Will Ferrell

Známý svými maniakálními hvězdnými výstupy a přehlídkovými camey, které jasně ukazují jeho mimořádný talent při vytváření nezapomenutelných vtipných výstupů, Will Ferrell skutečně vynikl jako jeden z nejslavnějších komediálních herců, jaké kdy Hollywood měl. Will, rodák z kalifornského Irvine, který se narodil 16. července 1967 jako John William Ferrell Leeovi a Kay Ferrellovým, vyrůstal jako velký fanoušek komedií, který poprvé objevil vzrušení z vystupování, když úspěšně bavil své spolužáky z Irvine’s University High School různě převlečenými hlasy v každodenních ranních hlášeních přes veřejný přístupový systém. Přesto ho touha stát se komikem příliš nenapadla, protože v té době ho spíše zajímalo, jak se stát sportovním hlasatelem, což ho po maturitě v roce 1986 přivedlo ke studiu sportovních informací na University of Southern California. Získal titul o několik let později, Will se s potěšením propracoval k práci sportovního hlasatele v týdenním kabelovém pořadu, ale brzy si uvědomil, že tato profese není to, po čem skutečně touží, a následně se zaměřil na komediální herectví. Když se mu nepodařilo rozvinout svou novou kariéru díky několika vystoupením v komediálních klubech a vysokoškolských kavárnách, zapsal se v roce 1991 do kurzů improvizační komedie pořádaných organizací The Groundlings a nakonec byl zařazen do skupiny po boku Chrise Kattana, Any Gasteyer a Cheri Oteri. Právě během působení v této skupině se dozvěděl o otevřeném konkurzu na novou čerstvou tvář v sezóně 1995-1996 pořadu „Saturday Night Live“ (1975) a rozhodl se to zkusit, když přišel do Los Angeles. Willovi se podařilo zapůsobit na producenty pořadu, kteří ho následně do pořadu zařadili, a postupně si získal široké uznání díky svým vynikajícím napodobeninám buď fiktivních postav, nebo skutečných osob, z nichž nejvýznamnější byla napodobenina amerického prezidenta George W. Bushe mezi jeho verzemi Neila Diamonda, Harryho Caraye a Alexe Trebeka. Po vzoru svých bývalých kolegů z SNL, Billa Murrayho a Eddieho Murphyho, kteří se po rozjezdu své kariéry pustili do dalších projektů, přešel s jistotou na velké plátno a objevil se ve filmech „Muži hledají ženy“ (1997), „Noc v Roxbury“ (1998) a „Dick“ (1999), přičemž se krátce, ale působivě představil také jako Mustafa v dílech „Austina Powerse“ z let 1997 a 1999. Na přelomu tisíciletí se Will v srpnu 2000 šťastně oženil se svou švédskou láskou Vivecou Paulinovou a poté se přesunul dál do Hollywoodu, kde v roce 2001 sklidil slušný úspěch ve filmech „Jay a mlčenlivý Bob vracejí úder“ a „Zoolander“, které oba dobře zabodovaly v pokladnách kin. Ještě v témže roce získal za své vystoupení v jedné z epizod SNL s moderátorem Alecem Baldwinem nominaci na cenu Emmy v kategorii Vynikající individuální výkon v pořadu Variety nebo hudebním pořadu, ale tento úspěch zřejmě nemohl zabránit jeho odhodlání opustit pořad v následujícím roce. Plně se soustředil na celovečerní filmy a s potěšením dokázal, že jeho odvážné rozhodnutí nebylo špatné, protože oba jeho snímky z roku 2003, konkrétně „Old School“ a „Elf“, dosáhly během svého uvedení v kinech báječných komerčních výsledků. Díky těmto dvěma filmům, zejména „Elfovi“, který celosvětově vydělal více než 220 milionů amerických dolarů a zároveň získal pozitivní hodnocení kritiků, se Will stal jedním z členů Frat Packu spolu s takovými herci jako Jack Black, Ben Stiller, Vince Vaughn a bratři Owenové. 7. března 2004 přivítal svého prvního syna Magnuse Paulina a poté pokračoval v dobře rozjeté kariéře ve filmech Anchorman (2004), Čarodějky (2005) a Producenti (2005); díky posledně jmenovanému filmu získal v roce 2006 nominaci na Zlatý glóbus za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. V roce, kdy získal tuto cenu, byly do kin uvedeny další dva filmy, v nichž hrál, a to „Talladega Nights: Balada o Rickym Bobbym“ a „Podivnější než fikce“. K Willově radosti si film „Talladega Nights“ vedl skvěle v pokladnách kin, když po celém světě vydělal téměř 163 milionů dolarů, zatímco „Fiction“ získal pozitivní recenze od většiny kritiků. Radost byla dovršena koncem roku, kdy se mu 30. prosince 2006 narodilo druhé dítě Mattias Ferrell. A co víc, ukázalo se, že HFPA opět ocenila jeho výkon prostřednictvím posledního snímku, takže mu byla v roce 2007 již podruhé udělena nominace na Zlatý glóbus za nejlepší herecký výkon ve filmu – hudebním nebo komediálním snímku. Když se vznášel vysoko nad všemi dosaženými úspěchy, hladce klouzal po své cestě a získal několik rolí po zbytek roku 2000, mimo jiné ve filmech „Semi-Pro“ (2008), „Step Brothers“ (2008) a „Land of the Lost“ (2009), a mezitím působil jako producent po boku Adama McKaye ve filmech „King Dork“ (2008) a „Stepfather“ (2009) pro Paramount Vantage.