„Kvantovou mechaniku považujeme za úplnou teorii, jejíž základní fyzikální a matematické hypotézy již nelze měnit.“
-Heisenberg a Max Born, příspěvek přednesený na Solvayském kongresu v roce 1927
Heisenberg formuloval princip neurčitosti v únoru 1927, když byl zaměstnán jako lektor v Bohrově Ústavu teoretické fyziky na Kodaňské univerzitě. Bohr, který byl na lyžařské dovolené, se vrátil do ústavu a našel Heisenbergův článek již v pracovní verzi. Když ji na Heisenbergovu žádost předal Einsteinovi, postěžoval si mu Bohr, že Heisenbergův přístup je příliš úzký a jeho gama mikroskop je chybný, ačkoli výsledek je správný. Pro Bohra vyplývaly vztahy neurčitosti nejen z kvantových rovnic a použití částic a nespojitosti. Vlny a částice musely být brány v úvahu stejnou měrou a rozhodující byl také rozptyl světelných vln elektronem. Když Heisenberg svůj myšlenkový experiment opravil, pouze potvrdil jeho výsledky.
Podle Bohrových slov se vlnový a částicový obraz neboli vizuální a kauzální reprezentace navzájem „doplňují“. To znamená, že se vzájemně vylučují, ale společně jsou nezbytné pro úplný popis kvantových událostí. Je zřejmé, že v experimentu v každodenním světě nemůže být objekt současně vlnou i částicí; musí být buď jedním, nebo druhým, v závislosti na situaci. V pozdějších upřesněních této interpretace je vlnová funkce nepozorovaného objektu směsí vlnového i částicového obrazu, dokud si experimentátor nevybere, co bude v daném experimentu pozorovat. (Nezapomeňte, že podle Heisenberga vzniká dráha objektu poprvé až při jeho pozorování). Tím, že experimentátor zvolí buď vlnový, nebo částicový obraz, naruší nedotčenou přírodu. Takové upřednostňování rozpoutává omezení toho, co se lze dozvědět o přírodě „takové, jaká skutečně je“. Toto omezení vyjadřují Heisenbergovy vztahy neurčitosti, které pro Bohra souvisely s tím, co nyní nazýval „komplementaritou“. Komplementarita, neurčitost a statistická interpretace Schrödingerovy vlnové funkce spolu souvisely. Společně tvořily logickou interpretaci fyzikálního významu kvantové mechaniky známou jako „kodaňská interpretace“.
:Jelikož mé rozhovory s Bohrem často trvaly dlouho po půlnoci a nevedly k uspokojivému závěru, …oba jsme byli naprosto vyčerpaní a poněkud napjatí.“
-Heisenberg, vzpomínka
Heisenberg zpočátku proti Bohrovým názorům vehementně protestoval. Trval na primárním využití částic a diskontinuity a odmítl Bohrův návrh, aby svůj článek, který byl již v tisku, stáhl. Připojil však odstavec, v němž čtenáře upozornil na Bohrovy názory a přiznal chybu týkající se rozlišení mikroskopu. Boj s Bohrem se v prvních měsících roku 1927 vyostřil natolik, že se Heisenberg údajně v jednu chvíli rozplakal a dokonce se mu podařilo Bohra svými ostrými poznámkami zranit. Pětadvacetiletému Heisenbergovi šlo zjevně o hodně.
Na podzim roku 1927 se situace zcela změnila. Heisenbergova pracovní situace se vyřešila po jeho jmenování na univerzitu v Lipsku. A Bohr přednesl na konferenci u jezera Como v Itálii svůj argument o komplementaritě. O měsíc později, v říjnu 1927, šli Born a Heisenberg ve svém projevu na Solvayově fyzikální konferenci v belgickém Bruselu tak daleko, že prohlásili kvantovou mechaniku za úplnou a neodvolatelnou.
„Teorie přináší mnohé, ale sotva nás přiblíží k tajemství Starého. V každém případě jsem přesvědčen, že nehází kostkami.“
-Einstein v dopise Maxi Bornovi, 4. prosince 1926.
Ne všichni souhlasili s novou interpretací nebo s Bornovým a Heisenbergovým prohlášením o budoucí práci. Einstein a Schrödinger patřili mezi nejvýznamnější odpůrce. Až do konce svého života kodaňskou doktrínu nikdy plně nepřijali. Einstein byl nespokojen se spoléháním na pravděpodobnost. Ještě zásadnější však bylo jeho přesvědčení, že příroda existuje nezávisle na experimentátorovi a pohyby částic jsou přesně určeny. Úkolem fyziků je odhalit přírodní zákony, které tyto pohyby řídí, což nakonec nebude vyžadovat statistické teorie. Skutečnost, že se kvantová mechanika skutečně zdála být konzistentní pouze se statistickými výsledky a nedokázala plně popsat každý pohyb, byla pro Einsteina známkou toho, že kvantová mechanika je stále neúplná. Od té doby byly navrženy alternativní interpretace, které jsou nyní vážně zvažovány.
Navštivte naši výstavu Einsteinovy debaty.
Vzdor námitkám Einsteina a dalších se Bohrovi, Heisenbergovi a jejich kolegům podařilo zajistit přijetí jejich interpretace většinou tehdejších fyziků. Učinili tak jednak tím, že nový výklad prezentovali na přednáškových cestách po celém světě, jednak tím, že prokázali, že funguje. Úspěchy této teorie přirozeně přilákaly do ústavů, jako byl Heisenbergův, mnoho nejlepších studentů, z nichž někteří přijeli až z Ameriky, Indie a Japonska. Tito bystří studenti, vychovaní kodaňskou doktrínou a vzdělaní v nové kvantové mechanice, vytvořili novou a dominantní generaci fyziků. Ti z Německa a střední Evropy si nové myšlenky nesli s sebou, když se ve 30. a 40. letech 20. století rozptýlili po světě v důsledku nástupu Hitlera k moci v Německu.