Když se v roce 1787 sešli delegáti Ústavodárného konventu, aby diskutovali o tom, jakou formu vlády by měly mít Spojené státy, neexistovaly v Evropě žádné soudobé demokracie, kterými by se mohli inspirovat. Nejdemokratičtější formy vlády, s nimiž se kdokoli z členů Konventu osobně setkal, byly formy vlády indiánských národů. Zvláště zajímavá byla irokézská konfederace, která měla podle historiků významný vliv na americkou ústavu.
Jaké existují důkazy o tom, že delegáti studovali vlády původních obyvatel? Jejich popisy se objevují v třísvazkové příručce, kterou pro konvent napsal John Adams a která zkoumá různé typy vlád a představy o vládě. Zahrnovala evropské filozofy, jako byli John Locke a Montesquieu, které učebnice dějepisu USA dlouho označovaly za ústavní vlivy; zahrnovala však také irokézskou konfederaci a další vlády původních obyvatel, které mnozí z delegátů znali z vlastní zkušenosti.
„Měli jste náčelníky Čerokíjů, kteří večeřeli s Jeffersonovým otcem ve Williamsburgu, a pak jste samozřejmě v severní oblasti měli tu filadelfskou interakci s Delawary a Irokézy,“ říká Kirke Kickingbird, právník, člen kmene Kiowa a spolu s Lynn Kickingbirdovou autor knihy Indiáni a ústava Spojených států: Vzhledem k tomu, že USA udržovaly obchodní a diplomatické vztahy s indiánskými vládami, říká Kickingbird, myslet si, že je tvůrci ústavy neznali, je jako říkat: „Bože, já jsem nevěděl, že se Němci a Francouzi znají.“
VÍCE ČTĚTE ZDE: Podobnosti a rozdíly mezi irokézskou konfederací a americkou ústavou
Irokézská konfederace nebyla v žádném případě přesným vzorem pro americkou ústavu. Poskytla však něco, co Locke a Montesquieu nemohli: reálný příklad některých politických koncepcí, které měli tvůrci ústavy zájem přijmout v USA.
Irokézská konfederace vznikla před několika staletími, kdy ji Velký mírotvorce založil sjednocením pěti národů: Mohawků, Onondagů, Cayugů, Oneidů a Seneků. Kolem roku 1722 se k Irokézům, známým také jako Haudenosaunee, připojil národ Tuscarora. Těchto šest národů společně vytvořilo vládu více států, přičemž si zachovaly vlastní individuální správu.
Tento model složené vlády ovlivnil myšlení tvůrců ústavy, říká Donald A. Grinde, Jr, profesor nadnárodních studií na univerzitě v Buffalu, příslušník národa Yamasee a spoluautor knihy Exemplar of Liberty (Vzor svobody) s Brucem E. Johansenem:
Tvůrci ústavy „uvádějí irokézské a jiné indiánské vlády jako příklad ,“ říká. „O manželství a rozvody se starají přímo ve vesnici; není to věc, se kterou by měla co do činění národní vláda nebo náčelníci. Každý kmen může mít své vlastní záležitosti, ale irokézská konfederace je o … sjednocení prostřednictvím vzájemné obrany a vede zahraniční záležitosti.“
Náčelníci šesti národů byli dědičnými vládci, čemuž se chtěli tvůrci vyhnout vzhledem ke svým stížnostem na britského krále Jiřího III. Přesto se tvůrci rámce „snažili vypůjčit si aspekty irokézské vlády, které jim umožňovaly prosazovat svrchovanost lidu na rozsáhlých geografických územích, protože v Evropě nenašli vlády s těmito vlastnostmi,“ píší Grinde a Johansen v knize Exemplar of Liberty.
Hiawatha je v indiánské tradici považován za zakladatele irokézské konfederace.
Classic Image / Alamy
Kongres formálně uznává irokézský vliv
To, že mnozí z tvůrců rámce hledali inspiraci u indiánských vlád, jim nebránilo v tom, aby považovali původní obyvatele za méněcenné. Tento nesoulad je patrný z dopisu Benjamina Franklina z roku 1751, v němž popisuje potřebu 13 kolonií vytvořit „dobrovolnou unii“ podobnou irokézské konfederaci:
„Bylo by velmi podivné, kdyby šest národů nevzdělaných divochů bylo schopno vytvořit plán takové unie a dokázalo jej uskutečnit takovým způsobem, že by přetrval věky a zdál se být nerozborný, a přesto by podobná unie byla neproveditelná pro deset nebo tucet anglických kolonií, pro které je nutnější a musí být výhodnější a u nichž nelze předpokládat, že by chtěly mít stejné porozumění pro své zájmy.“
Předpojatost a násilí Spojených států vůči původním obyvatelům Ameriky mohly přispět k zastření zájmu tvůrců o jejich vládu. Povědomí veřejnosti o této souvislosti se však zvýšilo kolem dvoustého výročí 200 let od přijetí Ústavy v roce 1987.
„Oren Lyons, který byl věrným strážcem irokézské konfederace, šel do senátního výboru pro indiánské záležitosti a toto téma otevřel,“ říká Grinde. „A pak jsem jel do Washingtonu a svědčil před senátním Výborem pro indiánské záležitosti.“
To motivovalo předsedu výboru Daniela Inoueho z Havaje, aby pomohl Kongresu přijmout v roce 1988 rezoluci, která formálně uznává vliv irokézské konfederace na americkou ústavu. Kromě tohoto uznání rezoluce znovu potvrdila „trvalý vztah mezi vládou a indiánskými kmeny a Spojenými státy, který je zakotven v ústavě“ – tedy uznání legitimity a suverenity indiánských národů a jejich vlád.