VAROVÁNÍ
Zvýšená úmrtnost u starších pacientů s psychózou související s demencí
Starší pacienti s psychózou související s demencí léčení antipsychotiky jsou vystaveni zvýšenému riziku úmrtí. HALDOL injekce není schválen pro léčbu pacientů s psychózou související s demencí (viz RÁMEČEK).
Kardiovaskulární účinky
U pacientů užívajících HALDOL byly hlášeny případy náhlé smrti, prodloužení QTc intervalu a Torsades de Pointes (viz NEŽÁDOUCÍ REAKCE). Zdá se, že vyšší než doporučené dávky jakéhokoli přípravku a intravenózní podání přípravku HALDOL jsou spojeny s vyšším rizikem prodloužení intervalu QTc a Torsades de Pointes. Také interval QTc, který přesahuje 500 msec, je spojen se zvýšeným rizikem Torsades de Pointes. Přestože byly hlášeny případy i při absenci predisponujících faktorů, doporučuje se zvláštní opatrnost při léčbě pacientů s jinými stavy prodlužujícími QTc interval (včetně elektrolytové nerovnováhy , léků, o nichž je známo, že prodlužují QTc interval, základních srdečních abnormalit, hypotyreózy a familiárního syndromu dlouhého QT). INJEKCE HALDOLU NENÍ SCHVÁLENA PRO INTRAVENÓZNÍ PODÁNÍ. Pokud je přípravek HALDOL podáván intravenózně, je třeba sledovat EKG kvůli prodloužení QTc a arytmiím.
U ojedinělých pacientů byla také hlášena tachykardie a hypotenze (včetně ortostatické hypotenze) (viz NEŽÁDOUCÍ REAKCE).
Cerebrovaskulární nežádoucí účinky
V kontrolovaných studiích měli starší pacienti s psychózou související s demencí léčení některými antipsychotiky zvýšené riziko (ve srovnání s placebem) cerebrovaskulárních nežádoucích účinků (např, mrtvice, tranzitorní ischemická ataka), včetně úmrtí. Mechanismus tohoto zvýšeného rizika není znám. Zvýšené riziko nelze vyloučit u přípravku HALDOL, jiných antipsychotik ani u jiných populací pacientů. HALDOL by měl být používán s opatrností u pacientů s rizikovými faktory pro cerebrovaskulární nežádoucí účinky.
Tardivní dyskineze
U pacientů léčených antipsychotiky se může vyvinout syndrom spočívající v potenciálně ireverzibilních, mimovolních, dyskinetických pohybech (viz NEŽÁDOUCÍ REAKCE). Ačkoli se zdá, že prevalence tohoto syndromu je nejvyšší u starších osob, zejména starších žen, nelze na základě odhadů prevalence předpovědět na začátku antipsychotické léčby, u kterých pacientů se tento syndrom pravděpodobně vyvine. Není známo, zda se antipsychotické léčivé přípravky liší svým potenciálem vyvolat tardivní dyskinezi.
Předpokládá se, že jak riziko vzniku tardivní dyskineze, tak pravděpodobnost, že se stane ireverzibilní, se zvyšuje s délkou léčby a celkovou kumulativní dávkou antipsychotik podávaných pacientovi. Syndrom se však může rozvinout, i když mnohem méně často, i po relativně krátké době léčby nízkými dávkami.
Tardivní dyskineze může částečně nebo zcela ustoupit, pokud je antipsychotická léčba ukončena. Samotná antipsychotická léčba však může potlačit (nebo částečně potlačit) známky a příznaky syndromu, a tím případně maskovat základní proces. Vliv, jaký má potlačení příznaků na dlouhodobý průběh syndromu, není znám.
Vzhledem k těmto skutečnostem by antipsychotika měla být předepisována tak, aby se výskyt tardivní dyskineze co nejvíce minimalizoval. Chronická antipsychotická léčba by měla být obecně vyhrazena pacientům, kteří trpí chronickým onemocněním, o němž 1) je známo, že reaguje na antipsychotické léky, a 2) pro něž není k dispozici nebo není vhodná alternativní, stejně účinná, ale potenciálně méně škodlivá léčba. U pacientů, kteří vyžadují chronickou léčbu, je třeba usilovat o co nejmenší dávku a co nejkratší dobu trvání léčby, která vede k uspokojivé klinické odpovědi. Potřeba pokračování léčby by měla být pravidelně přehodnocována.
Pokud se u pacienta užívajícího antipsychotika objeví známky a příznaky tardivní dyskineze, je třeba zvážit přerušení léčby. Někteří pacienti však mohou vyžadovat léčbu i přes přítomnost tohoto syndromu.
Neuroleptický maligní syndrom (NMS)
V souvislosti s antipsychotiky byl hlášen potenciálně fatální komplex příznaků někdy označovaný jako neuroleptický maligní syndrom (NMS) (viz NEŽÁDOUCÍ REAKCE). Klinickými projevy NMS jsou hyperpyrexie, svalová rigidita, změněný duševní stav (včetně katatonních příznaků) a známky autonomní nestability (nepravidelný puls nebo krevní tlak, tachykardie, diaforéza a srdeční dysrytmie). Mezi další příznaky může patřit zvýšená kreatinfosfokináza, myoglobinurie (rabdomyolýza) a akutní selhání ledvin.
Diagnostické hodnocení pacientů s tímto syndromem je komplikované. Při stanovení diagnózy je důležité identifikovat případy, kdy klinický obraz zahrnuje jak závažné zdravotní onemocnění (např. pneumonii, systémovou infekci atd.), tak neléčené nebo nedostatečně léčené extrapyramidové příznaky. Mezi další důležitá hlediska v diferenciální diagnóze patří centrální anticholinergní toxicita, úpal, drogová horečka a primární patologie centrálního nervového systému (CNS).
Léčba NMS by měla zahrnovat 1) okamžité vysazení antipsychotik a dalších léků, které nejsou nezbytné pro současnou léčbu, 2) intenzivní symptomatickou léčbu a lékařské sledování a 3) léčbu všech souběžných závažných zdravotních problémů, pro které je k dispozici specifická léčba. Neexistuje obecná shoda ohledně specifických farmakologických léčebných režimů nekomplikovaného NMS.
Pokud pacient po zotavení z NMS vyžaduje léčbu antipsychotiky, je třeba pečlivě zvážit případné znovuzavedení farmakologické léčby. Pacient by měl být pečlivě sledován, protože byly hlášeny recidivy NMS.
Při užívání přípravku HALDOL byla rovněž hlášena hyperpyrexie a úpal, které nejsou spojeny s výše uvedeným komplexem příznaků.
Neurologické nežádoucí účinky u pacientů s Parkinsonovou chorobou nebo demencí s Lewyho tělísky
U pacientů s Parkinsonovou chorobou nebo demencí s Lewyho tělísky je hlášena zvýšená citlivost na antipsychotickou léčbu. Projevy této zvýšené citlivosti při léčbě haloperidolem zahrnují závažné extrapyramidové příznaky, zmatenost, sedaci a pády. Kromě toho může haloperidol zhoršovat antiparkinsonské účinky levodopy a jiných dopaminových agonistů. Přípravek HALDOL je kontraindikován u pacientů s Parkinsonovou chorobou nebo demencí s Lewyho tělísky (viz KONTRAINDIKACE).
Reakce z přecitlivělosti
Po uvedení haloperidolu na trh byly hlášeny reakce z přecitlivělosti. Patří mezi ně anafylaktická reakce, angioedém, exfoliativní dermatitida, hypersenzitivní vaskulitida, vyrážka, kopřivka, otok obličeje, otok hrtanu, bronchospasmus a laryngospasmus (viz NEŽÁDOUCÍ REAKCE). HALDOL je kontraindikován u pacientů s přecitlivělostí na tento léčivý přípravek (viz KONTRAINDIKACE).
Pády
Při užívání antipsychotik, včetně přípravku HALDOL, byla hlášena motorická nestabilita, somnolence a ortostatická hypotenze, což může vést k pádům a následně ke zlomeninám nebo jiným zraněním souvisejícím s pády. U pacientů, zejména starších, s onemocněními, stavy nebo léky, které by mohly tyto účinky zhoršovat, zhodnoťte riziko pádů při zahájení léčby antipsychotiky a opakovaně u pacientů, kteří dostávají opakované dávky.
Použití v těhotenství
Potkanům nebo králíkům byl podáván perorálně haloperidol v dávkách 0,5 mg.5 až 7,5 mg/kg. což je přibližně 0,2 až7násobek maximální doporučené dávky pro člověka (MRHD) 20 mg/den na základě mg/m2 tělesného povrchu, vykazovaly zvýšený výskyt resorpce, sníženou plodnost, opožděný porod a úmrtnost mláďat. U potkanů a králíků nebyly při těchto dávkách pozorovány žádné abnormality plodu. rozštěp patra byl pozorován u myší, kterým byl perorálně podáván haloperidol v dávce 0,5 mg/kg, což je přibližně 0,1násobek MRHD na základě mg/m2 tělesného povrchu.
Neexistují žádné dobře kontrolované studie s přípravkem HALDOL (haloperidol) u těhotných žen. Existují však zprávy o případech malformací končetin pozorovaných po užívání přípravku HALDOL spolu s jinými léčivými přípravky, u nichž existuje podezření na teratogenní potenciál, matkami během prvního trimestru těhotenství. Příčinná souvislost nebyla v těchto případech prokázána. Vzhledem k tomu, že tyto zkušenosti nevylučují možnost poškození plodu vlivem přípravku HALDOL, měl by být tento přípravek používán během těhotenství nebo u žen, které pravděpodobně otěhotní, pouze v případě, že přínos jednoznačně ospravedlňuje potenciální riziko pro plod. Kojenci by neměli být během léčby lékem kojeni.
Neteratogenní účinky
Něhotné vystavené působení antipsychotik (včetně haloperidolu) během třetího trimestru těhotenství jsou ohroženy extrapyramidovými a/nebo abstinenčními příznaky po porodu. U těchto novorozenců byly hlášeny agitovanost, hypertonie, hypotonie, tremor, somnolence, respirační poruchy a poruchy krmení. Tyto komplikace byly různě závažné; zatímco v některých případech byly příznaky samy o sobě omezené, v jiných případech novorozenci vyžadovali podporu na jednotce intenzivní péče a prodlouženou hospitalizaci.
HALDOL by se měl během těhotenství používat pouze tehdy, pokud potenciální přínos ospravedlňuje potenciální riziko pro plod.
Kombinace užívání přípravku HALDOL a lithia
U několika pacientů léčených přípravkem HALDOL a lithiem se vyskytl encefalopatický syndrom (charakterizovaný slabostí, letargií, horečkou, třesem a zmateností, extrapyramidovými příznaky, leukocytózou, zvýšením sérových enzymů, BUN a hladiny cukru v krvi nalačno) s následným ireverzibilním poškozením mozku. Příčinná souvislost mezi těmito příhodami a současným podáváním lithia a přípravku HALDOL nebyla prokázána, nicméně pacienti podstupující takovou kombinovanou léčbu by měli být pečlivě sledováni kvůli časným známkám neurologické toxicity a léčba by měla být okamžitě přerušena, pokud se takové příznaky objeví.
Všeobecné
Po užívání antipsychotik, včetně přípravku HALDOL, došlo k řadě případů bronchopneumonie, z nichž některé byly smrtelné. Předpokládá se, že letargie a snížený pocit žízně v důsledku centrální inhibice mohou vést k dehydrataci, hemokoncentraci a snížení plicní ventilace. Proto pokud se objeví výše uvedené příznaky a symptomy, zejména u starších osob, měl by lékař neprodleně zahájit nápravnou léčbu.
Ačkoli to u přípravku HALDOL nebylo hlášeno, u pacientů užívajících chemicky příbuzné léky bylo hlášeno snížení sérového cholesterolu a/nebo kožní a oční změny.
.