Kniha Julese Verna Dvacet tisíc mil pod mořem (Vingt mille lieues sous les mers, 1870) obsahuje dva z jeho nejpamátnějších výtvorů, tajemného kapitána Nema a podivuhodnou ponorku Nautilus. Tato ponorka je 70 metrů dlouhá a pancéřovaná, dokáže potopit jakoukoli loď a je vybavena knihovnou o 12 000 svazcích a uměleckou sbírkou s díly Leonarda da Vinciho, Tiziana a Rafaela. Nautilus je tak úchvatné steampunkové dílo, že by si člověk mohl myslet, že ponorka je Verneův vynález a teprve pozdější technologie ji mohla dohnat.
Ještěže Jules Verne ponorku nevynalezl. Ponorky mají dlouhou historii, i když v roce 1870 se zdaleka neblížily výkonu a bohatství Nautilu. Ponorku vymyslel britský matematik William Bourne v roce 1578, ale první skutečně postavenou ponorkou byla ta nizozemského vynálezce Cornelise Drebbela, která se v roce 1620 ponořila pod Temži. První vojenskou ponorkou byla Turtle Davida Bushnella, která se během americké revoluce neúspěšně pokusila potopit britskou loď. Než Robert Fulton vynalezl parník, experimentoval s ponorkou, prorocky nazvanou Nautilus, pro Napoleona. Během americké občanské války, jen několik let před vydáním Verneova románu, experimentovaly s ponorkami jak Konfederace, tak Unie, ovšem se špatnými výsledky.
Stejně jako ostatní autoři science fiction nebyl Verne vynálezcem, ale inspirátorem, a Nautilus nebyl výjimkou. John P. Holland, který postavil první ponorku amerického námořnictva na zakázku, nazval jednu ze svých prvních společností Nautilus Submarine Boat Company. Hollandův konkurent Simon Lake se inspiroval tím, že jako malý chlapec četl knihu Dvacet tisíc mil pod mořem. Stejně slavná jako fiktivní Nautilus byla i ponorka USS Nautilus, která byla první ponorkou s jaderným pohonem a v roce 1958 jako první proplouvala pod ledem severního pólu.
.