Výrobci nesčetných dětských přístrojů se však stále snaží přesvědčit rodiče o opaku a marketéři se přitom snaží apelovat na nejhorší obavy lidí. Vezměme si například slogan kojenecké ponožky Owlet, volně prodejného monitoru srdečního tepu a dechu: „Poznejte, zda vaše dítě dýchá“.
Ponožka, která stojí 250 dolarů, se prodává jako pulzní oxymetr pro domácí použití, založený na technologii, která měří hladinu kyslíku v krvi. (Pokud životní funkce dítěte prudce klesnou, je podle společnosti Owlet odesláno upozornění do chytrého telefonu pečovatele).
„To může znít velmi, velmi důležitě,“ říká Kitsiou Spyros, docent biomedicínských a zdravotnických informačních služeb na Illinoiské univerzitě v Chicagu. „Ale musíte být velmi opatrní. Jaká je účinnost zařízení? V tuto chvíli nemáme vůbec žádné důkazy o tom, že funguje.“
Mluvčí společnosti Owlet mi řekl, že společnost provedla „vedle sebe testy přesnosti s oxymetry nemocniční třídy v klinickém prostředí“ a „před uvedením výrobku na trh provedla desítky tisíc hodin domácího testování“. Taková zařízení však nepodléhají takové kontrole, jaké musí čelit skutečné lékařské přístroje. David King, přednášející pediatrie na Sheffieldské univerzitě v Anglii, napsal v roce 2014 v lékařském časopise BMJ o svých obavách z rychle se rozvíjejícího průmyslu nositelných přístrojů pro děti.
Owlet na svých webových stránkách uvádí, že přístroj „vás upozorní, pokud se zdá, že něco není v pořádku se srdeční frekvencí vašeho dítěte nebo s množstvím kyslíku v jeho těle“. Společnost Rest Devices tvrdí, že její výrobek umožňuje rodičům sledovat „vzorce dýchání jejich dítěte, a to v reálném čase“. Sproutling uvádí, že vám dá vědět, „zda vaše dítě tvrdě spí, nebo zda je něco v nepořádku“. Žádné z těchto tvrzení nepodporují žádné zveřejněné údaje, a protože se zařízení prodávají spíše jako spotřební než zdravotnické prostředky, nejsou takové údaje vyžadovány. Ideální by bylo, kdyby výrobci museli provádět pozorovací studie nebo randomizované studie na podporu jakýchkoli svých tvrzení o užitečnosti a účinnosti nositelných zařízení u kojenců – i když jsou klasifikována jako spotřební zařízení.
Americká pediatrická akademie rovněž varuje před používáním těchto zařízení s tím, že neexistují žádné důkazy o tom, že by snižovala počet náhlých úmrtí kojenců. Jedna studie, publikovaná v časopise Journal of the American Medical Association v roce 2001, zjistila, že účinnost těchto zařízení není prokázána ani u dětí se zvýšeným rizikem SIDS.
Monitory pohybu a dýchání existují již desítky let, ale ne vždy byly běžně dostupné ke koupi tak, jak je tomu dnes. Příval pozornosti věnované úmrtí v postýlce v 60. a 70. letech 20. století zvýšil povědomí veřejnosti o náhlých úmrtích kojenců, ale pravděpodobně také přispěl ke strachu rodičů novorozenců. V roce 1978 si dvojice inženýrů z technologické firmy Intersonics Corporation nechala patentovat nositelný monitorovací pás pro kojence. Skládal se z plastového disku připevněného k elastické látce, který se měl obepínat kolem pasu novorozence. Podle tehdejších novinových zpráv se měl rozeznít alarm, který upozorňoval na nebezpečné výkyvy teploty, pulsu nebo dýchání. (Byl také vybaven kontrolkou, která ukazovala, že je přístroj vůbec zapnutý.)
.