V době internetu se zdá, že se spotřebitelé stále více smiřují s tím, že se vzdávají základních aspektů svého soukromí ve prospěch pohodlí při používání svých telefonů a počítačů, a neochotně přijímají fakt, že sledování ze strany společností a dokonce i vlád je prostě faktem moderního života.
Ve skutečnosti mají uživatelé internetu ve Spojených státech menší ochranu soukromí než uživatelé v jiných zemích. V dubnu Kongres odhlasoval, že poskytovatelé internetových služeb mohou shromažďovat a prodávat údaje o prohlížení stránek svých zákazníků. Naproti tomu Evropská unie letos v létě uložila společnosti Google antimonopolní pokutu ve výši 2,7 miliardy dolarů.
Pro zhodnocení situace na internetu vedl deník Gazette rozhovor s odborníkem na kybernetickou bezpečnost Brucem Schneierem, spolupracovníkem Berkman Klein Center for Internet & Society a Belfer Center for Science and International Affairs na Harvard Kennedy School. Schneier hovořil o vládním a firemním dohledu a o tom, co mohou zainteresovaní uživatelé udělat pro ochranu svého soukromí.
GAZETA: Jak moc se po odhaleních whistleblowera Edwarda Snowdena týkajících se masového sledování Národní bezpečnostní agenturou (NSA) v roce 2013 změnilo vládní prostředí v této oblasti?
SCHNEIER: Díky Snowdenovým odhalením si lidé uvědomili, co se děje, ale v důsledku toho se změnilo jen málo. Zákon o svobodě USA vedl k drobným změnám v jednom konkrétním vládním programu sběru dat. Sběr dat NSA se nezměnil; nezměnily se zákony omezující to, co NSA může dělat; nezměnila se technologie, která jí to umožňuje. Je to v podstatě stejné.
GAZETA: Měli by být spotřebitelé znepokojeni?
SCHNEIER: Lidé by měli být znepokojeni jako spotřebitelé i jako občané. Ale to, co nás dnes zajímá, je velmi závislé na tom, co je zrovna ve zprávách, a právě teď sledování ve zprávách není. Ve volbách v roce 2016 to nebylo téma a zkrátka a dobře to není něco, k čemu by zákonodárci byli ochotni zaujmout stanovisko. Snowden vyprávěl svůj příběh, Kongres v reakci na něj přijal nový zákon a lidé se posunuli dál.
GAZETA: A co sledování podniků? Jak moc je rozšířený?
SCHNEIER: Sledování je obchodním modelem internetu. Každý je pod neustálým dohledem mnoha společností, od sociálních sítí, jako je Facebook, až po poskytovatele mobilních telefonů. Tyto údaje jsou shromažďovány, zpracovávány, analyzovány a využívány k tomu, aby se nám snažily něco prodat. Personalizovaná reklama je způsob, jak tyto společnosti vydělávají peníze, a je důvodem, proč je velká část internetu pro uživatele zdarma. My jsme produkt, ne zákazník.
GAZETA: Měli bychom je zastavit?
SCHNEIER: To je filozofická otázka. Osobně si myslím, že v mnoha případech je odpověď ano. Je to otázka toho, jak moc manipulaci v naší společnosti dovolíme. Právě teď je odpověď v podstatě taková, že všechno je dovoleno. Nebylo tomu tak vždycky. V 70. letech minulého století přijal Kongres zákon, který určitou formu podprahové reklamy postavil mimo zákon, protože se domníval, že je morálně špatná. Tato reklamní technika je dětskou hrou ve srovnání s druhem personalizované manipulace, kterou společnosti provádějí dnes. Právní otázkou je, zda je tento druh kybernetické manipulace nekalou a klamavou obchodní praktikou, a pokud ano, může Federální obchodní komise zasáhnout a řadu těchto praktik zakázat.
GAZETA: Proč to komise neudělá? Proč k těmto zásahům dochází a nikdo s tím nic nedělá?“
SCHNEIER: Žijeme ve světě nízké efektivity vlády a tam převládá neoliberální myšlenka, že společnosti by si měly dělat, co chtějí. Náš systém je optimalizován pro společnosti, které dělají vše, co je legální, aby maximalizovaly zisk, a jen málo přikyvují morálce. Shoshana Zuboffová, profesorka na Harvard Business School, vymyslela termín „kapitalismus dohledu“, aby popsala, co se děje. Je to velmi výnosné a živí se to přirozenou vlastností počítačů produkovat data o tom, co dělají. Například mobilní telefony potřebují vědět, kde se kdo nachází, aby mohly doručovat telefonní hovory. V důsledku toho jsou všudypřítomnými sledovacími zařízeními, o jakých se východnímu Německu za studené války ani nesnilo.
GAZETA: Google a Facebook však v Evropě čelí větším omezením než ve Spojených státech. Proč tomu tak je?
SCHNEIER: Evropa má přísnější předpisy na ochranu soukromí než Spojené státy. Američané mají obecně tendenci nedůvěřovat vládě a věřit korporacím. Evropané mají tendenci důvěřovat vládě a nedůvěřovat korporacím. Výsledkem je, že v USA existuje více kontrol nad vládním sledováním než v Evropě. Na druhou stranu Evropa omezuje své korporace v mnohem větší míře než USA. Americké zákony přistupují k internetovým společnostem s volnou rukou. Například počítačové systémy jsou vyňaty z mnoha běžných zákonů o odpovědnosti za výrobek. Původně se tak stalo z obavy před potlačením inovací.
„Google toho o nás všech ví poměrně hodně. Vyhledávači nikdy nikdo nelže. Kdysi jsem říkal, že Google o mně ví víc než moje žena, ale to není dost daleko. Google mě zná ještě lépe, protože má dokonalou paměť, kterou lidé nemají.“
-Bruce Schneier, odborník na kybernetickou bezpečnost
GAZETA: Zdá se, že američtí zákazníci jsou smířeni s myšlenkou vzdát se svého soukromí výměnou za bezplatné používání služeb Google a Facebook. Jaký je váš názor na tuto skutečnost?“
SCHNEIER: Údaje z průzkumu jsou smíšené. Spotřebitelé mají obavy o své soukromí a nelíbí se jim, že společnosti znají jejich intimní tajemství. Cítí se však bezmocní a často jsou s narušením soukromí smířeni, protože nemají skutečnou možnost volby. Lidé musí vlastnit kreditní karty, nosit mobilní telefony, mít e-mailové adresy a účty na sociálních sítích. To je potřeba k tomu, aby člověk na počátku 21. století mohl být plně funkční bytostí. Proto potřebujeme, aby vláda zasáhla.
GAZETA: Jste jedním z nejznámějších odborníků na kybernetickou bezpečnost na světě. Co děláte pro ochranu svého soukromí na internetu?“
SCHNEIER: Nemám žádné tajné techniky. Dělám stejné věci jako všichni ostatní a dělám stejné kompromisy jako všichni ostatní. Bankovní operace provádím online. Nakupuji online. Nosím mobilní telefon a mám ho stále zapnutý. Používám kreditní karty a mám věrnostní účty u leteckých společností. Asi nejpodivnější na mém chování na internetu je, že nejsem na žádné sociální síti. Možná to ze mě dělá podivína, ale upřímně řečeno je to dobré pro mou produktivitu. Obecně platí, že bezpečnostní experti nejsou paranoidní; jen lépe rozumíme kompromisům, které děláme. Stejně jako všichni ostatní se pravidelně vzdáváme soukromí ve prospěch pohodlí. Jen to děláme vědomě a uvědoměle.
GAZETA: Co ještě děláte pro ochranu svého soukromí na internetu? Používáte šifrování e-mailu?
SCHNEIER: Dospěl jsem k závěru, že e-mail je v podstatě nezabezpečený. Pokud chci vést bezpečnou online konverzaci, používám šifrovanou chatovací aplikaci, například Signal. Zkrátka a dobře, zabezpečení e-mailu je mimo naši kontrolu. Například nepoužívám Gmail, protože nechci, aby Google měl veškerou mou poštu. Ale když jsem se naposledy díval, Google má polovinu mých e-mailů, protože vy všichni používáte Gmail.
GAZETA: Co o vás Google ví?
SCHNEIER: Google to neříká, protože ví, že by to lidi vyděsilo. Ale zamyslete se nad tím, Google toho o nás všech ví docela dost. Vyhledávači nikdy nikdo nelže. Kdysi jsem říkal, že Google o mně ví víc než moje žena, ale to není dost daleko. Google mě zná ještě lépe, protože má dokonalou paměť, kterou lidé nemají.
GAZETA: Je Google „Velký bratr“?
SCHNEIER: „Velký bratr“ v orwellovském smyslu znamenalo velká vláda. To není Google a není to ani NSA. To, co máme, je mnoho „malých bratrů“: Google, Facebook, Verizon atd. Mají o každém obrovské množství dat a chtějí je zpeněžit. Nechtějí respektovat vaše soukromí.
GAZETA: Ve své knize „Data a Goliáš: V knize Goliáš a Goliáš“ (The Hidden Battles to Collect Your Data and Control Your World) doporučujete lidem několik strategií, jak chránit své soukromí na internetu. Která z nich je nejúčinnější?“
SCHNEIER: Bohužel žijeme ve světě, kde se většina našich dat vymyká naší kontrole. Jsou v cloudu a ukládají je společnosti, které možná nemají na srdci naše nejlepší zájmy. Takže i když existují technické strategie, které mohou lidé použít k ochraně svého soukromí, jsou většinou na hraně. Nejlepší doporučení, které pro lidi mám, je zapojit se do politického procesu. To nejlepší, co můžeme jako spotřebitelé a občané udělat, je učinit z tohoto problému politickou záležitost. Přinutit naše zákonodárce, aby změnili pravidla.
Opting out nefunguje. Je nesmysl říkat lidem, aby u sebe nenosili kreditní kartu nebo aby neměli e-mailovou adresu. A „kupující se má na pozoru“ klade příliš velkou zátěž na jednotlivce. Lidé si netestují potraviny na přítomnost choroboplodných zárodků ani letecké společnosti na bezpečnost. To dělá vláda. Vláda však selhala při ochraně spotřebitelů před internetovými společnostmi a giganty sociálních médií. Ale na to se přijde. Jediný účinný způsob, jak kontrolovat velké korporace, je prostřednictvím velké vlády. Doufám, že se technologové zapojí i do politického procesu – ve vládě, v think-tancích, na univerzitách a tak dále. Tam dojde ke skutečné změně. Mám sklon být krátkodobým pesimistou a dlouhodobým optimistou. Nemyslím si, že to společnost zničí. Není to poprvé, co jsme svědky technologických změn, které hrozí podkopat společnost, a nebude to naposledy.
Tento rozhovor byl kvůli délce a srozumitelnosti upraven.
.