Trestní soudnictví na federální, státní i místní úrovni se musí řídit řadou pravidel, jimiž se řídí jednotlivé fáze trestního řízení, počínaje policejním vyšetřováním a konče soudním řízením a odvoláním. Federální trestní řízení se řídí hmotnými trestními zákony, které se nacházejí v hlavě 18 zákoníku USA a ve federálních pravidlech trestního řízení. Každý stát má svůj vlastní zákoník trestních zákonů. Procesní pravidla pomáhají zajistit, aby vláda uplatňovala zákony co nejdůsledněji, a také pomáhají chránit ústavní práva jednotlivců. Tyto postupy se uplatňují ve všech trestních věcech a také v některých kvazitrestních řízeních, jako je například řízení o vyhoštění.
Čtvrtý dodatek k ústavě
Čtvrtý dodatek k ústavě USA chrání lidi před „nepřiměřenými prohlídkami a zabavením“ ze strany policie. Aby se zabránilo porušování tohoto práva, musí policie získat od soudce příkaz k prohlídce poté, co prokáže pravděpodobný důvod domnívat se, že prohlídka pravděpodobně přinese důkazy související s trestným činem. Obviněný, který tvrdí, že policie zajistila důkazy v rozporu s jeho právy podle čtvrtého dodatku, může podat návrh na potlačení těchto důkazů podle vylučovacího pravidla.
Pátý a šestý dodatek k ústavě
Řada ústavních práv, obecně známých jako Mirandova práva, chrání osoby během policejního vyšetřování a u soudu. Právo nevypovídat, které je dobře známé každému, kdo sleduje policejní pořady v televizi, znamená, že policie nemůže nutit lidi, aby sami sebe usvědčovali, a státní zástupce nemůže obviněného předvolat jako svědka při jeho vlastním soudním procesu.
Osoba má právo na obhájce, kterého si sama zvolí, jakmile je zatčena, a během jakéhokoli výslechu policií ve vazbě. V některých situacích má osoba, která si nemůže dovolit obhájce, právo na veřejného obhájce nebo na obhájce jmenovaného soudem. Jakmile se osoba dovolá svého práva mlčet nebo práva na obhájce, musí být veškeré výslechy ukončeny.
Další práva zaručená pátým a šestým dodatkem zahrnují právo na konfrontaci s žalobcem před soudem, známé jako konfrontační klauzule; právo nebýt obviněn ze stejného trestného činu více než jednou, známé jako dvojí nebezpečí; právo na soudní řízení před nestrannou porotou; a právo na rychlý proces bez zbytečných průtahů.
Právo podle osmého dodatku
Osmý dodatek chrání osoby po zatčení, které může být v počátečních fázích trestního řízení, a po odsouzení. Zakazuje „nadměrnou kauci“, což znamená, že soudce sice není povinen udělit kauci za osobu po jejím zatčení, ale výše kauce nesmí být nepřiměřená nebo nadměrná.
Osmý dodatek rovněž zakazuje „nadměrné pokuty“ a „kruté a neobvyklé tresty“. Soudce Nejvyššího soudu William Brennan stanovil čtyři zásady, které je třeba zohlednit při určování, zda trest porušuje osmý dodatek: (1) zda jeho „přísnost“ „ponižuje lidskou důstojnost“; (2) zda je vyměřen „zcela svévolně“; (3) zda jej společnost obecně odmítla jako trest; a (4) zda je „zjevně zbytečný“. Furman v. Georgia, 408 U.S. 238 (1972). Toto rozhodnutí rozhodlo, že trest smrti je v rozporu s osmým dodatkem, ale o čtyři roky později soud toto rozhodnutí zrušil v rozsudku Gregg v. Georgia, 428 U.S. 153 (1976).
Fáze trestního procesu
Po zatčení osoby musí stát formálně vznést obvinění, a to buď podáním žaloby, nebo získáním obžaloby od velké poroty. Soud informuje obviněného o obvinění při prvním soudním jednání, známém jako obžaloba. Předsoudní řízení umožňuje obžalovanému požádat o vyloučení důkazů podle vylučovacího pravidla a vyřešit další záležitosti.
Proces trestního řízení začíná ustanovením poroty, pokud si obžalovaný nezvolí soudní řízení. Stát, který nese důkazní břemeno viny, předkládá své důkazy a svědky jako první. Obžalovaný má poté možnost vyvrátit tvrzení státu nebo prokázat pozitivní obhajobu. O rozsudku rozhoduje soudce nebo porota. Pokud porota nemůže dospět k jednomyslnému verdiktu, může soud vyhlásit zmatečné řízení. Pokud je obžalovaný shledán vinným, soud stanoví trest.
Poslední aktualizace duben 2018