Dnes Německo bojuje v Afghánistánu pod hlavičkou NATO poněkud neochotně. Válka je doma zoufale nepopulární a Německo si zpočátku myslelo, že může své vojáky ukrýt v klidném koutě Afghánistánu, kde se nic moc nestane.
Němečtí politici se snažili misi přikrášlit tak, že jde spíše o udržování míru než o vedení války. Nyní však válka přišla za nimi.
Jak se nedávno nechal slyšet jeden německý seržant: „Slovo ‚válka‘ je ve společnosti stále hlasitější a politici už to nedokážou utajit.“ A nyní němečtí politici rezignují, protože němečtí vojáci vyvolali letecký útok, při kterém bylo zabito několik civilistů.
Jaká ironie, že po 60 letech, kdy Němcům říkali, že jsou rasou válečných štváčů, chtějí spojenci, aby Německo začalo znovu bojovat.
Žádná země v Evropě se nevyrovnala se svou minulostí tak jako Německo a po 60 let byly německé děti ve školách vychovávány k nedůvěře k jakémukoli náznaku prušáctví. Po prohraných dvou světových válkách a potupě holocaustu Německo skutečně opustilo Mars ve prospěch Venuše.
Za studené války samozřejmě existovala německá armáda, ale ta byla určena k obraně Německa, ne Afghánistánu.
Byl okamžik, kdy za první světové války byli do Kábulu vysláni kaiserovi agenti, aby se pokusili přemluvit Afghánce, aby se připojili k Německu v boji proti britskému impériu pod praporem tureckého chalífátu, ale to se nepodařilo. Podobné koketování s Afghánistánem předcházelo druhé světové válce.