Bylo to divné a matoucí
Měl jasno v tom, že chce k online seznamování přistupovat nejprve jako k přátelství.
Při našem setkání jsme se bavili o tom, co to bude obnášet. Měl pro tento přístup velmi promyšlený a racionální důvod.
Byl jsem skeptický k tomu, že by mi tento přístup vyhovoval, ale jeho zdůvodnění na mě udělalo takový dojem, že jsem se rozhodl dát mu šanci.
Šli jsme spolu ven celkem třikrát. Byl to naprosto slušně vypadající kluk, který se ke mně choval uctivě, ačkoli se zdálo, že mezi námi není příliš chemie.
Na konci třetího rande jsem si uvědomila: nemůžu dělat to, že „nejdřív kamarádi“. Je to příliš matoucí!
Líbím se mu? Je mezi námi nějaká chemie? Jak by vypadal polibek? Chce mě vůbec políbit? Jak dlouho s ním chci chodit, když je tak nejasné, jestli ho vůbec přitahuju?“
Až na malou hrstku výjimek jsem měla tendenci být VELMI rozhodná v tom, jestli mě někdo přitahuje, nebo ne. Je to docela rychlé. Obvykle do 15 nebo 30 minut, ale určitě do hodiny.
Přinejmenším budu vědět, jestli s tím člověkem chci strávit víc času, a budu mít zájem prozkoumat naši chemii (ne nutně při tom prvním setkání, ale v určitém okamžiku).
Šel jsem na pár druhých schůzek, kde jsem si nebyl jistý, jestli mezi námi je nějaká chemie/zájem, ale na první schůzce bylo prostě „něco“, co stálo za to, aby se druhá schůzka uskutečnila.
Psal jsem tu i tady, že se s někým nevyspím, když se sotva známe. Nemluvím o sexu.
Ale uvědomil jsem si, že potřebuju vědět, jestli mezi námi je nějaká vášeň, nějaké teplo, nějaké spojení. Jakékoli cokoli!
Cítila jsem k němu ohromnou přitažlivost a spojení? Ne.
Ale nejsem si jistá, nakolik záměrný prostor vytvořený tímto přístupem „jen přátelé“ ovlivnil mé pocity. A jeho.
Vůbec mě nenapadlo požádat ho, aby mě políbil, nebo změnit parametry. (Ctím zde část jeho soukromí, ale prostě uvedu, že jeho přístup „především přátelé“ se zdál být neoddiskutovatelný a promyšlený. Připadalo by mi nevkusné chtít po něm, aby to vyhodil z okna)
O pár dní později jsem mu zavolala, abychom si popovídali. Vím, že každý má v tomto ohledu vlastní zásady, ale pro mě:
Svěřil se mi, že předpokládal, že spolu budeme chodit víc než jednou, a pak se možná nakonec seznámí s mým synem. Upřímně řečeno, to mě jen utvrdilo v tom, že bude lepší, když to ukončíme hned.
Velmi zřídka představuji muže svému synovi, ale čekat ROKY mi přišlo extrémní.
Nepamatuji si nic bližšího z toho telefonátu, ale byl srdečný a vzájemně jsme se dohodli, že se rozejdeme za přátelských (ha!) podmínek.
Vím, že spoustě lidí připadá přístup „nejprve přátelé“ uvolněnější a organičtější. Přijímám to, co každému jednotlivci vyhovuje!“
A já rozhodně nelitovala, že jsem se s ním sešla a vyzkoušela jinou cestu seznamování. Byl to opravdu milý, inteligentní člověk – ideální kluk na to, abych to vyzkoušela.
Ale nepochybuji o tom, že to s kamarády na prvním místě není nic pro mě!
Možná to hodně souvisí s mou osobností INTJ (to je to „J“), která dává přednost uzavřenosti a vědění.
Nebo je to možná tím, že jsem byla v předchozím vztahu fyzicky vyhladovělá, takže mi záměrné vynechávání jakékoliv fyzické složky ze vztahu připadalo příliš podobné mému minulému nezdravému vztahu.
Nebo je to možná mým věkem a tím, že nechci trávit měsíce přátelstvím, ze kterého nic víc nebude. (Přátelství bych si ponechala, zatímco bych SOUČASNĚ chodila s jinými kluky, kteří hledají skutečný romantický vztah.)
Ať už je důvod jakýkoli…
Jít do nového vztahu se záměrně nejednoznačnou možná-budeme-jednou-mít-chemii je pro mě neuspokojivé, matoucí a nepřitažlivé.
Dobrá zpráva je, že toto je další případ, kdy mi konkrétní seznamovací zkušenost poskytla jasno. Když vidím profil nebo mluvím s někým, kdo se zmiňuje o tom, že hledá kamarádské uspořádání jako první, vím, co to znamená, a nepotřebuji na tento vztah vynakládat energii.
(Alespoň v romantické rovině – můžeme mít nějaké společné zájmy, takže si s ním budu přátelsky povídat/interagovat. Ale mé osobnosti vyhovuje spíš pochopení, že tento vztah je definován jako přátelství a nic víc)
Pro ty, kteří potřebují cítit tu jiskru, tu energii, to spojení pěkně rychle a definitivně, je to naprosto v pořádku!“
Moje terapeutka se vyjádřila, že jsem jeden z nejrozhodnějších lidí, které poznala. A na tom, že jsem taková, není nic špatného. Takhle prostě funguju.
Vím, jestli se mi někdo líbí. A vím, kdy se mi nelíbí.
A vysedávání v kalných vodách „nejdřív přátelé“ mě odrazuje.
Není to pro mě životaschopný přístup k randění a to, že to vím, mi pomáhá při mém dalším růstu a uzdravování.
Bonnie byla mimo seznamovací trh od roku 1998 (kdy potkala svého dnes už bývalého manžela) do začátku roku 2014. Přes čtyři roky se s přestávkami seznamovala online. Absolvovala nejméně 100 prvních schůzek, komunikovala s více než 1000 muži a prohlédla si nejméně 10000 profilů. Kdyby existoval magisterský titul v oboru online seznamování, Bonnie si ho zaslouží. To znamená: (
Pokud se vám tento příběh líbil, mohlo by se vám také líbit:
Pokud se vám tento příběh líbil, mohlo by se vám také líbit:Pokud se vám tento příběh líbil, mohlo by se vám také líbit:Pokud se vám tento příběh líbil, mohlo by se vám také líbit