V jedné slavné epizodě seriálu Batman: The Animated Series se Bruce Wayne ocitne ve snu, ve kterém už není Batmanem. Něco je zjevně špatně, ale nemůže to dokázat – dokud neotevře noviny a neuvidí nic než náhodné symboly.
Jak Batman výstižně říká na konci této epizody, „čtení je funkcí pravé strany mozku, zatímco sny pocházejí z levé strany“. Jinými slovy, část mozku, která slouží ke čtení, není při snění přístupná. Batmanova úvaha není dokonalá, ale na kreslený film pro děti je docela dobrá. Odbornice na sny a docentka psychologie na Harvardově univerzitě, doktorka Deirdre Barrettová, říká serveru Inverse, že výzkum snů skutečně potvrzuje, že většina z nás ve snech neumí číst.
Ve skutečnosti Barrettová říká, že většina snících ztrácí nejen schopnost číst, ale schopnost řeči vůbec.
„Většina z toho zřejmě souvisí s tím, že celá naše jazyková oblast je mnohem méně aktivní,“ říká. „I když lidé popisují věci, kdy jsou se skupinou přátel a o něčem se baví, když se jich opravdu zeptáte, zda slyšeli hlasy a konkrétní slovní spojení nebo věty, naprostá většina lidí řekne, že ne.“
Když se nad tím lidé zamyslí, použijí k popisu komunikace v těchto snech pojem „telepatie“.
Proč nemůžete ve snech číst?“
Když spíme, celá jazyková oblast mozku je méně aktivní, takže čtení, psaní, a dokonce i mluvení je ve snech velmi vzácné.
Wayne měl pravdu v tom, že části mozku zpracovávající jazyk jsou soustředěny převážně v levé hemisféře, ale není to pevné pravidlo. Někteří lidé sdílejí schopnost zpracovávat jazyk v obou hemisférách a u některých lidí je dokonce soustředěna na pravé straně. Kromě toho se na čtení podílí zejména zrakový nerv, který zpracovává viděná slova, a u lidí, kteří čtou v Braillově písmu, dokonce i smyslová kůra zpracovávající hmat.
Naproti tomu mnohé části mozku, které mají co do činění s výkladem jazyka, se nacházejí směrem dozadu a doprostřed mozku a obecně jsou během spánku mnohem méně aktivní.
„Včera v noci se mi zdálo, že mi kamarád podal dikobraza a řekl mi: ‚Nenech ho utéct. Chce utéct.“
Mezi ně patří především dvě oblasti známé jako Brocova a Wernickeova oblast. Tyto dvě oblasti, pojmenované po vědcích, kteří je objevili, byly klíčové pro určení toho, co se děje v jazykovém centru mozku, když sníme, říká Barrett.
Brocova oblast je část mozku, která se zabývá tvorbou a vyjadřováním jazyka – tedy spojováním významu se slovy. Zatímco Wernickeho oblast se zabývá gramatikou a syntaxí, což nám umožňuje skládat slova dohromady smysluplným způsobem. Obvykle pracují společně a umožňují nám komunikovat ve větách. Ale u několika málo lidí, kterým se podaří vzpomenout si na čtení, slyšení nebo mluvení jazyka ve snu, věty, které z nich vycházejí, vždy naznačují, že Wernickeova oblast je poškozená, říká Barrett.
V přednášce, kterou přednesla v roce 2014, prezentovala útržky jazyka, o nichž vysokoškolští studenti tvrdili, že si je pamatují doslova ze svých snů. Gramaticky dávají naprostý smysl, ale zahrnují skupiny slov, které k sobě tak docela nepasují – což je postřeh, který se často objevuje u lidí s onemocněním známým jako Wernickeova afázie:
„Včera v noci se mi zdálo, že mi kamarád podal dikobraza a řekl mi: „Nenech ho utéct. Chce utéct.“
„Slyšel jsem, jak někdo mluví. Uvědomil jsem si, že je to hlas Adama Westa! . Ten hlas říkal: „Lola byla guloff a Jeannie byla jeho žena.“
Takové podivné výroky naznačují, že zejména Wernickeova oblast je část mozkového jazykového centra, která během spánku nefunguje příliš dobře. Barrett však říká, že vědci to nevědí jistě, protože nebyly provedeny žádné studie, které by se pečlivě zabývaly tím, zda je aktivita Wernickeovy oblasti větší nebo menší ve srovnání s Brocovou oblastí.
Kromě toho zdůrazňuje, že „v průměru existují velké rozdíly mezi jednotlivci a mezi jednotlivými obdobími snění“. Má na mysli různé stavy snění, které zahrnují hluboký spánek i spánek REM, typ spojený s nejživějšími typy snů. Protože jen málo studií probouzí lidi během REM spánku a ptá se jich, co si pamatují, je podle ní třeba se ještě hodně dozvědět o tom, jakou roli v těchto snech hraje jazyk, pokud vůbec nějakou.
Proč někteří lidé dokáží ve snech číst
Přesto lze s jistotou říci, že většina lidí nepoužívá ve spánku jazyk nijak zvlášť významným způsobem. Ale právě to činí lidi, kteří tak činí, výjimečnými:
Samuel Taylor Coleridge, jak zdůrazňuje, napsal svou klasickou báseň Kubla Khan poté, co ji viděl ve snu (podtitul básně ostatně zní A Vision in a Dream: A Fragment). „Existuje řada dalších básníků, kteří tvrdí, že se jim zdála jedna dlouhá strofa nebo tři dlouhé strofy – mnohem víc, než většina z nás kdy četla ve snu,“ říká Barrettová.
Částečně je tomu tak proto, že spisovatelé a básníci přemýšlejí o jazyce více než většina lidí a udržování těchto myšlenek v mysli bezprostředně před spánkem může ovlivnit obsah jejich snů, vysvětluje. Zejména pro básníky však může být jazyk obsažený v jejich snech užitečnější než pro ostatní.
„Mé přesvědčení o tom, proč se zdá, že básníci mnohem raději sní o použitelných věcech v libovolně dlouhých snech, se vrací k problému Wernickeho afázie – poezie nemusí dávat tak pevný logický smysl,“ říká Barrett.
„Je zde velká volnost ve významu.“
Většina z nás pravděpodobně nikdy nezažije snový jazyk stejným způsobem. V roce 1996 publikoval uznávaný výzkumník snů doktor Ernest Hartmann zásadní práci o tom, co ve snech prožíváme a co ne, s názvem „Nesníme o třech R“. Měl na mysli čtení, psaní a počítání – energeticky náročné činnosti, které zahlcují náš každodenní život – a zjistil, že je ve svých snech prožívá méně než jedno procento lidí, které zkoumal.
Pro 99 procent z nás, kteří je neprožívají, nezbývá než ocenit volný čas.