Pokud čtete tento článek, je pravděpodobné, že jste prošli alespoň jednou formou formálního vzdělávání.
V minulosti bylo vzdělávání omezeno na bohaté vrstvy, aby nižší vrstvy zůstaly nevzdělané. Koneckonců bylo snazší vládnout, když většina mas byla příliš negramotná na to, aby protestovala proti vaší vlastní logice. Ve středověku se kvalita vzdělání odvíjela od toho, kolik jste si mohli dovolit pro své děti. Synové obchodníků, šlechticů a královské rodiny měli samozřejmě přístup k nejlepším učitelům, ale děti nevolníků a rolníků neměly k formálnímu vzdělání přístup.
Dnes už tomu tak není. Moderní vzdělávání se stalo strukturovaným systémem vyžadovaným a podporovaným státem v souladu s Platónovou filozofií vzdělávání. Vzdělání je nyní základním právem dětí ve většině (ne-li ve všech) částech světa. Bez ohledu na finanční situaci rodičů je dnes dítě povinno navštěvovat školu od určitého věku (ve Spojených státech od šesti let). Zatímco pro děti, jejichž rodiče si to mohou dovolit, jsou k dispozici soukromé školy, veřejné školy vycházejí vstříc žákům z jakéhokoli prostředí.
Ať už jste studovali na státní nebo soukromé škole, zažili jste formální vzdělávání. Co přesně však „formální vzdělání“ obnáší? Zde je přehled toho, jak tento systém obecně funguje.
Co je formální vzdělávání?
Formální vzdělávání je strukturovaná a systematická forma učení. Jedná se o vzdělávání na určité úrovni, které studentům poskytují vyškolení učitelé. Aby bylo zajištěno, že formální vzdělávání je standardizované a všechny vzdělávací instituce (např. školy, vysoké školy, univerzity atd.) tyto standardy dodržují, řídí formální vzdělávání v dané zemi organizace.
V případě USA dohlíží na formální vzdělávání ve všech státech ministerstvo školství. Existují však školní obvody a školské rady, které dohlížejí na školy v menším měřítku a řeší problémy, které mohou ve školách nastat a které nemusí nutně řešit samo ministerstvo školství.
Formální vzdělávání je založeno na výuce, což znamená, že vše, co se student naučí, pochází z knih a jiných vzdělávacích materiálů, jejichž jediným cílem je vzdělávat studenty. Všichni učitelé jsou vyškoleni a mají licenci k výuce dětí a jsou to ti samí učitelé, které budou studenti vídat každý den, aby jejich vzdělání a školení zůstalo konzistentní.
Pro děti ve věku do 17 let je docházka povinná a nepovinná. Pokud se dítě nedostaví do třídy několik dní po sobě, může být považováno za záškoláka. Protože je povinná, mohou být poslány do střediska pro mladistvé nebo do poradny. Rodiče mohou být rovněž obviněni, pokud nesplní svou rodičovskou povinnost a neposílají své děti do školy. To může mít za následek pokuty nebo jiné sankce pro rodiče.
Formální vs. neformální vs. neformální
Formální vzdělávání je sice oblíbenou vzdělávací metodou, ale není jedinou. Lidé (i ti, kteří již formální vzdělávání nenavštěvují) se mohou i nadále vzdělávat prostřednictvím neformálních a informálních typů vzdělávání.
Neformální vzdělávání
Neformální vzdělávání postrádá strukturu a standardy formálního vzdělávání. Učení probíhá mimo třídu, ať už na vzdělávacích místech, jako jsou muzea a knihovny, nebo na nevzdělávacích místech, například doma nebo v nevzdělávacích organizacích. A na rozdíl od prostředí formálního vzdělávání je neformální vzdělávání zcela dobrovolné.
Neformální vzdělávání
Neformální vzdělávání je kombinací formálního a informálního. Přestože nemá osnovy ani učební plán a nemusí ho nutně vyučovat lidé, kteří mají licenci k výuce, je strukturovanější než neformální vzdělávání. Příkladem neformálního vzdělávání jsou organizace jako skauti nebo skautky, nekreditní kurzy vzdělávání dospělých, semináře a konference.
Úrovně formálního vzdělávání
Struktura formálního vzdělávání se dělí na čtyři typy v závislosti na schopnosti studenta porozumět informacím. V mladém věku se studenti učí základy všeobecných znalostí, a jakmile dosáhnou konce povinného formálního vzdělávání, učí se složitější fakta. Po ukončení studia mají možnost se dále vzdělávat ve specializovaném oboru.
Předškolní vzdělávání
Děti ve věku od 3 do 6 let se učí základům, jako je čtení, psaní, počítání a další. Zatímco některé vzdělávací systémy ve světě vyžadují, aby děti navštěvovaly všechny stupně předškolního vzdělávání, v jiných to není nutné, pokud děti nastupují do základní školy schopné číst a psát.
Základní škola
Základní škola se zabývá prvními roky vzdělávání dětí. Během této etapy se žáci učí základy čtení, matematiky a další základní úrovně vzdělání. Je také známá jako základní škola.
Sekundární škola
Sekundární škola je také známá jako střední škola. Dělí se na nižší střední vzdělání, které se zabývá pokročilejšími všeobecnými znalostmi o předmětech, a vyšší střední vzdělání, které se začíná zaměřovat na vzdělání důležité pro zaměstnání po ukončení povinné školní docházky. Po ukončení studia se studenti mohou rozhodnout najít si zaměstnání se znalostmi, které mají, nebo mohou usilovat o další vzdělávání se specializací na vybraný obor.
Post-sekundární škola
Všechno nepovinné formální vzdělávání spadá pod postsekundární vzdělávání. Patří sem bakalářské a magisterské programy, právnická škola, lékařská škola, odborná škola, komunitní škola a další. Ty jsou obvykle poskytovány za účelem pomoci studentům při hledání vzdělání pro specializované obory, ve kterých chtějí pracovat, ale někteří lidé si je volí také prostě proto, že mají zájem o další studium. Nejvyšším stupněm vzdělání, kterému se člověk může věnovat, je postgraduální vzdělávání.
Možná jste si všimli, že jste ve svém životě absolvovali alespoň jednu formu formálního vzdělávání. Cílem zavedení povinného formálního vzdělávání je zajistit, aby byl každý člověk dostatečně gramotný a chytrý na to, aby se mohl sám rozhodovat a vybrat si obor, ve kterém bude pracovat, až bude dospělý. Pokud tedy máte zájem o další vzdělávání nebo chcete vědět, kam povede cesta formálního vzdělávání, máte alespoň návod, co můžete udělat pro to, abyste své vzdělávací cíle uskutečnili.