Proč se to děje
Přibližně od 18 měsíců začíná vaše dítě chápat, že je od vás oddělené a může mít nad svým světem určitou kontrolu. Jedním z mocných způsobů, jak toho může dosáhnout, je vzdorovat vám. Vy řeknete: „Udělej to,“ a ono řekne: „Ne!“. Snaha prosadit se je užitečná. Motivuje vaše dítě k tomu, aby chtělo dělat věci samo a uskutečňovat je – což posiluje jeho sebevědomí a sebeúctu. Klíčem k úspěchu je najít způsoby, jak dítěti ukázat, že se může ovládat a pozitivně se rozhodovat samo.
Co můžete dělat
1. Myslete na prevenci
Přemýšlejte o situacích, které s největší pravděpodobností vedou k batolecímu vzdoru, a vymyslete řešení. Pokud například dochází k častým bitkám ohledně ranního oblékání, nabídněte dvě oblečení, která vám vyhovují, a nechte dítě, aby si vybralo své oblíbené. Pokud víte, že existuje nějaký aktuální problém – „žádné šaty“ nebo „pouze třpytivé tenisky“ – zařaďte tyto preference do plánu. Poskytnutí možnosti volby nabízí dětem možnost cítit se pod kontrolou způsobem, který je pozitivní.
Pokud jsou problematickým místem přechody, naplánujte si je dopředu, abyste je usnadnili. Může být užitečné dát dítěti před přechodem na cokoli dalšího varování. Můžete použít staromódní kuchyňskou minutku, aby skutečně vidělo a sledovalo čas. Užitečné může být i vytvoření plakátu s obrázky, které znázorňují jednotlivé kroky každodenní rutiny. Například obrázky čištění zubů, mytí obličeje, čtení a poté spánku dětem ukazují, co mohou očekávat. Starším batolatům dejte nějaké konkrétní pokyny k přechodům, např: „Ještě třikrát sjeď po skluzavce, než bude čas jít.“. Ujistěte se, že je dodržíte (protože k vyjednávání a protestům může ještě dojít) – dítě se tak naučí, že to, co říkáte, myslíte vážně.
2. Reagujte s empatií
Potvrzujte pocity svého dítěte. Pamatujte, že problémem nejsou pocity dítěte, ale to, co dítě se svými pocity dělá, může být náročné. Jako rodiče je snadné tento krok přeskočit a přejít rovnou ke stanovení limitu. Ale uznat nejprve pocity dítěte je velmi důležité, protože mu to dává najevo, že na jeho pocitech a názorech záleží. I když vám může připadat hloupé říct: „Slyším, jak tě mrzí, že si nemůžeš vzít do školky kostým dinosaura“, dáváte tím najevo, že chápete perspektivu svého batolete. Když tento krok vynecháte, děti často „přidají na hlasitosti“, aby vám daly najevo – hlasitěji, silněji a důrazněji – jak moc jsou naštvané. Tehdy často začínají záchvaty vzteku.
Pro mnoho dětí je to právě vaše empatie a potvrzení, které jim pomůže začít se uklidňovat. Označování pocitů vašeho batolete mu také pomáhá naučit se uvědomovat si své emoce a případně je zvládat. Mluvte jednoduše a přímo: „Vím, že si nechceš obléct pyžamo. Je těžké přejít z doby hraní do doby spánku“.
3. Stanovte jasné hranice
Stanovte limit. „Už je čas jít spát. Potřebuješ se vyspat, aby si tvé tělo odpočinulo a mohlo vyrůst velké a silné.“ Používejte jazyk, kterému dítě rozumí. Buďte struční a jasní, ale ne výhružní.
Používejte humor a představivost. Obě strategie zbaví situaci intenzity a zabrání boji o moc. Podívejte se, jak vypadají dupačky vašeho dítěte na vaší hlavě jako čepice nebo na jeho oblíbeném plyšákovi. Mluvte o situaci z jiného úhlu pohledu: „Tvůj plyšák je strašně unavený. Chce jít spát a chce, aby ses s ním pomazlil.“
Vynucujte si omezení. Pokud žádná z těchto strategií nezabere (a někdy nezabere), klidně a pevně stanovte limit. „Můžeš si sednout do autosedačky, nebo tě tam posadím já. Můžeš si vybrat.“ Pokud se dítě brání, pak ho (bez hněvu) zvedněte a připoutejte. Uklidňujícím tónem hlasu můžete říci něco jako: „Já vím, že nerada nastupuješ do autosedačky. Chápu tě. Ale autosedačka ti zajistí bezpečí při cestě k babičce.“
Vyhněte se tomu, abyste se podvolili. Pokud se podvolíte záchvatům vzteku, dítě se naučí, že když bude dostatečně naléhat, dostane, co chce. To vám také ztíží situaci, až se budete příště snažit prosadit nějaký limit.
4. Vybírejte si bitvy
Předem si promyslete, jaký limit hodláte stanovit, abyste se vyhnuli změně názoru uprostřed cesty. Například jedna maminka trvala na tom, aby její dvouleté dítě nosilo v zimním dni tričko s dlouhým rukávem. Její dcera trvala na tom, že si vezme své oblíbené tričko. Asi po pěti minutách záchvatu vzteku si matka uvědomila, že je to zbytečná bitva. Její dcera by měla venku na sobě kabát a centrum péče o děti bylo vytápěné. Obávala se však, že když dceři v tuto chvíli dovolí, aby si tričko oblékla, naučí ji, že házení záchvatů vzteku je dobrá strategie, jak dosáhnout toho, co chce. Nejjednodušší způsob, jak se vyhnout zbytečné bitvě, je věnovat několik vteřin otázce: „Je tohle opravdu hranice, kterou musím stanovit?“. (Poznámka: Tohle je výborný trénink i pro období dospívání!)
5. Najděte si podporu
Stále se cítíte bezradní nebo frustrovaní? Pokud chování vašeho dítěte ztěžuje navazování a užívání si přátelství, objevování a učení nebo dobrý vztah s vámi, obraťte se na poskytovatele zdravotní péče nebo odborníka na rozvoj dítěte, který vám poskytne další poradenství. Nový pohled na chování vašeho dítěte a na to, jak mu můžete pomoci lépe zvládat jeho emoce, vám může poskytnout také posouzení provedené odborníkem na rané dětství.
.