Všech 8 filmů o Spider-Manovi (včetně Daleko od domova)

Od roku 2002 bylo natočeno osm filmů o Spider-Manovi: zde je žebříček všech jeho sólových filmů. Spider-Man je dnes jednou z nejoblíbenějších filmových postav, ale trvalo dlouho, než si Hollywood uvědomil, jak lukrativní může být. Až do relativně nedávné doby putoval wall-crawler pouze na malé plátno – byl hvězdou několika seriálů a televizních filmů s Nicholasem Hammondem v hlavní roli a různých uznávaných kreslených filmů, jako byl například Spider-Man: The Animated Series – i když to neznamená, že by se nikdo nesnažil přivést Spider-Mana na velké plátno.

V osmdesátých a devadesátých letech 20. století režisérům Tobemu Hooperovi a Jamesi Cameronovi zhatily plány krachující produkční společnosti – a také skutečnost, že práva na Spider-Manovo zfilmování často měnila majitele. Po četných soudních sporech a vášnivých debatách dala společnost MGM společnosti Columbia Pictures práva na Spider-Mana výměnou za licenci na Jamese Bonda. Byl najat režisér Sam Raimi, který v letech 2002 až 2007 natočil velmi vlivnou trilogii Spider-Man. Ta skončila, když se Raimi a Sony rozešli kvůli problémům s plánováním a tvůrčím neshodám později v průběhu desetiletí. V roce 2012 společnost Sony postavu restartovala v rozporuplné duologii Marca Webba, kde Tobeyho Maguirea v roli hlavního superhrdiny nahradil Andrew Garfield. Přesto byli Garfield a Webb brzy propuštěni v roce 2015, kdy Sony a Marvel Studios spojily své síly. V roce 2017 byla série znovu osvěžena, tentokrát s Jonem Wattsem v režisérském křesle.

Dnes vypadá budoucnost Spider-Manových dobrodružství na stříbrném plátně jasně. Wattův nejnovější díl Spider-Man: Daleko od domova nadchl kritiky i fanoušky a společnost Sony v současné době připravuje dvě samostatné série: jednu zaměřenou na Spider-Manovy padouchy a druhou mapující různé alternativní pavoučí lidi v animované podobě. Brzy bude Spider-Man hrát ve více filmech než jeho kolegové superhrdinové Superman a Batman. Jak ale naznačuje tato pohnutá produkční historie, každý z jeho filmových počinů přišel s různou mírou úspěchu. Pojďme se ohlédnout za všemi Spider-Manovými dobrodružstvími na velkém plátně od dob, kdy rozvážel pizzu, až po mezidimenzionální bitvy a seřadit je od nejhorších po nejlepší.

Poslední aktualizace: 7. července 2019

Spider-Man 3 (2007)

Spider-Man 3 Sama Raimiho je i po více než deseti letech vysmívaný a stále nejslabší ze všech Spideyho filmů. Odehrává se rok po Spider-Manovi 2 a situace pro Petera Parkera v podání Tobeyho Maguirea vypadá velmi pozitivně. Konečně se mu podařilo sladit superhrdinské povinnosti s kariérou a plánuje požádat svou přítelkyni Mary Jane Watsonovou (Kirsten Dunstová) o ruku. Tuto harmonii však brzy naruší hrozba New Goblina (James Franco), Sandmana (Thomas Haden Church) a jistého černého symbionta z vesmíru.

Stejně jako Vetřelec 3 a X-Men: Poslední vzdor má i Spider-Man 3 špatnou pověst, protože populární filmovou sérii zakončuje s fňukáním místo s třeskem. Ale když pomineme emo pouliční tanečky, můžeme s jistotou říct, že Spider-Man 3 není tak špatný, jak by jeho přetrvávající pověst naznačovala. Peterův vzdušný souboj s Novým Goblinem a jeho souboj v metru se Sandmanem jsou stále napínavé záležitosti. A když už mluvíme o Sandmanovi, tato postava je hvězdou nejvýraznější scény filmu; okamžik, kdy jeho rozpadající se ruce nedokážou udržet přívěsek jeho dcery, je díky působivé kombinaci detailního CGI a dojemné hudby srdcervoucí.

Je škoda, že tato obratnost je ve filmu vidět jen zřídka. Spider-Man 3 je plný mnoha podzápletek a nedorozumění, a když se prohýbá pod jejich tíhou, plahočí se od jedné sekvence ke druhé. Když je Mary Jane unesena potřetí v sérii, je na filmu cítit únava, která je z velké části způsobena zapojením jedné postavy: Venom. Sam Raimi tohoto padoucha proslul tím, že se mu nelíbil, ale Sony a producent Avi Arad si jeho zařazení prosadili. Výsledkem je, že Venom – a vůbec celý symbiontský oblouk – působí velmi nerozvinutě, stejně jako Gwen v podání Bryce Dallas Howardové a George Stacyho v podání Jamese Cromwella. Raimiho nespokojenost je patrná v celém Spider-Manovi 3. Přestože film není zločinem proti kinematografii, jak je často líčen, zůstává temnou skvrnou na Spider-Manově filmové minulosti.

The Amazing Spider-Man 2 (2014)

The Amazing Spider-Man 2 byl uveden do kin sedm let po Spider-Manovi 3. V roce 2014 se v něm objevilo několik snímků, které se dočkaly velkých změn. Navzdory tomuto časovému rozdílu – a ohlasům, které Raimiho film vyvolal – zopakoval mnoho nedostatků Spider-Mana 3. Ve druhém pokusu Marca Webba o adaptaci Spider-Mana se wall-crawler Andrewa Garfielda potýká s Electrem (Jamie Foxx), temnotou šířící se z Oscorpu a Harrym Osbornem (Dane DeHaan), spolu se záhadou smrti svých rodičů, a zároveň se snaží napravit svůj problematický vztah s Gwen Stacyovou (Emma Stone). Je to určitě nabitý film.

Ve snaze kopírovat obrovský úspěch Avengers se společnost Sony odklonila od kopírování přízemního přístupu Temného rytíře ve filmu The Amazing Spider-Man k napodobování svižnějšího a vtipnějšího výstupu studia Marvel v pokračování Spideyho. Kromě toho se snažili vytvořit vlastní sdílený vesmír. Zatímco nový tón této historicky odlehčené postavě skutečně prospívá, hojnost zápletek a nápadů nikoliv.

Od táborového doktora Kafky v podání Martona Csokase až po Harryho trýznivou proměnu v Goblina působí tolik nesourodých sil a tónů, že se The Amazing Spider-Man 2 nedokáže ucelit tak, jak by měl. Navíc scény, v nichž Harry Osborn odhaluje nelegální experimenty své společnosti, se masivně odchylují od hlavního děje. Zjevně připravují další díl, stejně jako film Sinister Six, ale tento příběh to vykolejuje a o to víc mrzí, že oba tyto filmy nikdy nedorazily.

I když však diváci mohli sténat nad tím, že Alex Kurtzman Roberto Orci znovu použil jejich tropu „magické krve“ ze Star Treku do temnoty, stále si lze užít The Amazing Spider-Man 2. Úvodní honička Spider-Mana je strhující, stejně jako jeho konfrontace s Electrem na Times Square. Klíčovými postavami tohoto filmu jsou však Andrew Garfield a Emma Stoneová. Oba herci spolu při natáčení tohoto filmu chodili a výsledkem je taková snadná a autentická chemie, jakou se mnoha jiným filmům nepodařilo vytvořit. Výsledkem je srdcervoucí vyvrcholení filmu, které patří k nejlépe zahraným a nejpůsobivějším scénám v historii superhrdinských filmů.

The Amazing Spider-Man (2012)

Přestože Spider-Man 3 nebyl přijat tak vřele jako jeho předchůdci, vydělal tolik peněz, že se začalo vážně plánovat natáčení dalších dvou pokračování. Mělo se vrátit původní herecké obsazení i režisér Sam Raimi, který byl zklamán tím, jak Spider-Man 3 dopadl, a plánoval obnovit slávu série. Přesto Raimi v roce 2010 od projektu odstoupil s tím, že nedokáže vytvořit kvalitní film v rámci přísného produkčního plánu společnosti Sony. Hlavní představitel a představitelka Spider-Mana 4 odcházejí ze solidarity s Raimim. Společnost Sony proto přistoupila k restartu série, nyní s režisérem Marcem Webbem, Andrewem Garfieldem v roli Spider-Mana a přidanou předponou „úžasný“.

Webbovo nové pojetí pavoučího mýtu původně slibovalo vyprávět nevyprávěný příběh nepřítomných rodičů Petera Parkera, většinou však jen remixuje Spideyho původ. Šikanovaný šprt Peter je znovu představen jako neohrabaný samotář a Mary Jane Watsonová a Green Goblin jsou vyměněni za Gwen Stacyovou (Emma Stoneová), respektive Lizarda (Rhys Ifans). Ve filmu skutečně dochází k neustálému konfliktu mezi starým a novým. Webb a spol. se očividně chtějí pokusit o něco jiného, ale jsou omezeni komiksem (nemluvě o tom, že už původní Raimiho film vyprávěl Spideyho příběh velmi úspěšně).

The Amazing Spider-Man se snaží tyto známé dějové linie přikrášlit, ale film při tom často působí nesoustředěně. Síla smrti strýčka Bena je rozmělněna kvůli změnám v okolním ději. Stejně tak Peterovo zdlouhavé pátrání po Benově vrahovi není špatný nápad. V kontextu filmu však tato změna brzdí Peterův oblouk. Jeho přerod z namyšleného kluka se schopnostmi v plnohodnotného superhrdinu není tak vyhraněný, jak by měl být.

Přesto je The Amazing Spider-Man celkově poměrně solidním výstupem wall-crawlera. Nádherná hudba zesnulého Jamese Hornera pozvedá každou akční sekvenci a nové herecké obsazení podává obdivuhodný výkon – zejména Martin Sheen, který vypadá a zní přesně tak, jak by strýček Ben měl. Ostřejší adaptace Marca Webba by byla přijata mnohem vřeleji, kdyby přišla později – stejně jako Spider-Man Andrewa Garfielda.

Spider-Man (2002)

Po Bladeovi a X-Menech začali superhrdinové získávat širší uznání, přišel Spider-Man Sama Raimiho a upevnil jejich místo v popkultuře. Film rychle trhal rekordy, stal se největším filmem roku 2002 a byl označen za jeden z nejuznávanějších superhrdinských filmů všech dob. Nyní je to sice už šestnáct let, ale stále je jasné, že tyto úspěchy – a obdiv, kterého se Spider-Manovi stále dostává – jsou zasloužené.

Od Peterova prvního máchnutí pavučinou až po onen pověstný polibek vzhůru nohama je v celém filmu patrná náklonnost Sama Raimiho k postavě. Je to tak upřímné a důkladné vyprávění o Spideyho začátcích, že, jak už bylo zmíněno, Marc Webb se snažil příběh zpestřit a Jon Watts se rozhodl vyhnout srovnávání a příběh úplně přeskočit.

Spider-Man navíc světu daroval i J. K. Simmonse v roli J. Jonaha Jamesona. Naštvaný a neustále hekající Simmonsův casting byl jednohlasně označován za perfektní najmutí, jedno z nejlepších v historii žánru. Navíc je velmi příznačné, jak se filmy Webba a Wattse vyhnuly přeobsazení Jamesona. Stejně tak Tobey Maguire je stále chválen za své plaché a roztomilé pojetí postavy, i když mnozí fanoušci odsuzují jeho nedostatek jednovětých hlášek (tato kritika v posledních letech sílí, zejména proto, že mnoho následujících adaptací zdvojnásobilo Spideyho vtipnost).

Přes lehké doteky humoru se film Spider-Man nebojí zajít i na temná místa. Způsob, jakým Green Goblin napadne tetu May, je velmi znervózňující, stejně jako jeho útok na Spider-Mana ve třetím dějství. Ten je na superhrdinský film obzvlášť krvavý a může odradit mladší diváky. Ani novější diváci si Raimiho první film nemusí tolik zamilovat, zejména proto, že tón Spider-Mana se drasticky liší od novějších superhrdinských nabídek; jeho přístup a efekty již byly označeny za „zastaralé“. Přesto je těžké popřít, jak důležitý tento film je a jak strhující dokáže být, zejména během finále Spider-Mana. Díky soundtracku Dannyho Elfmana tato závěrečná sekvence jednoduše stoupá.

Spider-Man: Návrat domů (2017)

Neuspokojivé přijetí filmu Amazing Spider-Man 2 přimělo společnost Sony přehodnotit strategii sdíleného vesmíru. Nakonec se společnost Sony rozhodla spolupracovat se studiem Marvel na historické dohodě o sdílení Spider-Mana. Sony si stále ponechává práva na filmy s postavami a produkuje každý nový film, ale Marvel tvůrčím způsobem diktuje Spideyho franšízu a může ho použít ve svých vlastních filmech.

V MCU, světě superhrdinských týmů a mimozemských invazí, chce Peter Parker v podání Toma Hollanda nechat svou střední školu za sebou, zejména po zážitcích z filmu Captain America: Občanská válka. Iron Man (Robert Downey Jr.) Petera odmítá kvůli jeho věku a nezkušenosti, ale když padouch Vulture začne v Peterově sousedství prodávat nebezpečné zbraně, vidí začínající hrdina příležitost vykonat něco dobrého – a udělat si jméno.

Přestože se Peter Parker objevil už v Občanské válce, Spider-Man: Homecoming stál jako nové znovuzrození série, což znamenalo, že v jeho mýtu bylo provedeno poměrně dost změn. Například smrt strýčka Bena je pouze naznačena a Spidey nyní používá hi-tech kostým. Toto přetvoření se nelíbilo některým zarytým fanouškům, nicméně je zcela pochopitelné, proč Sony a Marvel tyto změny provedly. Je totiž těžké popřít, že většina těchto změn mladičkého hrdiny zafungovala na výbornou.

Jon Watts si při natáčení filmu Spider-Man: Homecoming notoval s teenagerskými komediemi z 80. let a výsledkem je tón a tempo, které Spider-Manovi naprosto vyhovují. Svižný a důvtipný Homecoming zachycuje humor – a rebelského ducha – Spider-Mana tak, jak se to podařilo jen málokteré adaptaci. Filmu v nemalé míře pomáhá obrovský talent Toma Hollanda a Michaela Keatona, který z něj dělá hrozivého nepřítele. Keatonova napínavá jízda autem s Hollandem ve třetím dějství Homecoming, která dodává filmu mrazivou vážnost, je bezpochyby jednou z nejlepších konfrontací, které tento žánr nabízí.

Akční scény filmu Homecoming možná nepatří k nejoslnivějším scénám Spider-Mana. Nicméně vzhledem k tomu, že Tom Holland prohlásil, že chce hrát Spideyho ještě dlouhá léta, je jasné, že Spider-Man: Homecoming položil základy pro dlouhou a hvězdnou sérii hraných filmů o Spider-Manovi.

Spider-Man: Daleko od domova (2019)

Přestože svět tlačí na to, aby Spider-Man vystoupil z role jeho hlavního hrdiny, Peter Parker touží po opaku. Poté, co byl Spidey rozcupován Thanosem (Josh Brolin) ve filmu Avengers: Infinity War a ztratil svého milovaného mentora krátce poté, co byl vzkříšen v Avengers: Peter netouží po ničem jiném než po pohodových letních prázdninách se spolužáky v Evropě. Ale superšpión Nick Fury (Samuel L. Jackson) má jiné představy. Objevila se nová a nebezpečná hrozba, a aby s ní mohl Fury bojovat, musí neochotného superhrdinu spojit se záhadným Mysteriem (Jake Gyllenhaal).

Protože Spider-Man: Daleko od domova musí po Endgame přeorientovat Spideyho svět – a nastolit jeho zahraniční výboje -, film, ačkoli je vtipný, nemá takovou počáteční přehlednost, jakou mají mnohé jiné filmy o Spider-Manovi okamžitě v prostředí jednoho města. Když však režisér Jon Watts najde na konci prvního dějství filmu Daleko od domova správný směr, začne film skutečně stoupat vzhůru. Holland jako dospívající Wall-Crawler nadále oslňuje a na jeho chemii s MJ (Zendaya) je radost pohledět. Není to však jen ústřední herecké obsazení, které ve filmu září. Film Daleko od domova věnuje větší pozornost vedlejším postavám, takže Spider-Manův svět je plný různorodých a okouzlujících osobností. Působí také mnohem dynamičtěji než Návrat domů, protože Wattsova stále jistější režie přinesla svižnější, efektnější akční sekvence a bohatší charakterové momenty než u jeho předchůdce. Film se navíc může pochlubit jedním z nejlepších a nejpsychedeličtějších vizuálů, které v MCU (zatím) existují – díky úžasnému Mysteriovi.

Zarytí fanoušci možná Mysteriův zvrat uhodli ještě před jeho vysvětlujícím monologem, to však nijak nesnižuje Gyllenhaalův brilantní výkon ani fakt, že přináší jeden z nejmasovějších společensko-politických komentářů obsažených ve spidermanovském – nebo marvelovském – filmu. Navíc, od Mysteriova příběhu o původu až po Peterovo „Peter Tingle“, Daleko od domova jemně a láskyplně reinterpretuje Spider-Manovu historii s velkým efektem. Několik těchto silných vazeb na širší MCU se může některým náročným divákům nelíbit, ale mnohé z těchto odkazů jsou přítomny, aby posílily poselství filmu o hledání vlastní cesty ve stále zmatenějším a stresujícím světě. Jistě, jak film postupuje – a posttitulková scéna Daleko od domova toto dobrodružství rázně uzavírá -, je jasné, že tento vášnivý a zábavný film představuje novou odvážnou hranici pro hrané filmy o Spider-Manovi.

Spider-Man 2 (2004)

Spider-Man 2 není jen jedním z nejlepších filmů o Spider-Manovi; je to také jeden z nejlepších superhrdinských filmů všech dob. Navíc to, že se režisérovi Samu Raimimu podařilo Spider-Mana vylepšit, také není žádná sláva. Dva roky po smrti strýčka Bena (Cliff Robertson) a Peter Parker (Tobey Maguire) dodržel svůj slib, že bude bojovat proti zločinu. New York je sice bezpečnější, ale jeho osobní život je v troskách. Trápí se na vysoké škole, je na pokraji bankrotu a je nucen přihlížet, jak se Mary Jane (Kirsten Dunst) chystá provdat za jiného muže. A situace se ještě zhorší, když se Peterův nový mentor Otto Octavius stane Doktorem Octopusem.

O Spider-Manovi 2 se dá říct jen málo, co už nebylo řečeno. Přesto je pozoruhodné, že film vystihuje tolik věcí, které jsou na postavě správné. Tobey Maguire je ve své roli nejlepší a zdatně vystihuje Peterovu bolest, trápení i humor. Raimiho Peter sice není takovým motorkářem jako v komiksu, ale Maguire dostává více příležitostí k tomu, aby lidem nadával, než tomu bylo v prvním filmu. S dokonalým komickým načasováním také prodává mnoho Petrových pitvoření – a kouzel smůly.

Oproti němu stojí Alfred Molina jako Octavius. Ačkoli je v komiksu mnohem maniakálnější postavou, Molina podává tak vrstevnaté a sympatické ztvárnění doktora Octopuse, že je často označován za jednoho z nejlepších filmových superhrdinských záporáků vůbec. Jistě, ve společných tragédiích Petera a Otty slouží Spider-Man 2 jako brilantní studie o nástrahách moci a obětech, které s sebou přináší superhrdinství. Není na škodu, že je také velkolepé se na něj dívat. Nechvalně proslulý souboj ve vlaku zůstává smrští akce a jednou z nejlepších ukázek Spider-Manových schopností na plátně. A pokud je kinoverze vynikající, vydání Spider-Mana 2.1 tento zážitek jen umocňuje, zejména díky dnes již klasické scéně, kdy Jameson v podání J. K. Simmonse dovádí ve Spider-Manově odloženém kostýmu.

Spider-Man: Into the Spider-Verse (2018)

Je to sice jedna z nejnovějších položek tohoto seznamu, ale už teď je jasné, že Spider-Man: Into the Spider-Verse patří k nejlepším filmům všech dob. S tím, jak se stále rostoucí žánr komiksových filmů diverzifikuje, hrozí riziko, že se časem dostaví únava ze superhrdinů; přece jen je jen tolikrát, že diváci budou chtít sledovat, jak postavy dostávají své schopnosti a zachraňují den. Společnost Sony se však vydala vstříc dosud nevyužitému potenciálu alternativních realit. Režiséři Bob Persichetti, Peter Ramsey a Rodney Rothman vytvořili dojemný a inovativní film, který oživuje Spider-Mana i ostatní jeho kolegy v kápi.

Into the Spider-Verse sleduje brooklynského teenagera Milese Moralese (Shameik Moore), který žije ve světě, kde už nějakou dobu působí Spider-Man. Situace se však brzy změní, když neochotně získá stejné schopnosti lézt po zdech jako Peter Parker. Vzhledem k tomu, že Kingpin (Liev Schreiber) fušuje do různých dimenzí – a ohrožuje přitom celou realitu – musí Miles spojit síly s několika alternativními Spider-People, aby zachránil multivesmír.

Scénáristé Phil Lord a Rodney Rothman vytvořili film, který si je velmi dobře vědom Spider-Manova místa v popkultuře, od jeho využití v memech a merchandisech až po jeho status komiksového titána. Into the Spider-Verse zkoumá každou část Spider-Manova odkazu, ale metatextovost filmu nikdy nepůsobí samolibě a neztrácí ze zřetele to, co dělá Spideyho pro tolik lidí tak výjimečnou postavou. Jeho základní étos síly a odpovědnosti je znovu prozkoumán nejen jako motto Petera Parkera (Jake Johnson), ale jako kód, k němuž má přístup každý. Spider-Manem se zkrátka může stát každý, protože je to člověk pro všechny.

Ale Into the Spider-Verse není jen upřímný milostný dopis hrdinovi lezoucímu po zdi – je to také zatím nejzábavnější a nejroztomilejší film o Spider-Manovi. Všechny jeho napínavé honičky a souboje jsou plné vtípků a žertovných poznámek a jeho smysl pro detail je upřímně ohromující. Každý záběr skrývá tajný odkaz a všechny postavy jsou vykresleny v různých animačních stylech, které odrážejí jejich domovské světy, a Into the Spider-Verse tak oživuje komiksové světy jako nikdy předtím. Film jednoduše srší nespoutanou energií, vřelostí a vtipem, který se nepodobá žádnému jinému výše zmíněnému filmu o Spider-Manovi. Protože jde převážně o příběh Milese a Petera, diváci možná nestráví tolik času s Peni Parkerovou (Kimiko Glenn) nebo Spider-Manem Noirem (Nicholas Cage), kolik by si přáli, ale vzhledem k tomu, že pokračování má zelenou, zdá se téměř jisté, že jejich krátký čas na plátně bude brzy napraven.

Čas nakonec ukáže jeho odkaz, ale i v této fázi je jasné, že Spider-Man: Into the Spider-Verse je jedním z nejlepších animovaných filmů – a superhrdinských filmů -, které kdy vznikly.