Rozpory se stále prohlubovaly a Danielsonová tvrdí, že s ní byla rozhodnutí konzultována jen zřídka, přestože jádro společnosti v té době tvořila jen hrstka lidí. „Vypadalo to, že Antje nebyla do diskusí zapojena,“ říká Paul Covell, produktový manažer ve společnosti Google, který byl prvním inženýrem společnosti Zipcar. „Více rozhovorů probíhalo bez ní než s ní.“ Roy Russell, manžel Chaseové a do roku 2006 zakládající technologický ředitel společnosti Zipcar, říká, že se tak stalo, protože Danielsonová nebyla společnosti plně oddaná. „Pokud si vzpomínám, nikdy ve společnosti nezaujala skutečně silnou provozní roli,“ říká. „V jistém smyslu si nejsem jistý, zda se vůbec připojila , v tom smyslu, že nikdy neopustila svou druhou práci na Harvardu.“ Ale Danielsonová to tak nevidí. „Pracovala jsem velmi tvrdě,“ říká. „Pracovala jsem svou běžnou pracovní dobu na Harvardu – svých 35 hodin týdně – a pak jsem dalších asi 30 hodin týdně dělala pro Zipcar.“
Podle většiny zaměstnanců Zipcaru, s nimiž byl veden rozhovor pro tento článek, Danielsonové její silné stránky nepomohly. Byla bystrou akademičkou a vášnivou ochránkyní životního prostředí, ale bez špetky zkušeností s podnikáním. „Antje přinesla do společnosti zemitější, holistický pohled,“ říká Mark Chase, Robinin bratr a čtyřletý ředitel pro rozvoj podnikání ve společnosti Zipcar. Larry Slotnick, bývalý manažer vozového parku společnosti Zipcar, který dohlížel na velké skupiny vozidel, to říká ještě přímočařeji: „Nebylo to tak, že by dělala nějaký nenahraditelný úkol.“ Slotnick vzpomíná na Danielsonovou jako na člověka, se kterým se snadno spolupracuje, ale říká, že měla problém sladit pracovní a osobní povinnosti. „Prostě nepatřila k těm spoluzakladatelům, kteří by byli schopni odpracovat 50 nebo 60 hodin týdně,“ říká.
Covell ale říká, že Danielsonová se na Zipcar soustředila i po narození druhého syna v roce 2000. „Antje zůstává podle mých zkušeností poněkud výjimečná, protože když se jí narodilo druhé dítě, vůbec nevynechala práci v kanceláři.“ Danielsonová sama vzpomíná, jak šla o půlnoci nastartovat Zipcar s vybitou baterií, „a to jsem dělala s kojencem v autosedačce.“
Ačkoli rozkol mezi oběma zakladatelkami byl zřejmý, jeho rozsah byl až do začátku ledna 2001 nejasný. Během zasedání správní rady požádal Chase představenstvo společnosti Zipcar o možnost přijímat a propouštět zaměstnance bez konzultace s nimi. Danielsonová to považovala za rozumný požadavek, který by usnadnil práci při rozšiřování společnosti, a tak hlasovala pro návrh, který prošel. „O dvě hodiny později mě vyhodila,“ říká Danielsonová. „Robin chtěla být jedinou mocenskou silou ve firmě a byla velmi důvtipná v získávání moci.“ Covell říká, že to nečekal. Dokonce i Chaseův bratr byl překvapený. „Vím jen, že to iniciovala Robin s představenstvem a že to byl nějaký boj o moc,“ říká Mark. „Byl jsem v šoku, když se to stalo.“ Jen několik týdnů předtím dala Danielsonová na Harvardu výpověď, aby mohla pracovat pro Zipcar na plný úvazek. Blížící se konec její akademické kariéry způsobil, že prvotní šok z jejího vyhazovu u Zipcaru byl o to větší. „Měla jsem ten nápad, začala jsem s ním a požádala jsem Robin, aby se na něm podílela,“ říká. „Bylo to, jako by mi vzali dítě.“
Chase v rozhovorech často prohlašoval, že Danielsonová se rozhodla odejít ze Zipcaru sama. Bývalá generální ředitelka společnosti Zipcar však nyní říká, že se vyhnula rozšíření Danielsonova odchodu kvůli dohodě, kterou zakladatelé uzavřeli po incidentu v zasedací místnosti. „Posledních 14 let jsem strávila dodržováním dohody, kterou jsem uzavřela s Antje, když opouštěla společnost,“ napsala v e-mailu. „To zahrnuje i nezveřejňování těchto detailů.“
Když jí Chase předložil Danielsonův popis vyhazovu, označil ho za „fascinující“. Napsala, že na schůzi představenstva bylo jasně řečeno, že povinností představenstva je nikdy nezasahovat do chodu společnosti. „Rozhodně jsem se správní rady neptala, zda bych mohla mít právo propouštět lidi, abych ji mohla vyhodit,“ uvedla. „V průběhu let jsem velmi tvrdě pracovala na ochraně Antje, ať už si toho váží, nebo ne.“
Danielsonová v tichosti opustila společnost Zipcar a přijala práci v Harvardské iniciativě pro zelený kampus. O okolnostech svého odchodu nikdy veřejně nemluvila. „Nedělala jsem rozruch, protože společnost Zipcar byla stále ve velmi zranitelném stavu,“ říká Danielsonová, „a nechtěla jsem ji vést do záhuby“. Danielsonová vlastnila akcie společnosti, ale tvrdí, že potenciálně lukrativní výplata nebyla tím, co jí bránilo promluvit. „Něco nezabijete jen proto, že někdo jiný nechodí na hodiny etiky.“
Po vyhazovu se však dynamika společnosti z velké části nezměnila, říká Slotnick. „Není to tak, že bychom se nad tím dlouho pozastavovali,“ vzpomíná. „Nemyslím si, že to mělo příliš velký dopad.“ Společnost dále expandovala a během následujících dvou let rozšířila svou působnost do New Yorku a Washingtonu. Na bezprostřední následky Antjeho odchodu však Covell vzpomíná spíše jako na smutné než na obvyklý byznys: „Vzpomínám si, že to byla dost temná situace.“
Danielson zůstal akcionářem společnosti Zipcar až do doby, kdy ji na začátku roku 2013 koupila společnost Avis. „Začínala jsem s 50 procenty společnosti,“ říká. Po několika kolech financování však skončila s 1,3 procenta – asi 6,3 milionu dolarů při akvizici v hodnotě 491 milionů dolarů.
Dva roky po Danielsonově vyhazovu už Chase ve společnosti Zipcar nebyl. V minulosti Chaseová tvrdila, že ze společnosti Zipcar odešla kvůli nedávnému úmrtí svého otce a začínající kariéře modelky své dcery (její dcerou je modelka Victoria’s Secret Cameron Russellová). A když se server The Verge zeptal, zda byla propuštěna, Chaseová odpověděla, že je to „velmi komplikovaný a dlouhý příběh“ a že „nemá zájem se do něj zapojovat“. Někteří uvnitř společnosti prostě říkají, podobně jako Danielsonová, že byla donucena odejít. „Bylo to rozhodnutí představenstva,“ říká Slotnick. „Robin se snažila přivést nějaký rizikový kapitál – další příliv peněz – a měla s tím potíže.“ Podle něj to byla jedna z prvních Chaseových snah získat miliony dolarů na vlastní pěst a lidé, které oslovila, to poznali. „Byla to ona, kdo byl zodpovědný za to, aby přinesl peníze, a nepodařilo se jí to.“ Na základě toho se podle něj představenstvo společnosti rozhodlo, že chce jiného generálního ředitele.
„Mám pocit, že Robin nikdy nedostala šanci – prostě zorganizovali převzetí a tím to skončilo.“
Chaseová byla charismatický vůdce, říká bývalý inženýr společnosti Zipcar Greg McGuire, ale měla problém proniknout do chlapeckého klubu, který vládne světu rizikového kapitálu. „Jsou to téměř výhradně muži,“ říká, „a do toho je těžké proniknout.“ Když Chaseův nástupce Scott Griffith převzal vedení, finanční prostředky začaly okamžitě přicházet. „Trochu mi připadalo, že viceprezidenti, kteří se na tom podíleli, odkládali uzavření tohoto kola, dokud nebudou schopni provést změny, které chtěli,“ říká McGuire. „Měl jsem pocit, že Robinovi nikdy nedali šanci – prostě zorganizovali převzetí a tím to skončilo.“