4 Bojme se tedy, aby se nezdálo, že zaslíbení, které nám bylo zanecháno o vstupu do jeho odpočinku, někomu z vás chybí.
2 Neboť nám bylo zvěstováno evangelium stejně jako jim, ale zvěstované slovo jim neprospělo, protože nebylo smíšeno s vírou u těch, kdo je slyšeli.
3 My, kteří jsme uvěřili, totiž vcházíme do odpočinku, jak řekl: „Jak jsem přísahal ve svém hněvu, vejdou-li do mého odpočinku, ačkoli díla byla dokonána od založení světa.
4 Neboť na jistém místě o sedmém dni mluvil takto: „A Bůh sedmého dne odpočinul ode všech svých skutků.“
5 A na tomto místě opět: „Jestliže vejdou do mého odpočinutí.
6 Protože tedy zůstává, že někteří do něho musí vejít, a ti, kterým bylo nejprve kázáno, pro nevěru nevešli:
7 opět omezuje určitý den, když v Davidovi říká: Na den, po tak dlouhé době, jak je řečeno: Na den, jestliže uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.
8 Kdyby jim totiž Ježíš dal odpočinutí, nemluvil by potom o jiném dni.
9 Zůstává tedy Božímu lidu odpočinutí.
10 Neboť kdo vstoupil do jeho odpočinutí, ten také přestal od svých skutků, jako Bůh od svých.
11 Snažme se tedy vstoupit do toho odpočinutí, aby nikdo neupadl do stejného příkladu nevěry.
12 Slovo Boží je totiž rychlé a mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč, proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a rozeznává myšlenky a úmysly srdce.
13 Ani není tvora, který by nebyl zjevný před jeho očima, ale všechno je nahé a otevřené očím toho, s nímž máme co činit.
14 Když tedy vidíme, že máme velikého velekněze, který přešel do nebes, Ježíše, Syna Božího, držme se svého vyznání.
15 Vždyť nemáme velekněze, který by se nemohl dotknout cítění našich slabostí, ale byl ve všem pokoušen jako my, a přece bez hříchu.
16 Přistupujme tedy směle k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost k pomoci v čase nouze.
17 Všichni se tedy směle obraťme k němu.