Etymologie slova je zřejmě následující: kombinace slov „hors“ z francouzského „dehors“, což znamená vně, a „crux“, což znamená „podstata“. Viteál je tedy zařízení pro uchování duše (podstaty) mimo tělo.
Viteál vzniká ručním vložením části duše do nějakého předmětu. Nejprve se duše musí rozdělit na dvě části, přičemž jedna zůstane v lidském těle, zatímco druhá je určena pro viteál. Toto rozdělení se provádí „nejvyšším činem zla“, vraždou, která „roztrhá duši na kusy“.
Druhé, musí být použito mocné kouzlo, které získá kontrolu nad rozdělenou duší, aby ji čarodějka nebo čaroděj mohli fyzicky přemístit do předmětu, který si vybrali pro viteál.
Vytvoření viteálu je nepřirozené a nemorální. Profesor Křiklan poznamenává, že „duše má zůstat neporušená a celá… její rozdělení je čin proti přírodě“. Zda to znamená, že vytvoření viteálu je ze své podstaty zlé, je sporné, ale v kouzelnické komunitě je zjevně přinejmenším odsuzováno, o čemž svědčí zejména Brumbálův zákaz diskuse o něm v Bradavicích.
Rozbor po Relikviích smrti
Vzhledem k tomu, co jsme se dozvěděli z Relikvií smrti, je tu něco nového, co by mělo být zaznamenáno o vytváření viteálů.
Jistě, v případě neuváženého spáchání vraždy může čaroděj neúmyslně vytvořit viteál, aniž by dodal potřebná zaklínadla.
Dole v Godrikově síni oné chladné halloweenské noci dokázal Voldemort tak účinně rozštěpit svou duši, protože byl tak zlý, že svou Avada Kedavru namířil na bezmocného malého Harryho. Ale vzhledem k tomu, že k tomuto náhodnému vytvoření viteálů došlo nevědomky, musíme se ptát, do jaké míry to Voldemortovo tělo udělalo přirozeně – do jaké míry se to pro něj v této fázi textu stalo podvědomou tělesnou funkcí jako dýchání?“
Podobně jako jejich stvořitel mají i viteály v sérii schopnost klamat a manipulovat. (Podrobnosti o každém z nich najdete zde). Proč ale mají tyto vlastnosti, když stačí, aby existovaly, aby jejich stvořitel žil?“
Snadné vysvětlení je, že jde o obranný mechanismus. Co může být pro bezmocný kousek duše lepším způsobem, jak přežít, než použít proti potenciálnímu ničiteli jeho vlastní emoce? Vzpomeň si, co udělal medailonek Ronovi, než ho probodl v Relikviích smrti! Mučil ho představami Harryho, jak líbá Hermionu. Kdo ví, jaké škody mohl Ron napáchat sobě i ostatním, kdyby tam nebyl Harry, aby ho zpacifikoval?“
Ale možná mají viteály mnohem zlověstnější motivy. To, že Voldemort nemohl ani cítit, když byly zničeny, by mohlo znamenat, že viteály mají do jisté míry oddělenou, individuální identitu. Ačkoli většina viteálů byla vytvořena z neživých předmětů, staly se vnímajícími, když se do nich vlil kus Voldemortovy duše? Mají mysl? Mají nějaké touhy? Pokud jsou viteály něco jako Voldemortovy děti, je on jediným rodičem v této rovnici – dává tedy smysl, že tyto nové výtvory jsou přesnými kopiemi samotného Voldemorta. Přijmeme-li tuto teorii, může být vytvoření viteálu téměř stejné jako klonování.
Co by si viteál přál sám pro sebe, stačí se podívat do druhé knihy, kde se naši hrdinové setkali se starým deníkem Toma Riddlea. V Tajemné komnatě se onen první viteál, s nímž jsme se seznámili (respektive druhý), pokusil získat lidské tělo tím, že vysál život z nebohé Ginny Weasleyové:
Ačkoli to nemusí platit pro všechny viteály, tento viteál měl být něčím víc než jen knihou, a to samo o sobě dokazuje, že viteály mají vlastní vůli – nebo možná – vůli zrcadlící vůli lorda Voldemorta.
Nebo se snad v neústupném odhodlání tohoto viteálu stát se úplným skrývá něco jiného? Možná, že odtrženému kousku duše na tom záleží víc než na všem ostatním; zahojit ránu svého stvoření za každou cenu. Možná má totiž nějaké vědomí o svém mučivém osudu.
Nezapomínejme však, že Voldemort na tyto viteály vložil slušnou porci magických kouzel. Je docela dobře možné, že tato kouzla propůjčila viteálům agresivní chování (které jim nemusí být vrozené), stejně jako jejich sebeochranného ducha… (Ale v zájmu analýzy zvažme obě možnosti!)
Živé viteály
Mezi sedmi viteály, které lord Voldemort vytvořil, byly dva z nich živé bytosti:
Živé viteály udržují silné spojení se svým „stvořitelem“. Pokud jde o Harryho Pottera, jeho spojení s Voldemortem se projevilo bolestivou jizvou na čele a později občasnými návštěvami v mysli Temného pána. Vlití Voldemortovy duše umožnilo Harrymu mluvit parseltánsky – málem obelstil třídicí klobouk, aby ho zařadil do Zmijozelu. Dokonce i v prvních letech, kdy byl zpátky v Bradavicích, to Harry cítil, když byl Voldemort rozjařený nebo hořel hněvem.
Nagini naproti tomu mohl získat podstatnější nárůst schopností poté, co byl proměněn v viteál. Had byl koneckonců viteálem záměrně, a kolik znáš hadů, kteří mohou posednout mrtvé tělo? Z příběhu o Nagini lze bezpečně usoudit, že živý viteál, pokud je vytvořen při dodržení všech pravidel stvoření, získá určitou míru magických schopností a vědomí nad rámec toho, co je přirozené.
Ještě jedna věc, kterou je třeba u živých viteálů zmínit: kromě spojení s jejich stvořitelem existuje i spojení mezi viteály samotnými. Takové bylo poprvé představeno ve Fénixově řádu, když se Harrymu zdálo o útoku na Artura Weaselyho. Neodmyslitelné spojení viteálů bylo důvodem, proč se Harry v té noční můře cítil být hadem.
Důsledky živých viteálů je těžké vytušit. Neboť i když je toto spojení děsivé a dokonce znepokojivé, je zároveň podivně romantické. Zdá se, že tyto viteály dávají starému termínu „spřízněné duše“ široký nový význam. A Voldemort má svého hada strašně rád… ale tato diskuse by možná potřebovala samostatnou sekci. Každopádně je velmi zajímavé, že – ať už to Voldemort chtěl, nebo ne – se Harry Potter stal prvním člověkem, kterému se opravdu otevřel.
Jak zničit viteál
„Výčitky svědomí. Musíš opravdu cítit, co jsi udělal.“
Lítost je spolehlivá metoda, jak viteály zlikvidovat, pro jejich tvůrce je však nejbolestivější. A protože formování viny bylo nad Voldemortovo chápání, rozhodla se trojice pro další známé ničivé prostředky: Baziliškův tesák, meč Godrika Gryffindora a FiendFyre.
Výše uvedené slovo „odstranění“ používám proto, abych co nejpřesněji popsal naprosté zničení, které je nutné ke zničení viteálu. Je však důležité si uvědomit, že z hlediska Joova díla je sice viteál zničen, ale vytržený kousek duše nikoli. Spíše je vyzdvižen do jiné sféry. Podle Jo a jejích náboženských představ je duše zcela věčná a po zničení své nádoby se spíše přesune do jiného světa. A jak jednou popsala Hermiona v Relikviích smrti, na rozdíl od lidského těla je duše v viteálu zcela závislá na své schránce. Proto je třeba poznamenat, že výše uvedené metody se zaměřují na vysoce očarovanou nádobu – nikoli na duši.
Zachytili jsme jen letmý pohled na to, co se skutečně stane s kouskem duše, když je vyjmuta z říše smyslů – ale pohled, který se nám naskytl, byl znepokojivý:
Dá se usoudit, že tento věčný, trýznivý, hrůzný život byl osudem každého kousku Voldemortovy odříznuté duše. Zda i sám Voldemort přešel do podoby dítěte, o tom se můžeme jen dohadovat. Buďme si však jisti, že jeho trest by nebyl o nic menší než trest zmučeného stvoření, které Harry viděl v „King’s Cross“
.