů s různými typy onemocnění štítné žlázy a u kontrol. Zřetelně zvýšené hodnoty anti-TPO (anti-TPO > 500 jednotek/ml) byly zjištěny u 59 % pacientů s tyreoiditidou, ale u žádné z kontrol ani u pacientů s jiným než tyreoidálním onemocněním. Průměrné hodnoty anti-TPO u těchto dvou kontrolních skupin byly 26 +/- 31 jednotek/ml (průměr +/- S.D.), resp. 39 +/- 34 jednotek/ml. Nejvyšší četnost pozitivních výsledků (88 %) byla získána u pacientů s autoimunitní hypotyreózou (klinická diagnóza: Hashimotova tyreoiditida) následovaných pacienty s Gravesovou chorobou (53 %). Při hraniční hodnotě 200 jednotek/ml bylo dosaženo 96% senzitivity pro Hashimotovu tyreoiditidu a 59% senzitivity pro Gravesovu chorobu se 100% specificitou (50 případů). Nová metoda (anti-TPO, Dynotest) byla porovnána se třemi konvenčními metodami (35 vzorků). Výsledky všech měření se vcelku shodovaly. Ve dvou případech byly výsledky jasně nesouhlasné: jeden vzorek obsahoval vysoké koncentrace protilátek proti tyreoglobulinu, druhý byl získán od pacienta s jiným než tyreoidálním onemocněním. V obou případech poskytly „klasické“ testy falešně pozitivní výsledky. Léčba autoimunitní hypertyreózy vedla k mediánu poklesu hladin anti-TPO o více než 50 % po dosažení eutyreózního stavu (P < 0,05), zatímco u perzistující hypertyreózy nebyly pozorovány žádné konzistentní změny. U autoimunitní hypotyreózy byla zaznamenána výrazná variabilita hladin anti-TPO. U některých pacientů došlo během substituce T4 k jasnému poklesu hladin anti-TPO, zatímco u jiných nebyly pozorovány žádné konzistentní změny.