The Cathartic Experience That Is Finally Shaving Your Head

Před šesti lety jsem si po odchodu ze vztahu plného domácího násilí původně nechala ostříhat vlasy. Vědomí, že se dotýká vlasů na mé hlavě, mi něco znechutilo. Bzučení znamenalo, že jsem se od něj osvobodila. Od té doby, kdykoli jsem měla pocit, že se potřebuji osvobodit od nějakého pocitu nebo situace, jsem si vlasy znovu ostříhala. Rok 2020 byl pro mě jedním z takových okamžiků. Bylo období, kdy jsem zažívala ochromující úzkost, a oholení vlasů bylo způsobem, jak jsem se resetovala.

Tento rok jsem nechala svou desetiletou dceru, aby mi je ostříhala v naší koupelně! Původní řez proběhl v roce 2013/14. Cítila jsem emoce, úlevu, obnovu. Myslím, že každá žena, která má v hloubi duše pocit, že do toho chce jít a oholit se, by se na tu cestu rozhodně měla vydat. Na druhém konci toho strachu čeká další úroveň sebelásky, sebepřijetí a sebeuvědomění. Holení vlasů skutečně udává tón. Je to o jednu věc méně, méně rozptýlení. Inspiruje mě to k usilovnější práci. Dodává mi to odvahu, zvyšuje mi to sebevědomí. Také jsem zjistila, že nejvíc komplimentů dostávám, když jsem ostříhaná dohola.

Před sestřihem pro mě byly vlasy utrpením. Zjistila jsem, že se za ně schovávám. Zjistila jsem, že necvičím, protože „jsem si právě nechala udělat vlasy“, nebo že se třeba necítím nejlépe, když „nemám vlasy udělané“. Jako dítě jsem čelila mnoha traumatům spojeným s mými vlasy, protože jsem byla míšenka. Měla jsem pocit, že je to obtížné nebo nepohodlné.

Jejich oholení mě od toho osvobodilo. Po ostříhání jsem zjistila, že s nimi nemám absolutně žádnou trpělivost, když dosáhnou určité délky. Cítím se nejkrásnější plešatá. Stal se z toho pro mě téměř životní hack. Kdykoli se potřebuji otočit, soustředit nebo shodit, vím přesně, co mám udělat.

Jacquie Bruin, 57 let, vizážistka z Glasgow, Skotsko

Courtesy

Courtesy

Již nějakou dobu před uzamčením jsem si chtěla ostříhat vlasy, protože jsem se nechal ostříhat na začátku dvacítky, ale samozřejmě teď, když mi táhne na padesátku, jsem to věčně odkládal, protože jsem si myslel, že už jsem možná za hranicí věku na ostříhání. Když jsme v březnu zahájili první výluku – a moje kadeřnictví bylo samozřejmě na několik měsíců zavřené – moje vlasy prostě zdivočely. Tehdy jsem se rozhodla, že co čert nechtěl, jdu do toho, a už jsem se nikdy neohlédla zpátky. Můj partner Allan měl na starosti stříhání vlasů a já mu řekla, ať do toho jde, a on to udělal. První střih proběhl v květnu.

Každý by to měl alespoň jednou zkusit, ale je to osobní rozhodnutí a je třeba ho promyslet, protože jakmile vlasy jednou sundáte, bude trvat dost dlouho, než se vrátí do původního stavu. Vyhlídka na ostříhání dohola mě opravdu nadchla. Byla jsem připravená na úplnou změnu image, a když už jsem se rozhodla pro drdol, chtěla jsem to udělat co nejdříve. Je to osvobozující, báječný a posilující pocit.

Samotné rozhodnutí, že do toho rozhodně jdu, poté co jsem o tom tak dlouho přemýšlela, bylo úžasné a vzrušující. Naučila jsem se, že starosti typu „Nejsem na to už moc stará? Budu vypadat směšně? Co si budou lidé myslet/říkat?“ je nesmysl. Pokud jste se rozhodli vyzkoušet něco nového a jste si svým rozhodnutím jistí, jděte do toho. Budete na sebe pyšní, že jste to dokázali.“

Dříve v tomto roce ve výluce mi připadalo, že nastal ten správný čas, protože se vším tím smutkem, který přinesl COVID, jsem si uvědomila, že je třeba žít naplno, riskovat, přijímat změny, dělat věci pro sebe, ignorovat negativitu, stát zpříma a žít svůj život tak, jak chcete. Protože když to uděláte, je úžasné, kolik dalších lidí ovlivníte a pomůžete jim udělat totéž.

JoHannah Yankey, 21 let, studentka univerzity v Tampě

Karanténa

Karanténa

Jakmile nastane karanténa, jsem odletěl domů do Marylandu, abych byl s rodinou, a hodně jsem se věnoval sebereflexi, hledal jsem v sobě. Procházel jsem obdobím, kdy jsem se snažil pracovat na tom, abych si odpustil a nechal minulost odejít. Mám pocit, že vlasy nesou velkou váhu. Jednoho rána jsem se probudila a pocítila silné nutkání ostříhat se a řekla jsem si: „Proč to neudělat? Jsem v karanténě, budu mít čas získat sebevědomí s krátkými vlasy a tak.“

Když se narodíme, narodíme se s krátkými vlasy – jsme novorozenci. Přemýšlím o sobě jako o: „Ach, já jsem novorozenec!“

Vlastně jsem se nechala ostříhat od bratra. A nebylo to jako citové zhroucení nebo tak něco – vím, že lidé obvykle předpokládají, že musíš hodně prožívat, když se chceš ostříhat. A já na to: „Ne, nejsem!“. Byla jsem psychicky stabilní. Byla jsem si vědoma toho, co dělám. Později jsem toho nelitovala. Vlastně se mi potom velmi ulevilo. Říkal jsem si: „Páni, já jsem to fakt dokázal.“ To mě mrzelo. Bylo to, jako by ze mě spadla tíha.

Pokud nechcete mít celý život pouto ke svým vlasům, tak bych . Mám pocit, že by si každý měl zkusit ostříhat vlasy. Opravdu to přináší jiný typ sebevědomí, který tam nikdy předtím nebyl.

Mám pocit, že nejtěžší bylo získat tu sebedůvěru chodit ven s krátkými vlasy. Předtím, než jsem si ostříhala vlasy, jsem se ptala, jestli se mě muži budou ještě snažit oslovit, jestli se ke mně kluci budou ještě přibližovat? Vlasy, to znamená krásu. Lidé si myslí, že dlouhé vlasy jsou krásné. A tak mi to pomohlo se sebevědomím a vnitřní jistotou.

Řekla bych, že to, že jsem si ostříhala vlasy, pro mě představovalo nový začátek. Když se narodíme, narodíme se s krátkými vlasy – jsme novorozenci. Přemýšlím o sobě jako o: „Ach, já jsem novorozenec!“ A taky si myslím, že jsem novorozenec. Začínám úplně od začátku, znovu si nechávám narůst vlasy a mám pocit, že je to zkušenost, jak znovu poznat sama sebe a nového člověka, kterým se každý den stáváte.

Nastia Cloutier-Ignatiev, 23 let, umělecká ředitelka & Fotografka z Montrealu, Kanada

Courtesy

Courtesy

Kdybych to neudělala teď, tak kdy? Začala jsem také zpracovávat mnohá traumata a potřebovala jsem se zbavit připoutanosti ke své podmíněné verzi krásy. Chtěla jsem se zbavit podmíněné verze sebe sama a skutečně začít být sama sebou pro sebe, ne pro druhé. Pomohla mi máma a můj nervózní milenec. To se odehrálo v srpnu. Upřímně řečeno, při holení jsem se cítila lhostejně. Pak jsem byla posedlá dotýkáním se své hlavy. Bylo to tak krásné a uklidňující.

Zjistila jsem, že lidé vás opravdu posuzují podle vzhledu, i když se tváří, že ne.

Zjistila jsem, že je skvělé nechat to být a jít dál, když jste připraveni a potřebujete to. Ano, změna barvy vlasů nebo radikální změna střihu může způsobit, že se budete cítit úplně nově, ale věřím, že nic se nevyrovná pocitu z oholení hlavy. Představte si, že se ráno nemusíte starat o své vlasy, že se výrazně sníží mužské pohledy na vás, že neutrácíte nehorázné sumy za přípravky a návštěvy kadeřníků nebo že nemusíte své vlasy schovávat a zvyknete si ukazovat se taková, jaká jste. Není pochyb o tom, že lidé říkají, že je to osvobozující.

Zjistila jsem, že lidé vás opravdu posuzují podle vašeho vzhledu, i když se tváří, že ne. Jako žena jsem si uvědomila, že lidi s méně ženským vzhledem berou vážněji, považují je za chytřejší a více se s nimi baví. Přešla jsem od toho, že se mnou jednali jako s hloupou, nevinnou nebo jako s žádoucím objektem, k tomu, že jsem prostě skutečný člověk.

Rozhovory byly upraveny a zkráceny kvůli přehlednosti.

Tento obsah je vytvořen a udržován třetí stranou a importován na tuto stránku, aby uživatelé mohli poskytnout své e-mailové adresy. Další informace o tomto a podobném obsahu můžete najít na adrese piano.io

.