The Creation of Disneyland © 2004, Reece Fischer
Walt Disney: Walter Elias Disney se narodil 5. prosince 1901. Byl čtvrtým z pěti dětí, které se narodily Eliasovi a Floře Disneyovým. Elias byl poměrně neúspěšný obchodník, který rodinu stěhoval z města do města při hledání finančního úspěchu. Když byly Waltovi čtyři roky, přestěhovali se z domova v Chicagu na farmu v Marceline ve státě Missouri. Pobyt v Marceline dal Waltovi vizi pro Main Street USA (Francavigilia, 1981). Jeho časté asociace se zvířaty se projevily i v jeho pozdějších kreslených filmech (Bryman, 4). V roce 1910 rodina opustila Marceline a přestěhovala se do Kansas City. Elias byl přísný vychovatel, který své děti často bil. To vedlo k tomu, že Waltovi dva nejstarší bratři rodinu opustili. Další bratr, Roy, odešel pomáhat strýci na farmu. Přestože už spolu nežili, zůstali si Roy a Walt blízcí.
V roce 1919 získal Walt práci karikaturisty v komerčním uměleckém studiu v Kansas City. Tato práce netrvala dlouho a po neúspěšném pokusu o založení vlastního podniku začal Walt pracovat pro Kansas City Film Ad Company. Během této doby se vážně zabýval světem animace. Úspěch se však Waltovi nedostavil snadno a brzy se rozhodl, že musí Kansas City opustit. V roce 1923 měl v kapse pouhých 40 dolarů a odjel do Hollywoodu.
Waltův bratr Roy, který již žil v Los Angeles, poskytl Waltovi určitou finanční podporu a kontaktoval distributora Waltovy první animace Alenka v říši divů. Ve spolupráci s Royem bratři otevřeli „Disney Bros. Studio“ (později bylo známé jako Walt Disney Studio). Roy se staral o obchodní operace a Walt se specializoval na animovanou tvorbu. Přestože výrobní náklady omezovaly jejich zisky, Walt měl stále pocit, že podnik dělá pokroky. Pokračovali v tvorbě série filmů o Alence a začali zkoumat i další nápady. Když nastal čas, aby bratři vyjednali novou smlouvu se svým distributorem, začaly se obchody zhoršovat. Nakonec se rozhodli, že po vypršení smlouvy nebudou pokračovat.
Dva bratři a Ub Iwerks, Waltův partner z Kansas City, začali tajně vyvíjet kresleného myšáka jménem Mickey. Mnozí se domnívají, že právě Iwerks nakreslil první podobu Mickey Mouse (Bryman, 7). Walt podepsal smlouvu se třemi různými distributory, přičemž pokaždé vykoupil předchozího distributora. Roy s těmito rozhodnutími ne vždy souhlasil, ale Walt cítil, že se ubírá správným směrem. V roce 1943 Walt uzavřel smlouvu se společností United Artists. Měl také 187 zaměstnanců ve výrobě, oproti šesti v roce 1928.
Koncem 40. let vytvořilo studio Disney Kačera Donalda, Pluta a Goofyho. Vyprodukovalo také několik filmů včetně hitu Sněhurka. Léta druhé světové války společnost finančně poškodila, ale krátce poté se zotavila. Roy založil vlastní distribuční společnost Buena Vista, která od té doby distribuovala všechny Disneyho filmy. Když společnost konečně dosáhla dlouhého období stability, začal se Walt zajímat o koncept Disneyho zábavního parku.
Vize
Walt si představoval zábavní park, ve kterém by jeho kreslené postavičky mohly ožít a komunikovat s návštěvníky. Chtěl také park, který by byl určen pro celou rodinu. Stereotypní americký zábavní park nebyl tím, co měl Walt Disney na mysli. Walta odrazovala vulgarita a špína, kterou nacházel při návštěvě jiných zábavních parků. Disneyho cílem bylo vytvořit park, kde by se rodiče a děti mohli bavit společně. Typický zábavní park na počátku dvacátého století představoval náhodný soubor horských drah, kolotočů a ruských kol. Na ulicích byli prodejci hot dogů. Pivo se prodávalo a konzumovalo ve velkém. Hygiena nebyla v těchto parcích nikdy prioritou. Stručně řečeno, nenabízely nejlepší prostředí pro rodinný výlet. Disneyland vznikl s úmyslem nemít žádné horské dráhy. Hlavní ulici USA, centrum Disneylandu, neohraničovaly stánky s hot dogy, ale obchody se suvenýry. V areálu se neprodával alkohol. Walt chtěl, aby se jeho park lišil tím, že bude postrádat špínu a zchátralost, která byla v zábavních parcích obvyklá. Tato koncepce by byla rozhodující pro přilákání velkého počtu návštěvníků.
Jedinečnost této koncepce byla jedním z důvodů, proč bylo pro Walta zpočátku obtížné získat podporu. Snažil se najít místo a dostatečné finanční prostředky. Jeho bratr Roy neměl o park zájem, což vedlo k ošklivému rozkolu mezi bratry. Disney jednou řekl: „Nikdy se mi nepodařilo přesvědčit finančníky, že Disneyland je realizovatelný, protože sny nabízejí příliš málo záruk“ (justdisney.com). S omezenými financemi musel Walt najít cenově dostupné pozemky. Bylo také důležité, aby se jeho park nacházel v blízkosti hlavní dálnice. V srpnu 1953 vybral Disney se svými partnery za místo pro Disneyland 160akrový pomerančový háj v Anaheimu v Kalifornii. Výstavba Disneylandu začala v létě 1954.
Byl to nový prototyp zábavního parku. Takový, v němž si Walt představoval návštěvníky cestující po reprodukci typické staromódní verze Main Street USA na cestě do čtyř odlišných snových zemí. V každé z nich měli hosté možnost dočasně uniknout realitě všedního dne. Kromě budování rodinné atmosféry vytvořil pocit americké euforie. Disneyland se stal mimořádně úspěšným. Byl jedinečný. A v některých ohledech byl pro Američany výjimečný. Walt Disney jednou řekl: „Jediná věc pro mě… důležitá věc… je rodina a udržení rodiny pohromadě s věcmi. To byla páteř celého našeho podnikání, péče o rodiny“ (Bryman, 87). Vytvořil atmosféru, která vyhovovala celé rodině.
„Park pro mě hodně znamená. Je to něco, co nikdy nebude hotové, něco, co mohu stále rozvíjet.“ (1076). S tímto mottem na mysli vytvořil Disney nejvýznamnější zábavní park v americké historii. Dne 17. července 1955 byl projekt s názvem Disneyland za 17 milionů dolarů otevřen veřejnosti. Park byl otevřen s 26 atrakcemi. Brzy poté přibylo dalších 12. Přestože Disney zemřel před více než 30 lety, jeho vize euforického zábavního parku žije dodnes.
Týden otevření Disneylandu
Disneyland se v žádném případě nerozjel hladce. Tisíce lidí padělaly vstupenky a jejich přítomnost způsobila, že se park cítil přeplněný. Kvůli stávce instalatérů nefungovaly vodní fontány. Někteří si mysleli, že jde o trik, jak přimět návštěvníky, aby si v úmorném vedru kupovali nápoje. Objevily se stížnosti na nedostatečnou vstřícnost pracovníků ostrahy. Přísné zacházení ze strany zaměstnanců parku bránilo hostům pocítit pravý Disneyho zážitek. Dalším z počátečních problémů byla kontrola davu. Hosté u nejoblíbenějších atrakcí stáli dlouhé fronty, zatímco méně atraktivní atrakce zůstávaly prázdné. Návštěvníci museli platit za každou jízdu zvlášť, což fronty u oblíbených atrakcí dále zpomalovalo. K dalším katastrofám zahajovacího týdne patřilo promočení Davyho Crocketta postřikovači při jeho slavnostním nástupu, únik plynu ve Fantasylandu a téměř převrácení přetížené lodi Marka Twaina. Ještě horší bylo, že všechny potíže v den otevření vysílala celostátní televize. V následujících dvou týdnech přesáhly místní teploty 100 stupňů a počet návštěvníků drasticky poklesl. Zpočátku pomalý tok peněz hrozil, že park skončí. Jeden novinář zveřejnil svůj názor, že „Waltův sen je noční můra…“. Zúčastnil jsem se takzvané novinářské premiéry Disneylandu, fiaska, jaké za třicet let výstavního života nepamatuji. Připadalo mi to jako obří pokladna, která cvaká a řinčí, jak se stvoření disneyovské magie snášejí ze svých vyvýšených míst v mých snech, aby prodávala a hynula svá kouzla s agresivitou tolika obrubníkových štěků.“ (Adams, 95)
Walt se však z katastrofálních prvních týdnů poučil. Postaral se o to, aby už nikdy nedošlo k nedostatku vodních fontán. Ve skutečnosti vyvinul zvláštní úsilí, aby všechny vodní fontány, toalety a nádoby na odpadky začlenil do tématu každého pozemku v parku. V reakci na stížnosti na bezpečnostní personál Walt vyměnil veškerý personál parku za zaměstnance, kteří byli řádně vyučeni disneyovské etiketě na „Disneylandské univerzitě“. Co se týče problémů s penězi a vstupenkami, Walt se rozhodl prodávat vstupenky systémem utajovaných písmen. Různé vstupenky opravňovaly hosty ke vstupu na různé úrovně atrakcí. To pomohlo rozprostřít davy lidí po celém parku. Odpadl také problém s nošením peněz na každou atrakci. Po nejistém začátku Walt a jeho vysněný park rychle získávali stabilitu.
Během prvních šesti měsíců provozu přivítal Disneyland více než milion návštěvníků. Od té doby čísla návštěvnosti stále stoupala. V roce 1956 prošly turnikety čtyři miliony lidí. V červenci 1965, deset let po otevření, navštívil Disneyland padesátimiliontý návštěvník. Celkový počet návštěvníků za deset let se rovnal čtvrtině obyvatel Spojených států. Američané přijímali myšlenku idealizovaného zábavního parku a přijímali ji masově (Adams, 96).
Reklama
Walt Disney je často uznáván jako génius, který navrhl tak revoluční zábavní park. Jeho zábavní park by však neuspěl jen na základě ústního podání. K propagaci Disneylandu použil několik velmi úspěšných reklamních kampaní. Walt pochopil, že v rodinných domech jsou stále populárnější televizory, a domníval se, že to bude jeho nejlepší reklamní médium. Televizní pořad Mickey Mouse Club byl určen k propagaci a získání finančních prostředků pro Disneyland. Pořad měl premiéru krátce po otevření parku, 5. října 1955. Pořad se vysílal ve všední dny odpoledne po dobu čtyř let, dokud nebyl v roce 1959 ukončen. S více než 360 epizodami Walt využil televizi k tomu, aby na americké obyvatelstvo udělal trvalý dojem.
Hvězdami Mickey Mouse Clubu byli Myšáci. Nebyli to profesionální herci, ale obyčejné děti. Přes den chodily do školy, ale zároveň vystupovaly v pořadu. Bylo jich 39 mladých Myšketýrů, které doprovázeli dva dospělí vedoucí. Dvěma staršími hvězdami byli Jimmy Dodd a Roy Williams. V pořadu se objevovaly také kreslené filmy od Disneyho a hostující hvězdy. Walt rozhodně věděl, jak využít nové americké posedlosti televizí. Pořad vysílal speciálně ve všední dny odpoledne, když se malé děti vrátily ze školy domů. Mickey Mouse Club nadchl mládež pro nový park s názvem Disneyland. Mnohé z těchto dětí nakonec přesvědčily své rodiče, aby je do Disneyho kouzelného parku vzali.
Walt vysílal také další pořad s názvem Disneyland. V říjnu 1954 začal Walt vysílat tento týdenní seriál na stanici ABC. Každou neděli večer pořad divákům předváděl jednu ze čtyř hlavních zemí. V první polovině každého pořadu mohli diváci nahlédnout do některého ze zábavních parků Disneylandu. Pozdější část byla vždy poctou Mickey Mousovi. Pořad se dále vyvíjel a diváci se s jednotlivými zábavními parky blíže seznamovali. Do obsazení byly přidány další Disneyho postavičky včetně velmi oblíbeného Davyho Crocketta. Stejně jako Mickey Mouse Club dělal Disneyland reklamu veřejnosti a zvyšoval její touhu zažít Disneyland. Jak ukazují záznamy o návštěvnosti, Waltovy metody reklamy se ukázaly jako velmi úspěšné.
Park
Walt Disney kdysi řekl: „Těm z nás, kteří si pamatují bezstarostnou dobu, kterou obnovuje, vyvolá Main Street šťastné vzpomínky. Pro mladší návštěvníky je dobrodružstvím, které vrátí kalendář zpět do dob dědečkova mládí.“ Main Street USA je srdcem a duší tvorby Walta Disneyho. Je to první oblast, která vítá návštěvníky při vstupu do parku. Než se hosté vydají do dalších částí parku, mohou se vrátit do doby na přelomu století. Parní lokomotivy, hasičské vozy ve stylu devadesátých let minulého století a vozíky tažené koňmi vozí návštěvníky tam a zpět po Main Street i do jednotlivých „zemí“. Main Street USA byla navržena se záměrem pozvat návštěvníky dále do parku. Ačkoli představuje stereotypní americkou hlavní ulici, ve skutečnosti se jedná o euforickou rekreaci. Na přelomu století byla Main Street v mnoha amerických městech špinavou prašnou cestou v ekonomicky neutěšených oblastech. Byla to centrální lokalita, kde design jednoznačně upřednostňoval užitek před krásou. V Disneylandu je však Main Street idealizovanou karikaturou. Restaurace a obchody lemující obě strany ulice jsou mnohem přitažlivější než starší verze Main Street (Adams, 98). Pro americké návštěvníky je lepší než Main Street, na které vyrůstali jejich rodiče. I když neodpovídá skutečnosti, je vytvořena se surrealistickým pocitem optimismu, který činí Disneyland tak výjimečným.
Kromě Main Street v USA zahrnuje park Adventureland, Tomorrowland, Fantasyland a Frontierland. První návštěvníky Disneylandu přitahovaly tajemné říše, které jednotlivé země představovaly. Všechny čtyři země byly navrženy tak, aby se návštěvníci mohli zcela ponořit do odlišného tématu. Od tohoto ústředního tématu se odvádělo jen minimum pozornosti, takže úprava krajiny, kostýmy, živá zábava, zboží a jídlo souvisely s tématem. Adventureland se zaměřoval na touhu objevovat neznámé a na neustálou lidskou touhu poznávat nové světy. Byl navržen tak, aby evokoval vzrušující prostředí z celého světa. Walt snil o vzdálených, exotických a tropických místech. Tento sen se snažil uskutečnit prostřednictvím atrakcí v Adventurelandu. Plavba džunglí je originální atrakcí, která je dodnes oblíbená. Ve Fantasylandu ožilo mnoho animovaných postaviček, které Walt vytvořil. Disney se jednou zeptal: „Které malé dítě nesnilo o tom, že poletí s Petrem Panem nad měsícem osvětleným Londýnem nebo se propadne do Alenčiny nesmyslné říše divů? V říši Fantazie se tyto klasické příběhy z mládí každého z nás staly skutečností, které se mohou zúčastnit mladí lidé všech věkových kategorií.“ Frontierland se zaměřuje na touhu po svobodě a představuje éru amerických průkopníků. Walt cítil, že „všichni máme důvod být hrdí na historii naší země, kterou formoval průkopnický duch našich předků. Naše dobrodružství jsou navržena tak, abyste měli pocit, že jste žili, byť jen krátce, v pionýrských dobách naší země.“ Jízda parníkem Marka Twaina ztělesňuje to, co tato země znamená. Země zítřka ukazuje úspěchy člověka a předvádí naši technologickou vyspělost. Disney cítil, že „Zítřek může být nádherný věk. Naši vědci dnes otevírají dveře vesmírného věku k úspěchům, které budou přínosem pro naše děti a budoucí generace. Atrakce v Zemi zítřka byly navrženy tak, abyste měli možnost zúčastnit se dobrodružství, která jsou živoucím plánem naší budoucnosti.“ V této zemi je mnoho atrakcí založeno na výzkumu vesmíru (justdisney.com). Spojením těchto různých sfér vzniklo prostředí, ve kterém přestávají existovat starosti a povinnosti každodenního života. Možná právě zdánlivá absence reality způsobila, že je Disneyland tak oblíbený.
Architektura
Mnoho lidí považuje Disneyland za americkou ikonu, za místo, které mnozí navštívili a které téměř všichni trochu znají. Američané ho dokážou na mapě identifikovat, jako by to byl Bílý dům nebo Socha Svobody. Ale na rozdíl od většiny těchto známých staveb byl Disneyland postaven v nedávné historii. Kreativita architektury na Main Street USA je dost možná důvodem, proč se stal tak populárním.
V Disneylandu jsou dva odlišné aspekty budov. Zvenčí vypadají jako obchody se smíšeným zbožím z přelomu století nebo jako obchodní stanice na americké hranici. Uvnitř však připomínají nákupní středisko ve stylu padesátých let. Tento kreativní koncept nabízí návštěvníkům to nejlepší z obou světů. Na vnější straně Main Street je atmosféra Disneyho obchodů může přenést do doby přelomu století. Jakmile se však ocitnou uvnitř, mohou si stále užívat moderního luxusu, který vyhledávají všichni turisté. Dalším skvělým nápadem bylo postavit budovy podél Main Street záměrně disproporčně. Přízemí je postaveno v měřítku sedmi osmin a první patro v měřítku pěti osmin (Bryman, 65). Na tento design byli Disneyho imaginátoři vždy velmi hrdí. Udělali to proto, aby přilákali návštěvníky k hlavnímu hradu. Budova díky tomu také nepůsobí tak hrozivě a je lákavější, a proto vybízí hosty, aby se podívali, co je uvnitř. Díky zdravé kombinaci starého a nového je Main Street o to atraktivnější.
Park byl navržen tak, aby všichni hosté museli vcházet a vycházet přes Main Street USA. Z Main Street se mohli dostat do kterékoli jiné části parku. Walt měl pocit, že Main Street slouží jako vstup do „weenie“. „To, co potřebujete, je weenie, která lidem říká ‚pojďte tudy‘. Lidé nepůjdou dlouhou chodbou, pokud na jejím konci není něco slibného. Musíte mít něco, co je bude lákat, aby ‚šli tudy‘.“ Park byl navržen tak, že Main Street byla velmi lákavou chodbou, která pak umožnila davům rozptýlit se do ostatních částí parku.
Kritika
Většina těch, kteří Disneyland během otevíracího týdne kritizovali, brzy pochopila, že bude mít obrovský úspěch. Někteří však nadále kritizovali koncepci idealizovaného zábavního parku Walta Disneyho. Základním konceptem přítomným v celém parku je glorifikace angloamerické společnosti. Disney neuznává žádné etnické a přistěhovalecké vlivy. Main Street USA znamená typickou anglosaskou verzi středozápadního města z přelomu století. Nejsou zde zastoupeni jiní evropští přistěhovalci, kteří by zaplňovali města na východním pobřeží, ani Afroameričané vycházející z otroctví na jihu. Zatímco park chválí životní styl a úspěchy bílé Ameriky, uznání úspěchů menšin citelně chybí. Kritici také poukazují na to, že všech 39 původních Myšketýrů byli běloši. Disneyland navštěvuje spousta menšinových rodin a pro některé je zklamáním, že se témata tolik zaměřují na angloamerickou historii.
Další kontroverzní oblast se týká vytváření euforické atmosféry. Hlavní ulice v Disneylandu se svým designem podobá pouze hlavním ulicím z počátku 20. století. Disneyho Main Street ukazuje jednotu města, ale nebere na vědomí hospodářskou depresi, která byla ve většině těchto měst přítomna. Někteří kritici také poukazují na to, že Main Street nemá žádné známky akademického prostředí, jako je škola nebo církevní budova. Domnívají se, že Walt kladl příliš velký důraz na finanční pokrok Ameriky a neuznal také její vzdělávací hodnoty. „Zobrazené hodnoty jsou hodnoty občanské vlády a komerce, nikoli duchovní aspirace, duševní obohacení nebo osobní růst“ (Adams 98). I když jistě existují argumenty, že park uznává pouze finanční úspěchy bílé Ameriky, tato kritika nebránila úspěchu Disneylandu.
Waltova vize žije dál
Když si Walt Disney půjčil peníze na svou životní pojistku, aby koupil pomerančový háj u Anaheimu, ani on si nedokázal představit, jaký vliv bude jeho park mít. Téměř padesát let po otevření Disneylandu je vliv Disneyho zábavních parků stejně silný jako dřív. V roce 1971 byl u Orlanda na Floridě otevřen Walt Disney World. Přitahoval jiný typ návštěvníků, a to ze dvou důvodů. Disney World se stal mnohem oblíbenějším pro turisty, kteří žili na východě Spojených států. Za druhé byl Disney World mnohem větší než Disneyland. Většina rodin stráví v Disney Worldu týden, zatímco v Disneylandu jen den nebo dva (Bryman 67). Disney World se v současnosti skládá ze tří hlavních zábavních parků, dvou vodních parků a dvou menších zábavních parků. V roce 1992 byl otevřen Euro-Disneyland, jehož významnou část vlastní společnost Disney. Tokyo Disneyland byl otevřen v roce 1983. Přestože není ve vlastnictví společnosti Disney, byl vytvořen podle vzoru amerických Disneyho parků. Přestože společnost Disney Company a koncept zábavního parku Disney byly jistě velmi úspěšné, Walt si vždy zachovával jednu perspektivu. „Jen doufám, že neztratíme ze zřetele jednu věc – že to všechno začala myš.“
Kromě Disneyho zábavních parků je Disneyho společnost stejně silná jako dřív. Produkuje mnoho filmů, televizních pořadů, broadwayských muzikálů a soundtracků. Společnost Disney má svou vlastní výletní linku i vlastní televizní kanál. Když Walt odjížděl do Kalifornie s pouhými 40 dolary v kapse, nikdo nemohl tušit, jaký úspěch bude dnes spojen s jeho jménem.
Nápady Walta Disneyho lze najít i v jiných oblastech než v zábavních parcích. Architektonické řešení původní Main Street bylo velmi inspirativní i v dalších projektech. James Rouse, uznávaný architekt, připsal Waltu Disneymu velkou část své inspirace. Kromě příměstských nákupních center vytvořil Rouse také baltimorské Harborplace a bostonské Faneuil Hall Marketplace (Hine, 152). Přestože Walt Disney zemřel v roce 1966, jeho myšlenky lze stále nalézt po celém světě.
Citovaná díla
Adams, Judith A. The American Amusement Park Industry. Boston: Twayne, 1991.
Bryman, Alan. Disney a jeho světy. New York: Routledge, 1995
Francavigilia, R.V. (1981) „Main Street USA: a comparison / contrast of streetscapes in Disneyland and Walt Disney World“, Journal of Popular Culture, 15: 141-156
Justdisney.com. 18. 4. 2004 http://www.justdisney.com/disneyland/history.html
Thomas Hine, Populuxe (New York: Knopf, 1986), 152.
Konzultovaná díla
Marling, Karal Ann. Designing Disney’s Theme Parks (Navrhování Disneyho zábavních parků). New York: Flammario, 1997.