Vznik a počátky (1964-1965)Edit
Kapela měla své kořeny na folkové scéně v Greenwich Village na dolním Manhattanu na počátku 60. let. John B. Sebastian, syn klasického harmonikáře Johna Sebastiana, vyrůstal ve Village v kontaktu s hudbou a hudebníky, včetně některých z těch, kteří se podíleli na revivalu americké lidové hudby v 50. až 60. letech. Sebastian založil skupinu Spoonful s kytaristou Zalem Yanovskym z bohémské folkové skupiny hrající v místních kavárnách a malých klubech s názvem The Mugwumps, jejíž další dva členové, Cass Elliot a Denny Doherty, později tvořili polovinu skupiny Mamas & the Papas. Vznik skupiny Lovin‘ Spoonful v tomto období byl později popsán v textu hitu Mamas & the Papas „Creeque Alley“ z roku 1967, který se dostal do první desítky hitů.
Bubeník Jan Carl a baskytarista Steve Boone doplnili skupinu, ale Carla po prvním vystoupení skupiny v klubu The Night Owl v Greenwich Village nahradil bubeník a zpěvák Joe Butler. Butler předtím hrál s Boonem ve skupině The Kingsmen (nikoliv ve skupině proslavené hitem „Louie Louie“). První vystoupení skupiny v Night Owl byla údajně tak špatná, že jim majitel klubu řekl, aby šli pryč a cvičili, a tak cvičili ve sklepě nedalekého hotelu Albert, dokud se nezlepšili natolik, aby přitáhli pozornost publika.
Společnost pořídila své první nahrávky pro Elektra Records na začátku roku 1965 a v zásadě souhlasila s podpisem dlouhodobé smlouvy s Elektrou výměnou za zálohu 10 000 dolarů. Kama Sutra Records však měla opci na podepsání smlouvy s Lovin‘ Spoonful jako nahrávacími umělci v rámci dříve podepsané produkční smlouvy a Kama Sutra tuto opci uplatnila poté, co se dozvěděla o záměru Elektry podepsat smlouvu se skupinou. Čtyři skladby nahrané pro Elektru byly po úspěchu skupiny u Kama Sutry vydány v roce 1966 na kompilačním LP What’s Shakin‘ od různých umělců.
Popový úspěch (1965-1966)Edit
Kapela spolupracovala s producentem Erikem Jacobsenem a 20. července 1965 vydala svůj první singl „Do You Believe in Magic“, jehož autorem byl Sebastian. Kromě toho napsali vlastní materiál (kromě několika coververzí, většinou na prvním albu), včetně skladby „Younger Girl“ (která se nedostala do Hot 100), která se stala hitem skupiny The Critters v polovině roku 1966.
„Do You Believe in Magic“ dosáhla 9. místa v Hot 100 a skupina na ni navázala řadou hitových singlů a alb v letech 1965 a 1966, přičemž všechny produkoval Jacobsen. The Lovin‘ Spoonful se proslavili takovými popovými hity s folkovou příchutí jako „You Didn’t Have to Be So Nice“, který dosáhl 10. místa, a „Daydream“, který se dostal na 2. místo. Mezi další hity patřila skladba „Did You Ever Have to Make Up Your Mind?“. (další hit na 2. místě) a „Summer in the City“, jejich jediná píseň, která se dostala na 1. místo žebříčku Hot 100 (13.-27. srpna 1966). Později téhož roku doplnily hit „Rain on the Roof“ (č. 10) a hit „Nashville Cats“ (č. 8) (který se stal základem koncertů bluegrassové legendy Dela McCouryho) prvních sedm po sobě jdoucích hitů skupiny, které se dostaly do první desítky Hot 100 tohoto žebříčku. Jedinou další skupinou šedesátých let, která dosáhla tohoto úspěchu, jsou Gary Lewis & the Playboys.
The Lovin‘ Spoonful byla jednou z nejúspěšnějších poprockových skupin, která měla jug bandové a folkové kořeny, a téměř polovina písní na jejich prvním albu byly modernizované verze bluesových standardů. Jejich popularita oživila zájem o tuto formu a mnoho pozdějších jug bandů je uvádí jako inspiraci. Zbytek jejich alb obsahoval převážně původní písně, ale jejich jug bandové kořeny se znovu a znovu objevovaly, zejména v „Daydream“ a méně známé „Money“ (která dosáhla pouze 48. místa, v roce 1968), kde se jako bicí objevil psací stroj.
Členové Lovin‘ Spoonful označovali svůj přístup jako „good-time music“. V poznámkách k albu „Do You Believe in Magic“ Zal Yanovsky uvedl, že se „stal konvertitou k Reddy Kilowatt, protože je to hlasité a lidé na to tančí a je to hlasité“. Brzy budoucí členové psychedelické rockové skupiny Grateful Dead byli součástí akustické folkové scény západního pobřeží, když do města přijeli na turné Lovin‘ Spoonful. Koncert Lovin‘ Spoonful považovali za osudový zážitek, po kterém se rozhodli opustit folkovou scénu a „přejít na elektrickou“.
Na vrcholu úspěchu kapely producenti televizního seriálu, z něhož se později stali The Monkees, původně plánovali postavit svůj seriál na Lovin‘ Spoonful, ale kvůli konfliktům ohledně práv na vydávání písní kapelu z projektu vyřadili. Kapela také získala další publicitu, když Butler nahradil Jima Rada v roli Clauda ve vyprodaném čtyřměsíčním představení rockového muzikálu Hair na Broadwayi. Píseň The Lovin‘ Spoonful „Pow!“ byla použita jako úvodní znělka prvního celovečerního filmu Woodyho Allena What’s Up, Tiger Lily; kapela pro film také složila a zahrála instrumentální hudbu a objevila se v některých sekvencích živého vystoupení ve filmu (údajně přidaných během postprodukce bez Allenova vědomí nebo souhlasu). Krátce poté John Sebastian složil hudbu k druhému filmu Francise Forda Coppoly You’re a Big Boy Now a Lovin‘ Spoonful hráli hudbu k soundtracku, který obsahoval další hit „Darling Be Home Soon“. Oba filmy byly uvedeny v roce 1966. Kromě toho film Michelangela Antonioniho Blow-up, který byl rovněž uveden v témže roce, obsahoval instrumentální verzi písně Spoonful „Butchie’s Tune“ v podání jazzového hudebníka Herbieho Hancocka.
Personální změny (1967)Edit
Na začátku roku 1967 se skupina rozešla se svým producentem Erikem Jacobsenem a obrátila se na Joea Wisserta, aby produkoval singl „Six O’Clock“, který se v USA dostal na 18. místo.S.
Yanovsky opustil skupinu po vydání soundtrackového alba You’re a Big Boy Now v květnu 1967, především kvůli drogovému zátahu v San Francisku, při němž byl zatčen za držení marihuany a pod nátlakem policie musel uvést svého dodavatele. Byl kanadským občanem a obával se, že mu bude zakázán opětovný vstup do USA, a tak vyhověl. Incident vyústil ve veřejnou reakci kontrakultury proti kapele, kdy celostránkový inzerát v Los Angeles Free Press (podle hudebního kritika Ralpha Gleasona) „vyzýval lidi, aby si nekupovali desky Spoonful a nenavštěvovali jejich koncerty, a dívky, aby je nebalily“. Ačkoli Yanovsky dále vydal sólový singl a album, jeho hudební kariéra byla vážně poškozena. Později opustil hudební byznys a otevřel si restauraci Chez Piggy v Kingstonu v kanadském Ontariu. Restauraci nyní vlastní a provozuje jeho dcera.
Yanovsky, Sebastian a Boone se v rozhovorech nezávisle na sobě shodli, že důvodem Yanovskyho vyhazovu bylo Yanovskyho otevřené rozčarování nad směřováním kapely a Sebastianovým psaním písní. Sebastianova hudba se stávala „osobnější“, zatímco Yanovsky toužil po (pravděpodobně nedosažitelném) návratu ke klubové scéně z jejich raných let.
Janovského nahradil Jerry Yester, bývalý člen Modern Folk Quartet. Přibližně v této době se možná shodou okolností zvuk kapely začal více orientovat na pop.
Nová sestava Lovin‘ Spoonful nahrála dva středně úspěšné singly produkované Wissertem („She Is Still a Mystery“ a „Money“) a jedenáctipalec Everything Playing, vydaný v prosinci 1967. Sebastian, jehož poslední vystoupení se mohlo uskutečnit 10. května 1968 na Susquehanna University v Selinsgrove v Pensylvánii, opustil skupinu koncem měsíce a vydal se na sólovou dráhu.
Poslední roky (1968-1969)Edit
Skupina byla nyní oficiálně trio a bubeník Butler (který předtím zpíval hlavní roli v několika skladbách na albu) se stal novým zpěvákem skupiny. Do této chvíle byl Sebastian autorem (nebo spoluautorem) a zpěvákem všech hitů skupiny Lovin‘ Spoonful; skupina se nyní obrátila na externí autory singlů a využívala služeb různých externích producentů. Poslední dvě skladby skupiny v Hot 100, „Never Goin‘ Back (to Nashville)“, kterou napsal John Stewart, a „Me About You“, nazpíval Butler. V písni „Never Goin‘ Back“ navíc hráli pouze Yester a Butler – ostatní hudební party hráli session muzikanti, což se nestalo od doby, kdy bubeník Gary Chester hrál na písni Do You Believe In Magic. „Never Goin‘ Back“ se stala nejlépe umístěným singlem skupiny po Sebastianovi, když se dostala na 73. místo.
Komerční úspěch slábl a Lovin‘ Spoonful vydrželi jen do začátku roku 1969. Po vydání alba Revelation se rozpadli: Revolution ’69. V roce 1969 produkoval Boone pro Mercury Records album skupiny The Oxpetals, kosmické rockové kapely inspirované skladbou „In Search of the Lost Chord“ od The Moody Blues. Když se album nedostalo do hitparád, koupil si Boone plachetnici a následující čtyři roky žil na její palubě v Karibiku. V roce 1973 se přestěhoval zpět do Baltimoru v Marylandu, převzal nahrávací studio postavené inženýrem Georgem Massenburgem a přejmenoval ho na Blue Seas podle lodi zachráněné v Karibiku. V Blue Seas pak nahrávalo mnoho známých umělců, mimo jiné Lowell George a Little Feat, kteří zde nahráli skladbu „Feats Don’t Fail Me Now“, Robert Palmer a The Seldom Scene.
V roce 1970, po sólovém vystoupení Johna Sebastiana na Woodstocku v roce 1969, vydala Kama Sutra jako singl skladbu „Younger Generation“. Sebastian touto písní uzavřel svůj set na Woodstocku. Singlová verze byla převzata z dva roky starého alba Everything Playing a připsána skupině „The Lovin‘ Spoonful featuring John Sebastian“; v hitparádě neuspěla.
V roce 1976 však sólový Sebastian zaznamenal další hit č. 1 v žebříčku Hot 100 s písní „Welcome Back“, znělkou k sitcomu televize ABC Welcome Back, Kotter. Na této nahrávce hraje na klavír Murray Weinstock (současný člen skupiny Lovin‘ Spoonful).
Reuniony, revivaly a uvedení do Rock and Rollové síně slávy (1979-současnost)Edit
Původní skupina (Sebastian, Yanovsky, Butler a Boone) se krátce sešla na podzim 1979 na vystoupení v hotelu Concord v Catskills kvůli účinkování ve filmu Paula Simona One Trick Pony, který byl uveden v říjnu 1980.
V roce 1991 se Butler a Boone po dlouho očekávaném vyrovnání s nahrávací společností rozhodli znovu založit Lovin‘ Spoonful s Jerrym Yesterem. Připojil se k nim Jerryho bratr Jim Yester (zpěv a kytara), který dříve působil ve skupině The Association. Sebastian a Yanovsky účast odmítli. V březnu 1992 se ke kapele přidal bubeník John Marrella, aby se Joe Butler mohl soustředit na zpěv. Po dvouměsíčním zkoušení v Berkshire Mountains začala skupina koncertovat, přičemž Joe Butler byl nyní nejčastěji zpěvákem. V červnu 1992 se přidal klávesista David Jayco. V březnu 1993 toto nové seskupení opustil Jim Yester a nahradil ho kytarista Randy Chance. Ve stejné době nahradila Davida Jayca Jerryho dcera Lena Yester (zpěv a klávesy). Randy Chance byl propuštěn v červnu 1993 a nebyl nahrazen. V březnu 1997 nahradil Johna Marrellu na bicí Mike Arturi a v roce 2000 se ke kytaře připojil Phil Smith, který nahradil Lenu Yester.
Původní čtyři členové Lovin‘ Spoonful byli 6. března 2000 uvedeni do Rock and Rollové síně slávy. Na ceremoniálu vystoupili všichni čtyři původní členové a zahráli písně „Do You Believe in Magic“ a „Did You Ever Have to Make Up Your Mind?“.
Janovsky zemřel v roce 2002. Sebastian prohlásil, že si již nepřeje vystupovat se zbývajícími členy skupiny, protože se chtěl při odchodu ze skupiny posunout dál.
Jerry Yester byl ze skupiny propuštěn v roce 2017 poté, co byl zatčen za 30 případů dětské pornografie.
Současná skupina, kterou stále vedou Butler a Boone, nadále vystupuje s Philem Smithem (kytara & zpěv), Mikem Arturim (bicí) a Murrayem Weinstockem (klavír & zpěv).
V únoru 2020 vystoupili tři přeživší původní členové (Sebastian, Boone a Butler) poprvé po 20 letech společně jako The Lovin‘ Spoonful v rámci all-star tribute kapely Wild Honey Orchestra. Koncert se konal ve prospěch organizace Autism Think Tank.