Zakázané město

Zakázané město, čínsky (Pinyin) Zijincheng nebo (Wade-Giles romanization) Tzu-chin-ch’eng, císařský palácový komplex v centru Pekingu (Peking), Čína. Byl postaven na objednávku císaře Yongleho z dynastie Ming v roce 1406 a dvůr jej poprvé oficiálně obýval v roce 1420. Byl tak pojmenován proto, že přístup do areálu byl zakázán většině poddaných říše. Vládní funkcionáři a dokonce i císařská rodina měli povolen pouze omezený přístup; pouze císař mohl vstoupit do kterékoli části podle libosti. Areál o rozloze 178 akrů (72 hektarů) byl v roce 1987 zařazen na seznam světového dědictví UNESCO jako uznání jeho významu coby centra čínské moci po pět století, stejně jako jeho jedinečné architektury a jeho současné role palácového muzea dynastického umění a historie.

Kvíz Britannica

Kvíz o národních parcích a památkách

Zda byste chtěli navštívit Yosemity, Eiffelovu věž nebo Tádž Mahal, národní parky a památky každoročně přivítají miliony návštěvníků. Udělejte si tento kvíz a zjistěte, kolik toho víte – a dozvíte se spoustu fascinujících faktů a historie!

Architektura opevněného komplexu se přísně drží tradiční čínské geomantické praxe feng-šuej. Orientace Zakázaného města, a ostatně celého Pekingu, sleduje severojižní linii. V areálu jsou všechny nejdůležitější budovy, zejména ty podél hlavní osy, obráceny k jihu, aby uctily Slunce. Budovy a slavnostní prostory mezi nimi jsou uspořádány tak, aby vyvolávaly dojem velké císařské moci a zároveň posilovaly bezvýznamnost jednotlivce. Tato architektonická koncepce je dotažena do nejmenších detailů – relativní význam budovy lze posoudit nejen podle její výšky nebo šířky, ale také podle stylu střechy a počtu figurek usazených na hřebenech střechy.

Mezi nejvýznamnější památky patří brána Wu (Meridián), Síň nejvyšší harmonie (Taihedian) a Císařská zahrada (Yuhuayuan). Brána Wu je impozantní formální jižní vstup do Zakázaného města. Její pomocná křídla, která lemují vchod, jsou roztažená jako přední tlapy strážného lva nebo sfingy. Brána je také jednou z nejvyšších budov komplexu, v hřebeni střechy je vysoká 125 stop (38 metrů). Jednou z jejích hlavních funkcí bylo sloužit jako kulisa pro císařská vystoupení a proklamace. Za branou Wu se rozkládá velké nádvoří, 460 stop (140 metrů) hluboké a 690 stop (210 metrů) široké, kterým v oblouku ve tvaru luku protéká Zlatá řeka (Golden Water River). Řeku překračuje pět rovnoběžných bílých mramorových mostů, které vedou k Bráně nejvyšší harmonie (Taihemen).

© Hilit V. Kravitz

Severně od Brány nejvyšší harmonie se nachází Vnější dvůr, srdce Zakázaného města, kde na třístupňové mramorové terase s výhledem na obrovské náměstí stojí tři hlavní správní sály. Areál má rozlohu asi sedm akrů (tři hektary) – dost místa na to, aby sem mohly vstoupit desetitisíce poddaných, kteří chtějí vzdát hold císaři. Nad prostorem se tyčí Síň nejvyšší harmonie, v níž stojí císařský trůn. Tento sál o rozměrech 210 x 122 stop (64 x 37 metrů) je největší samostatnou budovou v areálu a také jednou z nejvyšších (je přibližně stejně vysoký jako brána Wu). Byla centrem císařského dvora. Na severu, na stejné trojité terase, stojí Síň ústřední (nebo úplné) harmonie (Zhonghedian) a Síň zachování harmonie (Baohedian), rovněž loci vládních funkcí.

Dále na sever se nachází Vnitřní dvůr, který obsahuje tři sály, jež tvořily císařské obytné prostory. K těmto palácům, na nejsevernější hranici Zakázaného města, přiléhá Císařská zahrada o rozloze 3 akrů (1,2 hektaru), jejíž organický design jako by vybočoval z přísné symetrie zbytku areálu. Zahrada byla navržena jako místo odpočinku pro císaře, s fantaskním uspořádáním stromů, rybníků, květinových záhonů a soch. V jejím středu stojí Síň císařského míru (Qin’andian), taoistický chrám, kam se císař uchyloval k rozjímání.

S čínskou revolucí v letech 1911-12 přestalo být Zakázané město sídlem čchingské (mandžuské) císařské vlády. Přestože některé starobylé budovy (které byly opravovány a přestavovány od 15. století) byly ztraceny v důsledku pustošení revoluce a během války s Japonskem (1937-45), místo bylo jako celek zachováno. Pchuej, poslední císař dynastie Čching, zde směl po své abdikaci žít, ale v roce 1924 palác (a Peking) tajně opustil. Koncem 20. století bylo několik palácových budov zrestaurováno.

Film Poslední císař (1987), který zachycuje Puyiho život, byl částečně natáčen v Zakázaném městě.