Nedávno jsem přečetl všechna čtyři evangelia, tedy Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Podle některých překladů je to zhruba 84 000 slov. A víte, co mě zarazilo? No, vlastně mnoho věcí, například
Proč to nedělám častěji?
Vlastně se mi čtení Bible líbí.
Páni, to jsem netušil, že to Ježíš řekl.
Počkat, co?
To poslední se mi stávalo nepříjemně často a musel jsem si klást otázky na aspekty své víry, o kterých jsem nikdy předtím nepřemýšlel. Kupodivu však z tisíců témat, která bych mohl rozebírat na základě Ježíšova života, smrti, zmrtvýchvstání, nanebevstoupení, zázraků, učení, světonázoru, identity, učedníků atd. mi možná víc, než by mělo, utkvělo v paměti něco, o čem se vlastně nemluvilo.
Kde je, sakra, Josef?
Víte, ten chlapík, kterému se v životě dařilo, dokud si nemyslel, že jeho nevěsta blbne (vždyť kdo by neblbnul? Pokud vám ovšem někdo ve vidění neřekl, že to, co se ve skutečnosti stalo, bylo, že Duch svatý dělal v Mariině panenském lůně nějaké nevysvětlitelné, fantaskní věci typu „já jsem Bůh, dělám si, co chci“… ach, počkat…). Doslova jediné, co o něm víme, je, že byl potomkem Davida a královského rodu, byl zasnoubený s Marií a nakonec si ji vzal, neměl s ní sex, dokud se Ježíš nenarodil, byl to spravedlivý a laskavý muž, dodržoval židovské zvyky, pravděpodobně nebyl příliš panovačný (na dobré tři dny ztratil Božího syna) a poslouchal anděly, když se mu zjevovali ve snech. To je vše. Pozemský otec nejdůležitějšího muže, který kdy chodil po zemi, je ve filmu o Ježíšově životě prakticky jen komparzistou.
Ale proč?
Ukazuje se, že existuje několik teorií. Trochu jsem pátral a josefologie je skutečná teologická studie sahající až do roku 800 n. l. a rozvíjející se v katolické tradici zejména v 16. století. Je to docela běžný vědecký názor, že Josef byl o hodný kus starší než Marie a že zemřel před začátkem Ježíšova působení. Není zmíněn, že by byl přítomen s Marií a Ježíšem na svatbě v Káně, kde se odehrává Ježíšovo první znamení proměny vody ve víno. Rozhodně není ani u Ježíšovy smrti, kde Ježíš připoutává svého učedníka Jana k jeho matce Marii, aby se o ni postaral. Navíc Ježíšovo tělo po smrti přebírá Josef z Arimatie, což je role, kterou by převzal jeho otec, kdyby byl naživu. Mnozí se domnívají, že když v Lukášově evangeliu 2 dochází k Ježíšovu zasvěcení, je Josefova smrt před Ježíšovým povýšením na rabína předznamenána, když Simeon říká Marii, že bude žít, aby se jí Ježíšova služba dotkla.
Slyšel jsem některé myšlenkové pochody o tom, že se Josef mohl stydět za to, že Ježíš opustil svou rodinu, řemeslo a domov. Mnozí si mysleli, že Ježíš byl rouhavý radikál; to by jistě nebyla pověst, podle které byste chtěli poznat svého syna. Vzhledem k okolnostem Ježíšova narození, jeho nároku na autoritu již ve dvanácti letech a jeho zasvěcení v chrámu mi to však nepřipadá přesvědčivé. Navíc s vědomím, že Josef je Bohem považován za spravedlivého muže (přinejmenším natolik, aby se stal otcem Spasitele světa, žádný nátlak), neměl by žádné postavení, aby opustil svou rodinu.
Na základě těchto důkazů považuji za přímočaré, povrchní čtení textu, které naznačuje, že Josef zemřel neradostnou smrtí ve stáří před začátkem Ježíšova působení. Při hlubším pohledu se však domnívám, že i zde působila Boží prozřetelnost. Josefova nepřítomnost neponechává žádný prostor pro otázku, kdo je Ježíšovým Otcem. O to překvapivější je číst Janovo evangelium, protože Ježíš zná Otce, je v Otci a je Otcem působen, dokonce jako Otec. To má hluboké teologické důsledky pro naši víru na mnoha úrovních a já to považuji za velmi dobrou věc.
.