Všichni máme vzpomínky na peníze. První výplata, dolar přilepený nad pokladnou, křupavá dvacítka v narozeninovém přání. Vzpomínky na skutečné, fyzické peníze. Tato společná zkušenost se vytratí, jakmile se přesuneme do bezhotovostního světa založeného na úvěrech, který upřednostňuje nadšence do bitcoinů před benjamínky. Samozřejmě, že se vším, co je stále označeno jako zákonné platidlo, se tak musí zacházet, ale co se stane, až se svět peněz stane digitálním?“
Právě teď digitální peníze kralují, ale stále existují některé nenahraditelné nebo alespoň některé nereplikovatelné aspekty peněz na ruku, které Venmo nebo Vipps mít nemohou.
Jedním z nich je dvoudolarová bankovka. Zvláštnost v amerických penězích. Tato bankovka má pověst sportovní bankovky s tak nízkým oběhem, že někteří pokladníci zpochybňují její platnost. Američané byli dokonce zatčeni za pokus o předání padělaných peněz, když se snažili utratit právě tyto legální bankovky. Ve světě dvacetidolarovek, desetidolarovek a častěji vyměňovaných bankovek je snadné pochopit, proč se někteří lidé domnívají, že takto podivně specifická nominální hodnota musí být padělek. Při pohledu do prodejního automatu nebo stánku s jízdenkami není nikdy zařazena vedle „přijatelných“ bankovek. Proč ji tedy ministerstvo financí tiskne?
Dolarovka byla poprvé zavedena v roce 1776. Ačkoli v roce 1966 bylo její vydávání na krátkou dobu přerušeno, o deset let později se bankovka vrátila do oběhu na počest narození Thomase Jeffersona a od té doby mění majitele. Určité nejasnosti mohly vzniknout v důsledku změn velikosti a statusu, kterými bankovka ve své historii prošla. Bankovka byla vytištěna jako stříbrný certifikát, bankovka národní banky a „mince“ ministerstva financí. Nyní je to jen obyčejná zelená bankovka velikosti peněženky se stejnou směsí bavlny a plátna jako každá jiná bankovka. Na 2 dolarech není nic, čím by se tolik lišily od ostatních bankovek.
Tvář na přední straně je možná méně rozpoznatelná. Místo Franklina, Lincolna nebo Washingtona je na přední straně 2 USD prezident Thomas Jefferson a na zadní straně obraz Deklarace nezávislosti. Dříve se na bankovce nacházely portréty Alexandra Hamiltona (1862), generála Winfielda Scotta Hancocka (1886), ministra financí USA Williama Windoma (1891) a také Roberta Fultona a Samuela F. B. Morse (1896). Ať už byla na přední straně bankovky tvář kohokoli, muž amerických peněz není ničím novým a nakonec na vzhledu bankovky není nic výjimečného, co by ospravedlňovalo mytologii kolem ní.
A přesto jsou dvoudolarové bankovky hromaděny, ceněny a nikdy neutraceny. A to i přesto, že se její hodnota na rozdíl od bizoních nikláků nebo jiných vzácných forem platidel zatím nepohnula z původní ceny 2 dolarů. Proč tedy držet něco tak nevýrazného?
Osobně bych se nad utracením dvou dolarů nerozmýšlel. Pravidelně dávám čtvrťáky v hodnotě 2 dolarů do parkovacího automatu nebo do pračky. Bez mrknutí oka zaplatím 2 dolary za to, že si k hamburgeru přidám smažené vejce. Alespoň pro mě to není moc peněz. V New Yorku je to asi jako jízdenka na jednu jízdu metrem. Je to to, na co člověk zapomene v hloubi zimních bund.
Tak proč ten náhlý výbuch sentimentu? Odpověď je zřejmá: je to vzácné.
V důsledku nízké poptávky není v oběhu tolik dvoudolarových bankovek jako ostatních. Je pravděpodobné, že když rozbijete dvacku ve vinárně nebo v bance, nikdo vám ji nedá, takže se bankovky drží. Někteří věří, že mají štěstí. Nebo je to jen zábava. Běžně a s oblibou se kupují nerozstříhané archy dvoudolarových bankovek, které se vystavují. Představte si, že někdo má doma zarámovaný nerozstříhaný arch desetidolarovek nebo dvacetidolarovek. To nemá stejný efekt.
Po jednom však bankovky zanechávají nezapomenutelný dojem. Vzhledem k jejich vzácnosti může být náhlé objevení se 2dolarové bankovky užitečným vizuálním prvkem, který ilustruje výdajové zvyklosti. V průběhu svého oběhu byly 2dolarové bankovky používány na dostihových závodištích, fotbalových zápasech, kongresech i v univerzitních městech, aby demonstrovaly kupní sílu účastníků a jejich vliv na danou oblast. Tyto výzvy s dvoudolarovými bankovkami nebo kampaně Spend Tom se používaly k vyjádření podpory všemu možnému, od práv na zbraně až po Clemson Tigers. Podniky jsou také známé tím, že záměrně dávají drobné v dvoudolarových bankovkách jako druh marketingového triku. Dvoudolarová bankovka ovládá 1 % všech peněz v oběhu, což vytváří tuto jedinečnou příležitost. Nemluvili byste o obchodě s potravinami, který vám dal 2dolarovou bankovku místo pěsti plné 1dolarovek?
Má dvacka takovou moc? Má takovou moc PayPal? Zdá se, že její vzácnost udržuje 2dolarovou bankovku při životě. Možná toto zviditelnění bude budoucností všech papírových peněz. V moři transakcí Apple Pay bude na tom náhlém zeleném záblesku vždycky něco přinejmenším zapamatovatelného.