Archiv umění/Bibliotéka dekorativního umění/Gianni Dagli Orti
V antickém Řecku byl jednou z nejnapínavějších – a nejnebezpečnějších – sportovních událostí pro koně i muže závod vozatajů, sport, který se datuje přinejmenším do roku 700 př. n. l.. Diváci se shromažďovali, aby sledovali, jak koňská spřežení táhnou jezdce na dvoukolových vozech po dráze s vlásenkovými zatáčkami na obou koncích.
Závody vozatajů se konaly ve speciálně postavené aréně neboli hipodromu se sloupky označujícími místa zatáček. Závodilo až 10 vozů najednou, každý tažený dvou- nebo čtyřspřežím koní.
Den na dostizích
Tento panel z Parthenónu, velkého athénského chrámu v řeckých Athénách, ukazuje jezdce na koních při oslavách Velké panathéneje, náboženské slavnosti zakončené dnem sportovních klání podobně jako olympijské hry.
Závody vozatajů tažených koňmi patřily k nejokázalejším soutěžím pořádaným během Velké Panatheneje. Při jedné formě vozatajských závodů museli bojovníci vyskočit z jedoucího vozu, běžet vedle něj a pak naskočit zpět. Vítěz závodu čtyřspřeží byl odměněn 140 keramickými nádobami plnými olivového oleje, což byla obzvláště extravagantní cena.
Zlaté pravidlo
Jednu z nejstarších existujících prací o péči a výcviku koní napsal v roce 350 př. n. l. řecký historik Xenofón. Xenofón nabízel rady, jak nasednout na koně, ovládat jeho pohyby a dokonce i bojovat na koni – v době řeckých dějin, kdy sedla a třmeny ještě nebyly známy. Stejně jako mnoho moderních trenérů koní i Xenofón učil, že jezdci by se měli ke svým koním chovat s porozuměním. Při jednání s koněm napsal: „Jediná nejlepší zásada – zlaté pravidlo – je nikdy k němu nepřistupovat zlostně.“
Olympijské sporty
Koně se stali součástí olympijských her v roce 684 př. n. l., kdy se na hipodromu v Olympii konaly závody čtyřspřeží. Na dnešních olympijských hrách koně a jezdci předvádějí své dovednosti ve skokových, drezurních a běžeckých soutěžích
.