Tento seznam odráží pořadí všech 174 seznamů zveřejněných k 1. únoru 2021. Obsahuje několik drobných změn oproti původnímu žebříčku zveřejněnému v knize (viz níže):
1. Bratři K. odsunuli stranou Emmu a Čechov si vyměnil místo s Huckem. Anna Karenina by Lev Tolstoj (1877). Annin cizoložný milostný poměr s hrabětem Vronským – který sleduje nevyhnutelnou, zničující cestu od jejich závratně erotického prvního setkání na plese až po Annin vyhnanec ze společnosti a její slavný, děsivý konec – je mistrovským dílem tragické lásky. Co však činí román tak hluboce uspokojivým, je to, jak Tolstoj vyvažuje příběh Anniny vášně s druhým poloautobiografickým příběhem Levinovy duchovnosti a domácnosti. Levin zasvětil svůj život prostým lidským hodnotám: manželství s Kitty, víře v Boha a zemědělství. Tolstoj nás okouzlí Anniným hříchem a pak pokračuje ve výchově Levinovou ctností.
2. Paní Bovaryová od Gustava Flauberta (1857). Z mnoha románů devatenáctého století o cizoložnicích pouze v Madame Bovary vystupuje hrdinka, kterou její autor upřímně nenávidí. Flaubert bojoval pět let, než dokončil svůj pečlivý portrét mimomanželského románku ve francouzské provincii, a v dopisech si donekonečna stěžoval na svou hlavní hrdinku, která se nemohla dočkat lásky – cítil se tak méněcenný. Nakonec se s ní však smířil a slavně prohlásil: „Madame Bovary: c’est moi“. Román, který je vzorem nádherného stylu a dokonalé charakteristiky postav, je svědectvím o tom, jak nás touha po vyšším životě povznáší i ničí.
3. Vojna a mír Lva Nikolajeviče Tolstého (1869). Mark Twain o tomto mistrovském díle údajně řekl: „Tolstoj nedbale opomněl zařadit závod lodí“. Vše ostatní je v tomto epickém románu, který se točí kolem Napoleonovy invaze do Ruska v roce 1812, obsaženo. Tolstoj umí kreslit panoramatické bitevní scény stejně dobře jako popisovat individuální pocity stovek postav ze všech společenských vrstev, ale je to právě líčení knížete Andreje, Nataši a Pierra – kteří se potýkají s láskou a s hledáním správného způsobu života -, co činí tuto knihu milovanou.
4. Middlemarch od George Eliotové (1871-72). Dorothea Brookeová je krásná mladá idealistka, kterou touha zlepšit svět přivede ke sňatku s krutým pedantem Casaubonem. Tento omyl ji zavede na okružní a bolestnou cestu hledání štěstí. Román, který zkoumá brzdy společnosti vůči ženám a zhoršující se život na venkově, je stejně tak kronikou anglického města Middlemarch jako portrétem dámy. Eliot vyniká v rozboru okamžiků morální krize tak, že cítíme úzkost a odhodlání postavy. Její inteligentní soucit i s těmi nejnesympatičtějšími lidmi přesměruje náš vlastní morální kompas spíše k dobročinnosti než k nepřátelství.
5. Povídky Antona Čechova (1860-1904). Syn propuštěného ruského nevolníka Anton Čechov se stal lékařem, který mezi pacienty, které často bezplatně ošetřoval, vynalezl moderní povídku. Tato forma byla příliš ozdobena trikovými koncovkami a rozmáchlou atmosférou. Čechov ji uvolnil, aby odrážela vážné naléhavé potřeby obyčejných životů v krizových situacích prostřednictvím prózy, která spojovala hluboce soucitnou představivost s přesným popisem. „Zůstává velkým učitelem-léčitelem-mudrcem,“ poznamenal Allan Gurganus o Čechovových povídkách, které „stále straší, inspirují a matou.“
6. Dobrodružství Huckleberryho Finna od Marka Twaina (1884). Hemingway prohlásil: „Celá moderní americká literatura pochází z…. Huckleberryho Finna. “ Lze ji však číst jednoduše jako přímočarý dobrodružný příběh, v němž dva kamarádi z rozumu, rodiči týraný darebák Huck a uprchlý otrok Jim, unikají zákonům a společenským konvencím na plavbě na voru po Mississippi. Případně je to podvratná satira, v níž Twain využívá jen povrchně naivního Hucka k tomu, aby kousavě komentoval zlo rasového fanatismu, náboženského pokrytectví a kapitalistické chamtivosti, které pozoruje u řady dalších vesměs nesympatických postav. Huckovo vrcholné rozhodnutí „vyrazit do Teritoria dřív než ostatní“, než se podřídit škrobeným normám „civilizace“, odráží jedinečný americký kmen individualismu a nonkonformity, který se táhne od Daniela Boona až po Easy Ridera.
7. Moby-Dick od Hermana Melvilla (1851). Tuto rozsáhlou ságu o posedlosti, marnivosti a pomstě na moři lze číst jako drásavé podobenství, napínavý dobrodružný příběh nebo polovědeckou kroniku velrybářského průmyslu. Nezáleží na tom, že kniha odměňuje trpělivé čtenáře některými z nejpamátnějších postav beletrie, od šíleného kapitána Achaba přes titulní bílou velrybu, která ho zmrzačila, od čestného pohana Queequega přes našeho prozíravého vypravěče/zástupce („Říkejte mi“) Izmaela až po samotnou pekelnou loď Pequod.
8. Velká očekávání od Charlese Dickense (1860-61). Dickens dávný příběh – o dítěti královského původu vychovávaném ve skromném prostředí – obměňuje. Při ohlédnutí za svým životem Pip popisuje své chudé mládí v blízkosti bažin na anglickém venkově – náhodné setkání s vraždícím trestancem, zážitky s podivínskou slečnou Havishamovou, která vždy nosí svatební šaty, a lásku k její krásné adoptivní dceři Estelle. Když se Pip blíží k dospělosti, dozvídá se, že má tajného mecenáše, který mu zařizuje příležitosti v Londýně, v čemž spočívá příběh a jeho zvrat.
9. Zločin a trest by Fjodor Dostojevskij (1866). Ve vrcholícím horku petrohradského léta spáchá někdejší univerzitní student Raskolnikov nejslavnější literární fiktivní zločin, když sekerou umlátí zastavárníka a jeho sestru. Následuje psychologická šachová partie mezi Raskolnikovem a prohnaným detektivem, která směřuje k jisté formě vykoupení našeho antihrdiny. Neúprosně filozofický a psychologický Zločin a trest se zabývá otázkou svobody a síly, utrpení a šílenství, nemoci a osudu, tlaku moderního městského světa na duši a zároveň se ptá, zda mají „velcí lidé“ právo vytvářet si vlastní morální kodexy.
10. díl. Bratři Karamazovi by Fjodor Dostojevskij (1880). V pravděpodobně vrcholném ruském románu Dostojevskij dramatizuje duchovní hádanky Ruska devatenáctého století prostřednictvím příběhu tří bratrů a vraždy jejich otce. Hedonistický Dmitrij, zmučený intelektuál Ivan a svatý Aljoša ztělesňují odlišné filozofické postoje a zároveň zůstávají plnohodnotnými lidskými bytostmi. Otázky, jako je svobodná vůle, sekularismus a jedinečný osud Ruska, nejsou argumentovány prostřednictvím autorské polemiky, ale prostřednictvím zpovědí, diatribů a nočních můr samotných postav. Román je neúprosným obrazem lidských neřestí a slabostí a nakonec přináší vizi vykoupení. Dostojevského vášeň, pochybnosti a imaginativní síla nutí k přemýšlení i sekulární Západ, kterým opovrhoval.
Top Ten Books of the 19th Century from the Published Book
1. Kniha, která byla vydána v 19. století. Anna Karenina od Lva Nikolajeviče Tolstého (1877)
2. Paní Bovaryová od Gustava Flauberta (1857)
3. Vojna a mír od Lva Nikolajeviče Tolstého (1869)
4. Dobrodružství Huckleberryho Finna od Marka Twaina (1884)
5. Válka a mír od Lva Nikolajeviče Tolstého (1869)
6. Dobrodružství Huckleberryho Finna od Marka Twaina (1884)
6. Povídky Antona Čechova (1860-1904)
6. Middlemarch od George Eliotové (1871-72)
7. Moby-Dick od Hermana Melvilla (1851)
8. Velká očekávání od Charlese Dickense (1860-61)
9. Zločin a trest Fjodora Dostojevského (1866)
10. Emma od Jane Austenové (1816)