Cultural Capital
Ačkoli se Bourdieu nepovažoval za marxistického sociologa, jeho myšlení silně ovlivnily teorie Karla Marxe. Marxův vliv je asi nejvíce patrný v Bourdieuově teorii kulturního kapitálu. Stejně jako Marx i Bourdieu tvrdil, že kapitál tvoří základ společenského života a určuje postavení člověka ve společenském řádu. Pro Bourdieua i Marxe platí, že čím více kapitálu člověk má, tím silnější postavení ve společenském životě zaujímá. Bourdieu však Marxovo pojetí kapitálu rozšířil i mimo ekonomickou oblast, a to na symboličtější oblast kultury.
Bourdieuovo pojetí kulturního kapitálu odkazuje na soubor symbolických prvků, jako jsou dovednosti, vkus, držení těla, oblečení, způsoby chování, hmotný majetek, pověření atd., které člověk získává díky příslušnosti k určité společenské třídě. Sdílení podobných forem kulturního kapitálu s ostatními – například stejného vkusu na filmy nebo titulu ze školy Ivy League – vytváří pocit kolektivní identity a skupinového postavení („lidé jako my“). Bourdieu však také upozorňuje, že kulturní kapitál je hlavním zdrojem sociální nerovnosti. Určité formy kulturního kapitálu jsou ceněny více než jiné a mohou pomáhat nebo bránit sociální mobilitě stejně jako příjem nebo bohatství.
Podle Bourdieua má kulturní kapitál tři formy – ztělesněný, objektivizovaný a institucionalizovaný. Přízvuk nebo dialekt člověka je příkladem ztělesněného kulturního kapitálu, zatímco luxusní auto nebo sbírka desek jsou příklady kulturního kapitálu v jeho objektivizované podobě. V institucionalizované podobě se kulturní kapitál vztahuje k pověřením a kvalifikacím, jako jsou tituly nebo hodnosti, které symbolizují kulturní kompetenci a autoritu.
Habitus
Habitus je jedním z nejvlivnějších, avšak nejednoznačných Bourdieuových pojmů. Odkazuje na fyzické ztělesnění kulturního kapitálu, na hluboce zakořeněné návyky, dovednosti a dispozice, které máme díky svým životním zkušenostem. Bourdieu často používal sportovní metafory, když mluvil o habitu, často o něm mluvil jako o „citu pro hru“. Podobně jako zkušený hráč baseballu „prostě ví“, kdy má odpálit míček o rychlosti 95 mil za hodinu, aniž by o tom vědomě přemýšlel, má každý z nás ztělesněný typ „citu“ pro sociální situace nebo „hry“, v nichž se pravidelně ocitá. Ve správných situacích nám náš habitus umožňuje úspěšně se orientovat v sociálním prostředí. Pokud jste například vyrostli v drsné, kriminální čtvrti v Baltimoru, pravděpodobně máte typ pouliční chytrosti potřebný k tomu, abyste úspěšně přežili nebo se vyhnuli násilným střetům, „sháněli“ práci a peníze ve čtvrti s extrémně nízkou zaměstnaností a vyhnuli se policejnímu dohledu nebo obtěžování. Pokud byste však byli jedním z mála šťastlivců ve vaší čtvrti, kteří se dostali na vysokou školu, pravděpodobně byste zjistili, že stejný soubor dovedností a dispozic není užitečný – a možná dokonce škodí vašemu úspěchu v novém sociálním scénáři.
Habitus se vztahuje také na náš „vkus“ pro kulturní objekty, jako je umění, jídlo a oblečení. V jednom ze svých hlavních děl, Distinkce, Bourdieu spojuje vkus francouzských občanů v oblasti umění s jejich společenským třídním postavením a důrazně tvrdí, že estetické cítění je formováno kulturně zakořeněným habitusem. Jedinci z vyšších tříd mají například vkus pro výtvarné umění, protože mu byli vystaveni a byli vycvičeni k jeho oceňování od útlého věku, zatímco jedinci z dělnické třídy zpravidla neměli přístup k „vysokému umění“, a tudíž si nevypěstovali habitus vhodný pro „hru“ na výtvarné umění. Bourdieu často upozorňoval na to, že habitus je natolik zakořeněný, že lidé často mylně považují cit pro hru za přirozený, nikoli za kulturně vyvinutý. To často vede k ospravedlňování sociální nerovnosti, protože se (mylně) věří, že někteří lidé jsou přirozeně disponováni k jemnějším věcem v životě, zatímco jiní ne.
Pole
Společně s Bourdieuovým pojetím „citu pro hru“ přišla i jeho teorie hry samotné. Bourdieu chápal sociální svět jako rozdělený do různých odlišných arén či „polí“ praxe, jako je umění, vzdělání, náboženství, právo atd. s vlastním jedinečným souborem pravidel, znalostí a forem kapitálu. Přestože se oblasti mohou překrývat – například vzdělání a náboženství se překrývají na mnoha nábožensky založených vysokých školách a univerzitách ve Spojených státech -ourdieu vidí každou oblast jako relativně autonomní vůči ostatním. Každé pole má svůj vlastní soubor pozic a praktik, stejně jako své boje o pozice, protože lidé mobilizují svůj kapitál, aby uplatnili své nároky v určité sociální oblasti. Například v umění si Bourdieu všiml, že každá generace umělců se snažila převrátit zavedené pozice těch, kteří přišli před nimi, jen aby byla kritizována další generací „avantgardních“ umělců, kteří usilovali o své vlastní silné pozice v této oblasti. Podobně jako baseballové nebo fotbalové hřiště jsou sociální pole místem, kde lidé bojují o pozice a hrají o vítězství.