Vaše reakce na strach je blesková

„Zkoumám, jak rychle reagujete na něco, co je děsivé, a ukazuje se, že od chvíle, kdy jste vystaveni něčemu, čeho se bojíte, do okamžiku, kdy zareagujete, uplyne pouhá desetina sekundy,“ říká Ole Åsli, postdoktorand na katedře psychologie na univerzitě v Tromsø.

„Naše reakce na strach je téměř stejně rychlá jako reflex.“

Åsli říká, že jako lidé jsme ke strachu předurčeni a že tato reakce pochází od našich předků. Když naši předkové žili v Africe, přežili jedinci, kteří se naučili bát se nebezpečí.

„Bát se hadů a pavouků bývala užitečná reakce, ale dnes už tak užitečná není. Pravděpodobně máme příliš účinný systém strachu.“

Mozkové centrum strachu

Vedoucí oddělení Magne Arve Flaten říká, že strach vychází z části našeho mozku, která je specializovaná na vyjadřování strachu.

„Naše centrum strachu se nachází v oblasti v přední části mozku poblíž spánku a nazývá se amygdala. Studie, které byly provedeny na lidech, kterým chybí amygdala, ukazují, že se u nich strach neprojevuje,“ říká.“

Flaten a Åsli tvrdí, že lidé bez amygdaly si uvědomují, že věci jsou nebezpečné, ale strach nepociťují. Tito lidé nedokážou rozpoznat strach u druhých.

„Vidí, že jsou lidé šťastní, rozzlobení nebo rozrušení, ale nedokážou rozpoznat strach a úlek. Nebýt vystrašený může být nebezpečné. Jedinci, kteří trpí Urbachovým-Wiethesovým syndromem, který může postihnout amygdalu, se zřídkakdy dožívají vysokého věku,“ říká Flaten.

Strach je důležitý, protože probouzí náš instinkt přežití. Strach nás připravuje na útěk nebo útok.

„Když máme strach, naše tělo prochází řadou fyziologických změn. Všichni jsme slyšeli příběhy matek, které zvedly auto, aby zachránily své dítě, a lidé, kteří se bojí, necítí fyzickou bolest, když jsou zraněni. Lidé mohou být smrtelně pobodáni, ale přesto mohou být schopni před pachatelem utéct. Bolest přichází až potom,“ říká Åsli.

„Důvodem je to, že krev jde z mozku do svalů. Řídíme se reflexy a stáváme se silnými,“ vysvětluje.“

„Tělo je připraveno na boj nebo útěk.“

Zbytečný strach

Být vystrašený v tomto kontextu může být pozitivní, ale co když se bojíte něčeho, co je vlastně bezpečné? Přehnaná reakce strachem pokaždé, když uvidíte vosu, může být vyčerpávající.

„Lidé se mohou bát mnoha věcí. Mnoho Evropanů se bojí hmyzu, ale přísně vzato jsou pro nás daleko nebezpečnější elektrické zásuvky, o řízení auta nemluvě. Fobie z automobilů jsou extrémně vzácné, ale existují zprávy o fobii z čokolády,“ říká Flaten.

„Strach je často poháněn nevědomými procesy.“

Boj se strachem

Lidé, kteří mají strach, mohou být ve svém každodenním životě značně omezeni. Strach z uzavřených prostor, otevřených prostranství nebo velkých davů může znamenat, že se lidé izolují a kvalita jejich života může být dosti špatná.

„Nejlepší léčbou strachu je vystavit se tomu, čeho se bojíte. Pak zjistíte, že to, čeho jste se báli, se nestane. S vystavováním se děsivým věcem však musíte začít pomalu. Pokud se bojíte pavouků, měli byste se k nim postupně přibližovat,“ vysvětluje s úsměvem výzkumník.

„Nejprve si promyslete, jak byste se měli k pavoukovi přiblížit, a pak se k němu začněte přibližovat. Cílem je, aby vám pavouk vlezl pod tričko. Viděl jsem lidi, kteří to skutečně dokázali.“

Podle jeho kolegů z katedry psychologie se naučíme bát velmi rychle. Pokud jste například spadli z koně, může váš strach z koní trvat velmi dlouho.

„Naše schopnost bát se je velmi efektivní – stačí jedna událost, abychom se něčeho báli. Může však trvat dlouho, než se strachu odnaučíme,“ říká Åsli.

Rychlý úlekový reflex

Člověk je také velmi nervózní. Stačí málo, abychom opravdu vyskočili z kůže.

„My lidé máme dobře vyvinutý startovací reflex a výzkum ukázal, že čím větší strach máme, tím je tento reflex silnější.“

Vědci mohou změřit náš startovací reflex a to, jak moc se bojíme, tím, že změří, jak moc mrkáme.

Flaten a Åsli to zkoumali tak, že testovaným osobám umístili elektrody pod oči a zaznamenávali jejich startovací reflex. Aby mohli měřit strach, kombinují výzkumníci například tón s elektrickým šokem.

Podrobný subjekt se tak začne bát tónu, protože ví, že je spojen s šokem, takže když hlasitý tón spustí u subjektu úleková reflex, mohou výzkumníci měřit míru strachu.

„Strach z tónu způsobí, že jste mimořádně nervózní a mrkáte ještě více, než byste jinak mohli.“

Flaten říká, že akční filmy nás záměrně uvádějí do stavu, kdy jsme náchylnější k leknutí. Hudba a nálada na nás působí tak, že nadskakujeme v sedadlech.

„My lidé jsme tak citliví na strach, že když vidíme jen obrázek něčeho, co vypadá jako to, čeho se bojíme, okamžitě reagujeme. Obrázky byly zobrazeny jen na několik setin sekundy, takže testované osoby nemohly vidět obsah obrázků,“ říká Flaten.

„Obrázky byly zobrazeny jen na několik setin sekundy, takže testované osoby nemohly vidět obsah obrázků,“ říká Flaten.