Představte si trup lodi pokrytý korýši, sušený lotosový lusk, mléčné bublinky na latté nebo medovou plástev. Představy těchto objektů jsou neškodné – pokud tedy nepatříte mezi miliony lidí trpících trypofobií. Pak ve vás pravděpodobně vyvolají intenzivní odpor, nevolnost a strach a způsobí vám husí kůži.
Termín trypofobie, který vznikl poměrně nedávno, popisuje strach ze shluků děr. Tuto fobii neuznává Diagnostický a statistický manuál duševních poruch, ale její viditelnost na internetu naznačuje, že pro mnohé je velmi reálná. Nyní se vědci z Velké Británie domnívají, že se jim podařilo určit evoluční mechanismus, který za touto reakcí stojí.
Tom Kupfer z Kentské univerzity a An T. D. Le z Essexské univerzity se o svá zjištění podělili v časopise Cognition and Emotion. Podle jejich výzkumu se trypofobie vyvinula jako způsob, jak se vyhnout infekčnímu onemocnění. Pokud jste před tisíci lety viděli člověka pokrytého vředy nebo tělo pokryté mouchami, přirozený odpor k takovému pohledu vám pomohl vyhnout se tomu, abyste chytili to, co měl.
Ale to, že se vám hnusí kůže posetá patogeny nebo parazity, samo o sobě neznamená, že jste trypofobní; koneckonců udržovat si odstup od potenciální infekce je chytré. Ale zdá se, že trypofobie tuto reakci zaměňuje, jak píší autoři: „Trypofobie může být přehnanou a zobecněnou verzí této normálně adaptivní reakce.“
Toto vysvětlení není zcela nové, ale dosud bylo provedeno jen málo výzkumů, zda je přesné. K ověření své hypotézy vědci nabrali 376 samozvaných trypofobů z internetových fór a dalších 304 vysokoškolských studentů, kteří se k tomuto postižení nehlásili. Oběma skupinám ukázali dvě sady obrázků: První z nich zobrazovala shluky značek ve tvaru kruhu na zvířatech a částech lidského těla („shlukové obrázky relevantní pro nemoc“); druhá zobrazovala shluky děr na neživých předmětech, jako jsou cihly a květinové lusky („shlukové obrázky nerelevantní pro nemoc“). Zatímco obě skupiny uváděly, že se u první kolekce fotografií cítí odpudivě, u obrázků, které neměly s infekcí nic společného, se tak cítili pouze trypofobové.
Dalším poznatkem ze studie je, že trypofobie souvisí spíše s pocity odporu než strachu. To ji odlišuje od běžnějších fobií, jako je arachnofobie (strach z pavouků) nebo akrofobie (strach z výšek). A nemusíte mít zrovna trypofobii, abyste byli znechuceni videem, na kterém se rodí surinamské ropušnice otvorem v zádech své matky. Všichni z toho můžeme být znechuceni.