15. května 2006 umrzl čtyřiatřicetiletý Angličan David Sharp v jeskyni Green Boots na severovýchodním hřebeni Mount Everestu. Jeho smrt rozpoutala polemiku, která trvá dodnes: „Jakou povinnost má horolezec, když narazí na spolulezce v extrémní situaci?“
Je dobře zdokumentováno, že pana Sharpa na cestě na horu nebo z ní minulo více než 40 horolezců. Patřil mezi ně i Mark Inglis, který jako první člověk s dvojitou amputací zdolal nejvyšší horu světa. Když se rozneslo, že mnoho horolezců prošlo kolem pana Sharpa umírajícího v jeskyni Green Boots, došlo k výraznému veřejnému odsouzení jejich jednání. Dokonce i sir Edmund Hillary, celosvětově uctívaný jako první člověk, který zdolal Mount Everest, vyjádřil rozhořčení a pobouření. Kromě toho se pod palbou kritiky ocitla i expediční společnost Everest, kterou pan Sharp využíval – Asian Trekking. Událost vzbudila značnou pozornost médií a stala se předmětem mnoha novinových zpráv, článků v časopisech, filmových dokumentů a knih.
Moje osobní přesvědčení je, že velká část kritiky, zejména kritika Marka Inglise a společnosti Asian Trekking, byla příliš tvrdá a neoprávněná.
MARK INGLIS
Když horolezci 15. května míjeli pana Sharpa v jeskyni Green Boots, byl zcela nehybný a blízko smrti. Jeho ruce, nohy a obličej byly silně zmrzlé a omrzlé. Nemohl stát vzpřímeně ani s pomocí a jen vytažení z jeskyně na slunce vyžadovalo úsilí několika mužů. Je dobře známo, že nehybného horolezce v takzvané „zóně smrti“ ve výšce nad 26 000 metrů nelze zachránit bez ohledu na to, jaké prostředky jsou proti tomuto úkolu nasazeny. V roce 2004 zahynuli na severovýchodním hřebeni Mount Everestu tři korejští horolezci. Podobné pobouření vyvolal i nedostatek úsilí o záchranu jejich životů. Následujícího roku se vrátil čtrnáctičlenný tým zkušených korejských horolezců, aby snesl jejich těla z hory. Podařilo se jim najít pouze jedno tělo, stále připnuté k fixnímu lanu ve výšce 28 700 metrů. Po několikahodinovém úsilí se jim podařilo tělo přemístit pouze do výšky 500 stop. Po zasypání těla kameny a krátkém obřadu sestoupili dolů, aniž by dosáhli svého cíle. V roce 2010, kdy jsem byl na hoře, sestupoval z vrcholu na severní straně Everestu anglický horolezec, když ztratil zrak, pravděpodobně v důsledku otoku mozku. Nakonec zkolaboval. Navzdory heroickému úsilí týmu šerpů vyslaných nahoru, aby mu pomohli snést ho dolů, se ho nepodařilo přemístit a byl ponechán na hoře umrznout.
Stejně beznadějný, ne-li beznadějnější, byl stav Davida Sharpa v jeskyni Green Boots. Je těžké si představit, co mohl kterýkoli horolezec pohybující se té noci po severovýchodním hřebeni udělat, aby panu Sharpovi, který byl ve výšce 28 000 stop prakticky zmrzlý na místě, pomohl. Když byl pan Sharp poprvé objeven v jeskyni Green Boots, byla jedna hodina ráno 15. května. I za předpokladu, že by mohl být zahájen pokus o záchranu, musel by počkat až do východu slunce o mnoho hodin později. V tu chvíli by byl jeho stav ještě beznadějnější.
Mark Inglis, který nesl velkou část kritiky, byl dvojnásobný amputář, který sám trpěl těžkými omrzlinami způsobenými drsnými povětrnostními podmínkami. Jeho stav byl tak vážný, že musel být z části hory snesen na zádech šerpy. Navíc byl klientem expedičního týmu, nikoli zkušeným vedoucím expedice, průvodcem nebo šerpou. Jednoduše nebyl v pozici, kdy by mohl panu Sharpovi poskytnout pomoc.
Pokud by byl pan Sharp mobilní, jak seděl v jeskyni Green Boots, věřím, že ostatní horolezci, průvodci a šerpové vědomi si jeho nebezpečí by měli morální a etickou povinnost mu poskytnout pomoc. Většina z nich by na volání odpověděla. Jen deset dní po smrti pana Sharpa vedl Dan Mazur tři klienty na severovýchodní hřeben. Narazil na Lincolna Halla, který seděl sám ve sněhu těsně pod vrcholem. Předchozího dne ho šerpové zanechali mrtvého a on strávil noc na hřebeni. Když Dan k panu Hallovi přišel, měl rozepnutou bundu a sundané expediční rukavice. Byl blízko smrti, ale s pomocí se dokázal postavit a pohybovat. Dan a jeho klienti se vzdali snahy o zdolání vrcholu a zavolali dolů o pomoc. Nahoru byl vyslán tým šerpů a panu Hallovi bylo pomoženo sestoupit z hory do bezpečí. Utrpěl značné poškození omrzlinami, ale přežil.
Nebezpečná situace, ve které se pan Sharp 15. května ocitl, je riziko, kterému každý horolezec rozumí a přijímá ho. Jsem si jist, že pan Sharp by byl první, kdo by tento bod uznal. Rozhodl se lézt sám, s nedostatkem kyslíku, bez vysílačky, bez satelitního telefonu a bez podpory šerpů. Byl to jeho třetí pokus o výstup na Mount Everest ze severní strany. Při předchozích pokusech přišel o prsty na nohou kvůli omrzlinám a odvážně prohlásil, že je připraven přijít o další, aby dosáhl vrcholu.
ASIAN TREKKING
Stejně znepokojující je kritika, která se snesla na Asian Trekking, organizátora expedice, kterého si pan Sharp najal. Málokdo chápe rozdíl mezi výstupem s „průvodcem“ a výstupem bez průvodce. Při plně řízeném výstupu jsou zkušení průvodci s horolezci po celou dobu jejich pobytu na hoře a tým se vždy pohybuje společně. Při výstupu bez průvodce jsou horolezci při pohybu nahoru a dolů v podstatě odkázáni sami na sebe. Výstupy bez průvodce jsou proto nejvhodnější pro horolezce, kteří jsou zkušení a dávají přednost svobodě a nezávislosti, které přináší pohyb sólo nebo jen se šerpou, který jim pomáhá nést vybavení.
Asian Trekking nabízí dva typy výstupů bez průvodce na severní straně Everestu – plný servis až na vrchol a žádný servis nad základním táborem Advance. Slovem „servis“ mám na mysli, že Asian Trekking přebírá odpovědnost za získání povolení, dopravu horolezců a vybavení do čínského základního tábora a zřízení a zásobování táborů od čínského základního tábora až na vrchol. Při variantě bez služeb odpovědnost společnosti Asian Trekking končí, jakmile horolezec dorazí do ABC. Horolezec je zodpovědný za to, aby se sám a se svým proviantem dostal nahoru a dolů z hory nad ABC. Varianta bez služeb je samozřejmě vhodná pouze pro velmi zkušené, nezávislé a silné horolezce. Je také mnohem levnější.
David Sharp se u společnosti Asian Trekking přihlásil k variantě bez servisu. Není sporu o tom, že byl velmi zkušeným a schopným horolezcem. Rozhodl se pohybovat sám, bez podpory šerpů a pouze se dvěma kyslíkovými lahvemi. Zdá se také, že se rozhodl jít na vrchol velmi pozdě, což je velmi nebezpečné i za nejlepších povětrnostních podmínek. Asian Trekking nesledoval jeho pohyb na hoře, protože se pohyboval bez vysílačky nebo satelitního telefonu. Nejsem si vědom žádného důkazu, který by naznačoval, že společnost Asian Trekking byla informována o jeho zoufalém stavu v jeskyni Green Boot, dokud nebylo příliš pozdě na to, aby podnikla záchrannou akci. Pokud někdo nezastává názor, že by na Mount Everestu měly být zakázány výstupy bez služeb a bez průvodce, nevidím důvod ke kritice Asian Trekking.
Třikrát jsem byl na severní straně Everestu a potkal jsem mnoho horolezců bez služeb. Mnozí z nich jsou dobří přátelé. Jsou to vytrvalí, odvážní a nezávislí lidé a každý z nich pochopil a přijal riziko, že cestuje sám prakticky bez podpory nebo rádiového spojení. Nikdo z těchto horolezců nežádal, neočekával ani nechtěl, aby Asian Trekking nebo kdokoli jiný sledoval jejich pohyb. Kdyby se však některý z nich dostal do potíží a kdyby byl Asian Trekking informován, jsem si naprosto jistý, že by byla okamžitě zmobilizována záchranná akce a my všichni bychom se k ní připojili.
Toto není obhajoba ani omluva společnosti Asian Trekking. Stejně jako každá jiná expediční společnost dělají chyby. Například v roce 2011, kdy jsem byl na severní straně, jsem se musel otočit a sestoupit u Prvního kroku na severovýchodním hřebeni, přestože jsem se pohyboval silou a měl jsem spoustu času na zdolání vrcholu. Můj šerpa špatně spočítal množství kyslíku, které bychom potřebovali na zdolání vrcholu a bezpečný návrat. Bylo by pro mě snadné chovat vůči šerpovi a společnosti Asian Trekking, která ho zaměstnávala, zahořklý postoj. Ale nakonec to byla moje odpovědnost, abych se ujistil, že máme dostatek kyslíku, protože jsem byl na výstupu bez průvodce.
Podle mého názoru za to, co se stalo Davidu Sharpovi, nemůže nikdo kromě samotného pana Sharpa. Domnívám se, že by s tímto hodnocením souhlasil.