Vyhledávací taktika pouštních ještěrů: jak jsou polarizovaní?

V letech 1978-1981 byly zkoumány vzorce vyhledávacích pohybů teiidního druhu Cnemidophorus tigris (bičíkovec západní) a čtyř druhů iguanidů, Gambelia wislizeni (ještěrka leopardí), Uta stansburiana (ještěrka boční), Phrynosoma platyrhinos (ještěrka pouštní) a Callisaurus draconoides (ještěrka zebrovaná). Rychlost a frekvence pohybu při hledání potravy, založené na více než 44 000 minutách pozorování více než 500 různých ještěrů, byly analyzovány s ohledem na časové změny v ročním, sezónním a denním měřítku a porovnány s očekáváními vyplývajícími z dichotomického pohledu na způsoby hledání potravy. Představa polarizované taktiky hledání potravy u ještěrů byla částečně potvrzena. Z leguánovitých druhů pouze Gambelia vykazovala míru potravních pohybů, která nebyla vždy významně nižší než u aktivního sběrače Cnemidophorus. Analýzy nicméně odhalily i časové rozdíly v taktice vyhledávání u jednotlivých druhů leguánů. Gambelia vykazovala sezónní pokles potravních pohybů během tří ze čtyř let. Phrynosoma, Callisaurus a Uta vykazovaly v některých letech sezónní pokles pohybů při hledání potravy, v jiných však nikoli. Potravní pohyby všech druhů leguánů se zvýšily na počátku sezóny v roce 1978, což odpovídalo výraznému nárůstu srážek na přelomu zimy a jara v tomto roce. Uta vykazovala ve většině let denní posuny v potravních pohybech. Takové denní výkyvy byly v některých letech patrné i u kalisaurů. Navzdory konzistentním rozdílům mezi Cnemidophorus a většinou druhů leguánů ukazuje přítomnost časové variability v potravních pohybech leguánovitých ještěrů na schopnost změn taktiky u těchto druhů. Tato variabilita tedy realističtěji odráží kontinuum potravních taktik než dichotomické strategie.