Základy sociální psychologie – 1. mezinárodní vydání

Současný nárůst globalizace a imigrace vede v mnoha zemích k větší kulturní rozmanitosti obyvatelstva. Tyto změny přinesou společnosti i jednotlivcům v ní mnoho výhod. Genderová, kulturní, sexuální a etnická rozmanitost může zlepšit kreativitu a výkonnost skupiny, usnadnit nové pohledy na problémy a umožnit více pohledů na rozhodování (Cunningham, 2011; Mannix & Neale, 2005; van Knippenberg & Schippers, 2007). Na druhou stranu, jak jsme viděli na mnoha místech této knihy, vnímaná podobnost je mimořádně důležitým faktorem určujícím sympatie. Členové kulturně odlišných skupin si mohou být navzájem méně sympatičtí než členové homogennějších skupin, mohou mít větší potíže při vzájemné komunikaci a v některých případech se mohou navzájem aktivně nesnášet a dokonce se vůči sobě chovat agresivně.

Principy sociální psychologie, včetně ABC – účinek, chování a poznání – se vztahují na studium stereotypů, předsudků a diskriminace a sociální psychologové vynaložili značné výzkumné úsilí na studium těchto konceptů (obrázek 11.2). Kognitivní složkou v našem vnímání členů skupiny je stereotyp – pozitivní nebo negativní přesvědčení, které máme o vlastnostech sociální skupiny. Můžeme se rozhodnout, že „Francouzi jsou romantičtí“, že „staří lidé jsou neschopní“ nebo že „vysokoškolští profesoři jsou roztržití“. A těmito přesvědčeními můžeme řídit své jednání vůči lidem z těchto skupin. Kromě stereotypů si můžeme vytvořit také předsudky – neopodstatněný negativní postoj vůči outgroup nebo vůči členům této outgroup. Předsudky mohou mít podobu odporu, hněvu, strachu, znechucení, nepohodlí, a dokonce nenávisti – tedy takových afektivních stavů, které mohou vést k takovému chování, jako je napadání homosexuálů, o kterém jste právě četli. Naše stereotypy a předsudky jsou problematické, protože mohou vytvářet diskriminaci – neoprávněné negativní chování vůči příslušníkům outgroups na základě jejich skupinové příslušnosti.

Ačkoli je násilí vůči příslušníkům outgroups naštěstí vzácné, stereotypy, předsudky a diskriminace přesto ovlivňují životy lidí různými způsoby. Stereotypy ovlivňují naše studijní výsledky (Shapiro & Neuberg, 2007), kariéru, kterou jsme si zvolili (Zhang, Schmader, & Forbes, 2009), naše zkušenosti v práci (Fiske & Lee, 2008) a výši odměny za práci, kterou vykonáváme (Jackson, 2011; Wood & Eagly, 2010).

Stereotypy a předsudky mají všudypřítomný a často zhoubný vliv na naše reakce na druhé a v některých případech i na naše vlastní chování. Jako příklad uveďme sociálně psychologický výzkum, který zjistil, že naše stereotypy mohou v některých případech vést ke stereotypní hrozbě – snížení výkonu, které je způsobeno znalostí kulturních stereotypů. Spencer, Steele a Quinn (1999) zjistili, že když byl ženám připomenut (nepravdivý) stereotyp, že „ženy jsou špatné v matematice“, dosahovaly v matematických testech horších výsledků, než když jim tento stereotyp nebyl připomenut, a další výzkumy zjistily ohrožení stereotypy i v mnoha jiných oblastech. Podrobněji se úlohou stereotypní hrozby budeme zabývat později v této kapitole.

V jedné obzvláště znepokojivé linii výzkumu vlivu předsudků na chování Joshua Correll a jeho kolegové nechali účastníky bílé pleti zúčastnit se experimentu, v němž si na obrazovce počítače prohlíželi fotografie bělochů a černochů. V průběhu experimentu byly na fotografiích zobrazeny osoby, které držely buď zbraň, nebo něco neškodného, například mobilní telefon. Účastníci byli požádáni, aby se co nejrychleji rozhodli stisknout tlačítko „střílet“, pokud cíl držel zbraň, ale „nestřílet“, pokud osoba zbraň nedržela. Celkově měli bělošští účastníci tendenci střílet častěji, pokud byla osoba držící předmět černá, než když byla osoba držící předmět bílá, a to i v případě, že nebyla přítomna žádná zbraň (Correll, Park, Judd, & Wittenbrink, 2007; Correll et al., 2007).

Diskriminace je velkým společenským problémem, protože je tak rozšířená, má tolik podob a má tak negativní dopady na tolik lidí. Diskriminovat mohou dokonce i lidé, kteří jsou placeni za to, aby byli nestranní. Price a Wolfers (2007) zjistili, že bělošští hráči v zápasech Národní basketbalové asociace obdrželi méně faulů, pokud bylo ve hře přítomno více rozhodčích bělochů, a černošští hráči obdrželi méně faulů, pokud bylo ve hře přítomno více rozhodčích černochů. Z toho vyplývá – ať už o tom věděli, nebo ne – že rozhodčí diskriminovali na základě rasy.

Možná jste někdy zažili situaci, kdy jste se přistihli, že reagujete na druhého člověka na základě stereotypu nebo předsudku, a možná vás skutečnost, že jste tak učinili, překvapila. Možná jste se pak snažili překonat tato přesvědčení a reagovat na danou osobu spíše na základě jejích individuálních vlastností. Někteří lidé se nám líbí a jiní ne – to je přirozené -, ale neměli bychom nechat barvu pleti, pohlaví, věk, náboženství, sexuální orientaci nebo etnický původ člověka, aby tato rozhodnutí činil za nás. A přesto se může stát, že navzdory našim nejlepším úmyslům se nakonec spřátelíme pouze s lidmi, kteří jsou nám podobní, a možná se dokonce vyhýbáme lidem, které považujeme za odlišné.

V této kapitole budeme studovat procesy, kterými si vytváříme, udržujeme a využíváme své stereotypy a předsudky. Budeme se zabývat negativními důsledky těchto přesvědčení na cíle našeho vnímání a budeme uvažovat o způsobech, jak bychom mohli být schopni tato přesvědčení změnit, nebo nám alespoň pomoci přestat podle nich jednat. Začneme tím, že se zamyslíme nad kognitivní stránkou našich skupinových přesvědčení – zaměříme se především na stereotypy – a poté přejdeme k důležité roli pocitů v předsudcích.

.