Když si představím podmanivý hlas, začnu myslet na hlas, který v jakékoli situaci okamžitě upoutá mou pozornost. Jako první mě napadl hlas Toma Waitse. Jeho hlas však není main-streamově podmanivý v tom smyslu, že by to byl přitažlivý, pozitivní nebo hezký hlas. Místo toho tvrdím, že Waitsův hlas je podmanivý, protože posluchač při poslechu hrdelního, chraplavého hlasu v kombinaci s obskurní, strašidelnou atmosférou, kterou vytváří, zažívá nepříjemnou intimitu.
Tom Waits je americký zpěvák, skladatel a performer. Nejznámější je díky svému hrdelnímu, chraplavému hlasu. Tento chraplavý hlas zdůrazňuje v mnoha svých písních tím, že přechází od modálního, chraplavého hlasu k vokálnímu fryku. Díky této kombinaci chraplavého hlasu a vocal fry zní v mnoha svých písních, jako by vrčel. Kromě toho může mít posluchač dokonce pocit, že Waitův hlas je rušivý, protože v mnoha jeho textech je slyšet sykavky, což vyvolává dojem, že mluví nebo zpívá velmi blízko posluchače. Tato intimita působí na posluchače nepříjemně, protože Waitsův hlas je chraplavý a znepokojivý a zpravidla zpívá o temných, skečovitých nebo znepokojivých tématech. Tento vpád strašidelného, silného hlasu, který se zdá být blízko, posluchače zaujme a také díky němu je Waitsův hlas následně podmanivý.
Na výše uvedeném odkazu je Tom Waits, který zpívá píseň „Hell Broke Luce“ ze svého alba Bad as Me. Tato píseň je ukázkou Waitsova hlasu a Waits v ní využívá mnoho z výše popsaných hlasových vlastností, aby posluchače zneklidnil. V důsledku toho přitahuje posluchačovu pozornost a stává se podmanivým hlasem.