Browning M1919 GPMG

Stejně jako mnoho jiných pěchotních zbraní, které byly k dispozici americkým vojákům za 2. světové války (1939-1945), má i Browning M1919 společnou historii, neboť byl vyvinut – nebo vzešel z vývoje – původně koncipovaného nebo vyrobeného během 1. světové války (1914-1918). Výjimkou nebyl ani model M1919, který se ve své původní, vodou chlazené podobě objevil jako Browning M1917. Tato zbraň do značné míry kopírovala linie zavedené konstrukcí Hirama Maxima a následovala britská řada Vickers 0.303. Všechny byly vodou chlazené vynálezy a pro správnou oporu v terénu vyžadovaly použití těžké trojnožky. Do konce války v listopadu 1918 bylo vyrobeno 68 000 kusů M1917.
Vodní chlazení bylo nezbytnou součástí rané kulometné techniky. Rychlost, s jakou tyto zbraně střílely, byla tak vysoká, že vzniklé teplo mohlo vést k deformaci nebo prasknutí hlavně. Voda se do kulometu přiváděla kanystrem spojeným s kulometem ohebnou hadicí. Hlaveň kulometu byla zahalena pláštěm, který rozváděl vodu po celé délce hlavně a pomáhal ji udržovat chladnou. Dokud byl zajištěn stálý přísun chladné vody (doplňování bylo klíčovým požadavkem), mohl kulomet bez problémů udržovat stálou rychlost střelby. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století docházelo k úpravám základní konstrukce M1917.
S touhou vytvořit univerzálnější kulomet založený na plynovém zpětném rázu a – což je důležitější – na chlazení vzduchem vznikl Browning M1918 bez funkce chlazení vodou a těžkého pláště hlavně. Byly zavedeny další odlehčovací iniciativy, zatímco původní tvar a funkce byly zachovány – včetně puškové komory ráže .30.
Z této práce vzešel Browning M1919, který byl původně navržen jako standardizovaný tankový/vozidlový kulomet pro službu v 1. světové válce. Konstrukce však zdaleka nebyla hotová a objevila se až v poválečných letech. Série se nyní vyznačovala těžší hlavní a ta byla nahrazena perforovaným pláštěm pro chlazení vzduchem. Další změny přinesly lehčí zbraňový systém, který bylo možné instalovat na tanky/vozidla i letadla. M1919A1 byl vyvinut pro použití na tancích řady Mark VIII – společném poválečném britsko-americkém tanku, který si zachoval kosočtvercový tvar dřívějších britských nabídek. M1919A2 byl odlehčený bojový tvar určený pro zásobování jezdeckých jednotek. Byl vydáván s kompaktnější trojnožkou a byl určen pro cestování pomocí tažného zvířete a kolového vozu. Dodatečnými pracemi pak vznikla M1919A3, varianta určená pro všeobecné použití u pěchoty, která sloužila do značné míry jako prototypová forma pro definitivní označení M1919 – M1919A4.