Při sčítání hlasů v klíčových státech amerických voleb se Joe Biden přiblížil Bílému domu, zatímco Donald Trump podal několik žalob. Ať už je konečný výsledek jakýkoli, demokraté si proti republikánům nezajistili tak drtivou převahu, v jakou mnozí z nich doufali. Thomas Gift, docent a ředitel Centra pro americkou politiku na Kalifornské univerzitě, se podíval na to, co těsný výsledek souboje znamená pro obě strany.
Otázka: Ať už je konečný počet hlasů jakýkoli, co znamená těsnost souboje pro dynamiku uvnitř Demokratické strany a autoritu Bidenova vedení v ní?
Když jde o vládnutí, záleží na mandátech. I když Biden vyhraje, vstoupí do Bílého domu s vědomím, že téměř polovina amerických voličů podpořila jiného kandidáta. To jistě oslabí Bidenovu vyjednávací pozici s republikány v Kapitolu. Méně doceněný je však fakt, že by to mohlo snížit Bidenovu sílu i uvnitř jeho vlastní strany.
Jestliže si lze z primárkové sezóny odnést nějaký poznatek, pak ten, že Demokratickou stranu rozdělují velké politické rozdíly mezi umírněnými a progresivisty. Ačkoli některé z těchto rozporů byly v předvolebním období potlačeny, nezmizely.
Pokud bude Bidenovo vítězství vnímáno jako méně než rozhodující, progresivní demokraté by se mohli pokusit tohoto výsledku využít k podkopání Bidenova úsilí vládnout ze středu. Biden tvrdí, že se postaví proti krajně levicovému křídlu své strany. Tlak na ústupky však může být větší, než kdyby vyhrál s přehledem.
Otázka: Co znamená těsnost volebního klání pro Trumpovu setrvalou pozici v Republikánské straně?
I když se Trumpovi nepodaří zvítězit, těsnost voleb ukazuje na jasný závěr: podpora Trumpa v Republikánské straně zůstává silná. Díky tomu mohou kritici jen těžko odepsat Trumpův úspěch v roce 2016 jako náhodu. Znamená to také, že bez ohledu na budoucnost Republikánské strany si pravděpodobně zachová některé netriviální „trumpovské“ prvky.
Mnozí konzervativní „nikdy netrumpovci“ doufali, že drtivá Trumpova prohra donutí stranu přehodnotit svou dosavadní trajektorii. K této zvučné prohře nedošlo. Ačkoli je tedy možné, že by se Republikánská strana mohla vzpamatovat a ptát se „Trump kdo?“, jakmile prezident opustí Oválnou pracovnu, tato vyhlídka se nyní zdá méně pravděpodobná.
Trumpovu přitažlivost, a zejména jeho schopnost nadchnout republikánskou základnu, nemohou republikáni ignorovat – včetně mnoha členů Kongresu, kteří byli právě znovuzvoleni díky tomu, že kandidovali na pro-trumpovských platformách.
Otázka: Volební účast ve volbách 2020 překonala rekordy. Co však rozdíl v počtu hlasů pro oba kandidáty prozrazuje o tom, jak je Amerika stále rozdělená?“
Amerika je rozdělená. To je jasné. Je rozdělená nejen v otázkách – jak řešit klimatické změny, jaké by měly být mezní daňové sazby a jaký postoj by měla vláda zaujmout k obchodu mezi USA a Čínou. Je rozdělena i v otázce smyslu samotné Ameriky.
Rekordně vysoká volební účast, které jsme byli svědky, je pravděpodobně důkazem toho, že se obě strany přihlásily k názoru, že volby v roce 2020 budou mít největší důsledky v našem životě. Na levici voliči viděli v Trumpovi nejen chybnou politiku, ale i existenční hrozbu pro národní instituce. Na pravici voliči viděli Bidena nejen jako chybujícího v otázkách, ale jako symbol směřování k socialismu.
Jednou z pozitivních stránek roku 2020 je, že upozornila více Američanů na hodnotu občanské angažovanosti. Je však těžké si nemyslet, že – alespoň na určité úrovni – je rekordně vysoká volební účast příznakem toho, že mnozí občané prostě cítí, že americkou demokracii něco trápí.
Otázka: Zdá se pravděpodobné, že ať už bude zvolen kdokoli, nemusí ovládnout jak Sněmovnu reprezentantů, tak Senát. Jak obtížné pro něj bude vládnout?
Dělená vláda vždy znamená patovou situaci. Přesto to neznamená, že se soukolí tvorby politiky ve Washingtonu zcela zastaví. V zahraniční politice jsou prezidenti ve srovnání s politikou domácí obecně méně omezováni Kongresem. V případě zvolení by například Biden mohl znovu zapojit USA do Pařížské dohody o klimatu, znovu se připojit k jaderné dohodě s Íránem nebo zvrátit obchodní válku s Čínou.
Stále častěji se prezidenti obracejí také k exekutivním příkazům, aby prosadili své programy tváří v tvář odporu Kongresu. Během svého funkčního období podepsal Trump řadu exekutivních příkazů k provedení reforem týkajících se vnitřní bezpečnosti, zdravotnictví, životního prostředí a dalších otázek.
Ačkoli jsou exekutivní příkazy snadněji zrušitelné, jejich účinky mohou být významné. Biden například prohlásil, že by využil exekutivní příkaz k zavedení mandátu pro národní masky uprostřed COVID-19.