Obecná toxicitaEdit
Thiomersal je vysoce toxický při vdechování, požití a styku s kůží (symbol nebezpečnosti ES T+), s nebezpečím kumulativních účinků. Je rovněž velmi toxický pro vodní organismy a může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí (symbol nebezpečnosti ES N). V těle se metabolizuje nebo rozkládá na ethylrtuť (C2H5Hg+) a thiosalicylát.
Byly zaznamenány případy těžkých otrav rtutí při náhodné expozici nebo pokusu o sebevraždu, s některými úmrtími. Pokusy na zvířatech naznačují, že thiomersal po injekci rychle disociuje a uvolňuje ethylrtuť; že způsoby likvidace rtuti jsou podobné jako po expozici ekvivalentním dávkám chloridu ethylrtuťnatého; a že cílem je centrální nervový systém a ledviny, přičemž častým příznakem je nedostatek motorické koordinace. Podobné příznaky byly pozorovány i u náhodných otrav lidí. Mechanismy toxického působení nejsou známy.
Většinu vylučování z těla tvoří vylučování stolicí. Etylrtuť se z krve u dospělých odstraňuje s poločasem rozpadu přibližně 18 dní rozkladem na jiné chemické látky, včetně anorganické rtuti. U opičích mláďat se etylrtuť vyloučí z mozku přibližně za 14 dní. Hodnocení rizik pro účinky na nervový systém bylo provedeno extrapolací ze vztahů mezi dávkou a odezvou pro methylrtuť. Metylrtuť a etylrtuť se distribuují do všech tělesných tkání, překračují hematoencefalickou bariéru a placentární bariéru a etylrtuť se také volně pohybuje po celém těle.
Obavy založené na extrapolaci z metylrtuti způsobily, že thiomersal byl od roku 1999 z dětských vakcín v USA odstraněn. Od té doby se zjistilo, že ethylrtuť se z těla a mozku vylučuje podstatně rychleji než methylrtuť, takže hodnocení rizik z konce 90. let se ukázalo jako příliš konzervativní. Přestože anorganická rtuť metabolizovaná z ethylrtuti má v mozku mnohem delší poločas rozpadu, nejméně 120 dní, zdá se, že je z dosud nepochopených důvodů mnohem méně toxická než anorganická rtuť vznikající z par rtuti.
Jako alergenEdit
Thiomersal se používá při náplasťových testech u lidí, kteří mají dermatitidu, zánět spojivek a další potenciálně alergické reakce. Studie z roku 2007 v Norsku zjistila, že 1,9 % dospělých mělo pozitivní reakci na náplasťový test na thiomersal; vyšší prevalence kontaktní alergie (až 6,6 %) byla pozorována u německé populace. Jedinci citliví na thiomersal mohou být očkováni spíše intramuskulárně než subkutánně, ačkoli dosud nebyly provedeny žádné studie týkající se této záležitosti na velkém vzorku. V reálné praxi při očkování dospělé populace se nezdá, že by kontaktní alergie vyvolávala klinickou reakci.
Alergie na thiomersal se v Dánsku snížila, pravděpodobně proto, že je tam vyloučen z očkovacích látek. V nedávné studii polských dětí a dospívajících s chronickým/recidivujícím ekzémem byla pozitivní reakce na thiomersal zjištěna u 11,7 % dětí (7-8 let) a 37,6 % dospívajících (16-17 let). Tento rozdíl v míře senzibilizace lze vysvětlit měnícími se expozičními vzorci: Dospívající obdrželi během svého života šest vakcín konzervovaných thiomersalem, přičemž poslední imunizace proběhla 2-3 roky před zmíněnou studií, mladší děti obdržely pouze čtyři vakcíny konzervované thiomersalem, přičemž poslední byla aplikována pět let před studií, zatímco další imunizace byly provedeny novými vakcínami bez thiomersalu.