Mezinárodní elektrotechnická komise definuje vysoké napětí jako napětí vyšší než 1 000 V střídavého proudu a vyšší než 1 500 V stejnosměrného proudu. Tuto definici používá také Úřad pro bezpečnost a ochranu zdraví ve Velké Británii.
OSHA nemá jednotnou definici vysokého napětí – norma OSHA 1910.304(g)(9) pro uzemnění pevných zařízení označuje za pevné zařízení vše, co je vyšší než 1 000 V, zatímco jiné normy OSHA, např. 1910.303(h)(5)(ii) odkazují na vysoké napětí jako na napětí vyšší než 600 V.
Definice vysokého napětí se liší, protože velikost napětí, které může být považováno za nebezpečné pro daného člověka, se liší v závislosti na úrovni jeho elektrotechnických znalostí. „Vysoké napětí“ v běžném pracovním prostředí je zaměřeno na varování nekvalifikovaných osob, že předmět představuje dostatečné množství elektřiny, které je může poškodit nebo zabít. Pro pracovníky s elektrickým zařízením znamená „vysoké napětí“ zvýšenou hranici rizika. V tomto kontextu tento termín sděluje pracovníkům cenné informace o povaze systému, na kterém pracují, aby mohli činit informovaná rozhodnutí o bezpečné práci.
Zařízení a systémy, které obsahují vysokonapěťové součásti, podléhají řadě individuálních bezpečnostních směrnic, které upravují jejich přístupnost, používání a konstrukci. OSHA například vyžaduje, aby vysokonapěťová zařízení byla uzemněna a obklopena dostatečným volným prostorem pro bezpečnou práci pracovníků s elektrickým zařízením.
Nechráněná vysokonapěťová zařízení musí být také oddělena od pracovních prostor, ve kterých se zdržují nekvalifikované osoby, označena výstražnými tabulkami a chráněna uzamčenou zábranou nebo bezpečnostní osobou. Práce na vysokonapěťových zařízeních může být dále upravena bezpečnostními normami, například používáním osobních ochranných prostředků a povinnými postupy uzemnění nebo odpojení napětí.