Brentův příběh
Vyrostl jsem v nenávisti k Bohu a církvi. Můj otec byl pastorem malé církve v Coloradu a matka mě i mého bratra nesmírně týrala (většinou fyzicky, ale i psychicky). Nikdy jsem nepochopil, jak může někdo v neděli ráno chválit Pána a v pondělí otočit a bít své děti (to vše ve jménu Ježíše).
Z Colorada jsme se přestěhovali do Kalifornie, kde jsem byl zapsán do soukromé křesťanské školy, kde oba rodiče pracovali. Neustále jsem byl šikanován stejnými lidmi, kteří dostávali ocenění za křesťanský charakter měsíce a byli považováni za „světla kampusu“, a navíc mě moji pastoři neustále shazovali a nikdy se nezvedali, ani když jsem šel a prosil o pomoc. Říkali věci jako „no, možná kdybys chodil do kostela častěji, tak nemáš tyhle problémy“ nebo „možná nejsi stvořený pro to, abys tady byl“… Netřeba říkat, že jsem církev nenáviděl.
V důsledku šikany jsem v době, kdy jsem byl v osmé třídě, začal mít velké sebevražedné sklony, a dokonce jsem se pokusil vzít si život. Když to nepomohlo, obrátil jsem se k drogám a ve 14 letech jsem si vypěstoval těžkou drogovou závislost, ve které jsem pokračoval 10 let.
Poté jsem potkal svou ženu, která pro mě byla až příliš dobrá, a začal jsem vidět Boží lásku ke mně, ale protože jsem byl stále závislý na drogách, nedokázal jsem ji přijmout, ani jsem nechtěl.
Chodil jsem do kostela, poslouchal stejná kázání, která jsem slyšel už 1000krát, ale stejně mě to nikdy nedojalo. Dokonce jsem se snažil najít způsob, jak dokázat, že bůh neexistuje. Tak jsem četl Bibli a hledal v ní rozpory, poslouchal jsem kázání, jen abych v nich našel chyby. Lhal jsem sám sobě. Tak jsem tam přestal chodit a na dva roky jsem Boha úplně uzavřel.
Poté se mi narodila dcera a celý můj život se změnil. Poté, co jsem při porodu málem přišel o svou ženu, jsem si vzpomněl, jak jsem se modlil a prosil Boha, jestli je skutečný – a jestli mě miluje -, aby zachránil mou ženu a dceru, a on to udělal.
Proto mě manželka nakonec přesvědčila, abych šel do kostela, a já jsem šel, ale prošel jsem těmi dveřmi s pochybnostmi a studem. Ale ve chvíli, kdy jsem vešel, jsem pocítil něco, co jsem nikdy předtím necítil, byly to Boží dary a ohromující milost. Seděl jsem v lavicích a plakal a plakal, když jsem poslouchal vedoucího bohoslužeb, který mluvil o přísnosti Kristovy lásky na kříži. Pak pastor Preston pokračoval ve vyprávění o tom, jak šíleně nás Bůh miluje, bez ohledu na to, kdo jsme a co jsme udělali, a jak si s námi na tom kříži vyměnil místo, a já jsem pocítil lásku, jakou jsem nikdy předtím necítil… a zbytek je historie! Znovu jsem zasvětil svůj život odložil drogy, vzal do ruky Bibli a od té doby jsem tak šíleně zamilovaný do Boha!!!
.